Broken [1D]

|~10~|

„Já ti říkala, že ten Niall není takový andílek jak se zdá." koukne na mě Char, když jsem jí poté co jsme se ráno sešly hnrd začala vyprávět detaily o včerejší poškole.

„Asi jsi měla pravdu, ale stejně ti nevím. Kdyby jsi ho včera viděla. Vypadal, že se každou chvíli zhroutí." povzdechnu si a zavřu svou skříňku. Ještě si uhladím svůj černo bílý proužkovaný overal s dlouhými nohavicemi a batoh si přehodím přes jedno rameno.

„Ale tak to, že je to blbec neznamená, že ho nemůže nic trápit. Jenže vidíš, že co se týče holek tak se u něj nic nezmění, asi teda." věnuje mi trochu smutný pohled.

,,Čau holky." ozve se za námi klučičí hlas a tak se otočíme na kluka jehož jméno si nepamatuji, ale je od nás ze třídy.

„Ahoj." pozdravíme najendou.

„V sobotu pořádám doma párty tak jsem vás chtěl pozvat,příjdete ?"zeptá se mile.

„Promiň, ale já jedu na víkend pryč." smutně na něj koukne Char. Ajo vlastně říkala, že na víkend jedou s rodinou za babičkou.

,,Škoda no a ty Car ?" koukne na mě ten kluk.

,,No...tak já snad dorazím." věnuji mu úsměv.

,,Super tak tady máš adresu, začíná to v osm." i on se na mě usměje.

„Dobře tak děkuju." převezmu si lísteček, který mi podal a s Char se vydáme dál. Ona však zahne do jiné třídy takže já se ocitnu na chodbě sama. Ovšem ne nadlouho,jelikož se ke mně hned vydá Liam se kterým si vyměníme obětí a on poté přehodí ruku přes má ramena přičemž se dál vydáváme chodbou a necháme na sebe dopadat všechny ty převážně holčičí pohledy. Kdyby se dalo zabíjet pohledem a dokonce několikrát. Tak už bych minimálně osmkrát byla mrtvá. Klid holky vždyť je to jenom můj kamarád. S Liamem po chvíli zapadneme do třídy Fyziky, kterou dnes máme. Naštěstí máme supl z čehož vyplnulo, že je volná hodina.

„Jdeš na tu párty k Petterovi ?" zeptá se Li.

„Asi jo,ale nevím. Char tam nejde a mně se tam samotný úplně nechce." pokrčím rameny a lehnu si na lavici. Jsem dneska nějaká unavená.

,,No tak tam půjdem spolu. Můžeš se přidat ke mně a klukům." usměje se.

„No tak tam půjdem spolu. Můžeš se přidat ke mně a klukům." usměje se a dá mi za ucho neposedný pramen mých vlasů. Jsem z jeho počinu trošku překvapená, ale nějak to neřeším. Je to milé přátelské gesto.

„A jsi si jistý, že to klukům nebude vadit? Přeci jenom jsem s vámi teď celkem často." zeptám se zatímco on si stejně jako já položí hlavu na lavici.

„Nebude, oni tě mají rádi. Skoro stejně moc jako já." zasměje se a já s ním.

„Jsi si jistý, že všichni ? Co třeba Niall?" pozvednu obočí. Ten mě asi moc rád nemá. I když na druhou stranu to včera vypadalo jinak.

„Jasně že i ten. Víš jestli se k tobě někdy nechoval moc dobře tak si z toho nic nedělej. On má teď těžký období." pousměje se na mě a já jak mi to jen má hlava na stole umožní příkývnu.

Měla bych mu říct, že se mi svěřil ? No nechám si to radši pro sebe stejně to není nic podstatnýho.

„Tak jo půjdu s vámi." přikývnu.

,,No a co děláš zítra ? Nechtěla by jsi něco podniknout ?" zeptá se, opět si prohrabujíc své kudrlinky.

„Zítra nemůžu, jdu s Sofii na večírek její firmy, ale nechtěl by jsi se třeba v neděli stavit? Mohli by jsem u nás dát oběd a pak koukat třeba na filmy nebo tak." navrhnu s úsměvem. Docela ráda s Liamem trávím čas. Je s ním opravdu sranda a my dva si zkrátka rozumíme. Je vidět že i když jsme se spoustu let neviděli bavíme se vlastně jakoby jsme se vídali celé ty roky každý den. Mám ho opravdu ráda. I když jsem si celkem oblíbila i Louiho, Harryho a Zayna. No a Nialla............toho tak napůl.

,,To zní super." usměje se. Celou hodinu prokecáme a vlastně ten celý den ve škole, celkem naštěstí utekl i když mě to dnes nějak vůbec nebavilo. Když jsem dorazila domů Sofie samozřejmě byla stále v práci. Jídlo zbylo od včera takže jsem nemusela nic doma dělat. Udělala jsem si tedy jen nějaké úkoly do školy a poté se rozhlédla po svém pokoji. Mohla bych si sem už konečně koupit nějaké ty dekorace. A vlastně....proč ne hned teď? Vezmu si tedy kabelku s potřebnými věcmi a vyrazím ven.Jelikož bydlíme téměr v centru mám to do obchoďáku asi jen patnáct minut pěšky. No a pak už příjde jedna z mých oblíbených činností. Nakupování.

S úsměvem opustím obchoďák. V jedné ruce kabelka spolu s dalšíma dvěma taškama a v té druhé kelímek ze starbucks. Slunce už zapadá za chvíli nejspíš bude tma. Nojo už se i ty dny pomalu krátí. Procházím se ulicí
a užívám si tu krásnou atmosféru velkoměsta. Světla po celém Londýně už začínají svítit. Miluju se jen tak procházet centry měst, hlavně večer. Je to nádhera. Asi mi ten Londýn přeci jen chyběl, ale Praha, taky nebyla zas tak špatná. Sice Ameriku miluju a vím, že se tam jednou chci opět přestěhovat a žít tam. Ale pořád je tohle místo kde jsem se narodila, vyrůstala a vždycky se sem budu ráda vracet. Z mého rozjímání mě vyruší černý Range Rover, který s le vedle mě zastaví. Řidič stáhne okýnko a na mě tak vykoukne blonďatá hlava a krásné modré oči.

,,Nasedej, hodím tě domů." lehce se pousměje.

„Nialle to je dobrý, je to jenom kousek to zvládnu." pokrčím rameny. Upřímně nevím jestli je nejlepší nápad k němu nasedat. Nemyslím si sice že by mi třeba nějak ublížil,ale přeci jen asi nemám úplně náladu na ty jeho perverzní narážky.

,,Ale notak nedělej fajnovku. za chvíli už bude tma a taky se ochlazuje a ty nemáš ani mikynu. Ještě nastydneš. Takže neprotestuj a nasedej." řekne rázně. Páni on je staroslivej? Prej, že ještě nastydnu. Další z věcí kterou bych do něj neřekla. Ale přesto.

Mám nastoupit??

Ahojky! Máme tu kulatou kapitolu číslo deset, strašně moc Děkuju jedné holčině, co mi tu pokaždé nechá hvězdičku nebo komentík, Děkuju moc ily <3 MaxieStylinson
No a doufám že vás to aspoň trochu baví.. Vaše C*

<333