Broken [1D]

|~15~|

!!CO JSTE SI KDY ZLOMILI? NEBO ZLOMILI JSTE SI NĚCO VŮBEC, JÁ MÁM ZLOMENEJ PRAVEJ MALÍČEK :D <3!!

Se zamručením rozlepím oči a po nějaké té chvíli je dokáži úplně otevřít. Ihned ucítím bolest hlavy a začínám si pořádně vzpomínat co se vlastně dělo včera. Párty a pití,hodně pití. Jenže jak jsem se dostala domů ? No sama asi ne, jelikož jsem byla dosti opilá podle toho jak mě bolí hlava. Navíc se mi zdál dost ulítlej sen a to sice že jsem se s Niallem líbala, Jo něco takovýho se mi vybavuje. No to byl zvláštní sen, i když musím říct, že jsem se cítila celkem pěkně. Z mého rozjímání mě vyruší otevírání dveří od mého pokoje.

„A už jsi vzhůru." pousměje se trochu Sofie, která se sklenicí naplněnou vodou a nějakými prášky v ruce jde směrem ke mně.

,,Jak ti je ?" zeptá se starostlivě.

,,Bolí mě hlava,jinak se to dá." odpovím a jsem až překvapená nad tím jak můj hlas zní moc chraplavě.

,,To se nedivím asi můžeš být ráda jen za tu bolest hlavy. Byla jsi asi hodně opilá, když tě musel domů přivést Niall a uložit tě. Na vem si dvě a zapíj to." podá mi prášky které tedy zapiji,ale poté mi dojdou její předešlá slova. Cože Niall mě sem opravdu dovedl ? Takže to nebyl sen? My se opravdu líbali ?

,,Počkej, on mě Niall dovedl domů ?" zeptám se pro jistou.

„Jo, já ho potkala na chodbě poté co opouštěl tvůj pokoj. Říkal, že jsi se trochu víc opila a tak tě radši odvedl,ale že už prý spíš. Nabídla jsem mu i že může spát u nás na gauči,ale to odmítl s tím že bydlí pár domů vedle. tak jsem mu tedy poděkovala a on poté šel." sdělí mi jak to včera probíhalo. Takže to je vše naprostá pravda. Odvedl mě domů, a pak jsme se dokonce i líbali. Sakra.

,,Aha takže on opilej nebyl ?" zeptám se.

,,Ne, vypadal naprosto střízlivě." zakroutí hlavou. Tak proč mě saka líbal ? Když věděl co dělá. Asi bych o tom tolik neměla přemýšlet.

,,Jsi v pořádku? "zeptá se starostlivě.

,,Jo, jen jsem se zamyslela." přikývnu a otočím,se na bok přičemž se snažím ignorovat bolest hlavy.

,,Dobře, no já jdu do práce,ale jen na pár hodin. V kolik, že má přijít ten Liam?" usměje se. Kouknu na hodiny.

,,Ajo, sakra v jedenáct takže za patnáct minut." dojde mi.

,,Jo tak se mějte, snad jho ještě stihnu ráda bych ho viděla. Tak pa." vtiskne mi pusu na čelo.

,,Pa." oplatím jí rozloučení a ona poté opustí můj pokoj a po pár minutách slyším i bouchnutí hlavních dveří. Celá zmatená koukám tupě na dveře až mě vyruší zpráva od Liama s tím jestli už jsem vzhůru a může tedy přijít. Odepíši mu kladnou odpověď a poté se rozhodnu že bych se asi měla obléct.Odhrnu peřinu a kouknu na své tělo oblečené pouze ve žlutém volném triku, které mám na spaní. Počkat on mě Niall i převlíkl ? Ani nevíte jakou úlevu mi přinese zjištění že na sobě mám spodní prádlo, alespoň že tak. No i přes bolest hlavy vylezu z postele. Musím ale říct, že už to není tak strašný, co mi to dala Sofie za zázračný prášky ? Došourám se ke skříni kde na sebe hodím světlounce modré tričko a kraťásky stejné barvy. V koupelně odlíčím ještě včerejší líčení a vykonám alespoň hygienu. To je však vše co stihnu udělat než se domem ozve ten pronikavý zvuk zvonku.

„Ahoj." pozdravím kudrnáče jakmile dveře otevřu a pustím ho dovnitř.

„Ahoj,tak co jak ti je ?" zeptá se a obejme mě. Následně si zuje boty a následuje mě do obýváku.