Prisoner | LS

5

,,Tomlinsone!" Hlas starého muže byl Louisův budíček. Zvedl svůj unavený pohled ke dveřím cely a uviděl toho samého může, který tam stojí každé ráno. Protřel si oči a potom slezl z postele, nebo spíše spadl. Netrefil se nohou na žebřík a tak místo pomalého slézání dolů hned spadl na zem. Nic by si z toho nedělal, kdyby neuslyšel smích za svými zády. Otočil se tam, odkud ho slyšel a uviděl vysmátého Harolda sedícího na své posteli s rukama propletenýma v klíně. Úžasný.

Louis si dooblékl zbytek svého oblečení a vyšel otevřenými dveřmi nechávající Harolda v místnosti samotného. Harry nad tím pokroutil hlavou a taky se zvedal k odchodu. Co čekal, že Louis udělá?

Louis rychle běžel po schodech. Podle počtu lidí a hodinách na zdi jim za dvě minuty začíná ranní umírání na slunci, neboli cvičení  a Louis nechtěl dělat kliky navíc a bůhví, co by si ještě všechno vymysleli. Rychle proběhl jídelnou a přes otevřené dveře se dostal za ostatními. Ujmul se svého místa vedle Michaela a začal se protahovat. Natažené svaly by se mu teď totiž vůbec nehodily. Stačí mu to, že musí každý večer usínat na té nepohodlné posteli.

Policajt, který to tam vždycky hlídá na Louise s úsměvem kývne a Louis netuší, co se děje. Bylo to kývnutí dobré nebo špatné znamení? Odkdy jsou na něho policajti milí? Huh?

,,Proč na tebe kývl?" Zeptal se taky překvapený Michael, když si protahoval svaly na rukou.

,,To bych taky rád věděl.." Odpověděl Louis s pohledem na policajta, který mu už dávno nevěnoval pozornost. Naštěstí.

,,Tak jo. Rozcvičení jste, tak si teď dejte šedesát sedů lehů." Vzduchem proletělo několik nesouhlasných výkřiků. Jenom Louis radši držel hubu a rozhlížel se kolem sebe.

,,Je mi jedno jak si to rozdělíte, ale všichni je uděláte. Nezapomeňte, když se nedívám já, tak tu stojí Helders. Udělejte to poctivě, ať to nedopadne jak minule s Horanem." Všichni se otočili na blonďatého vězně, stojícího v rohu, hodně daleko od Louise. Nikdo nejspíš netušil o čem policajt mluví, ale blonďatý chlapec se s ostatními kolem sebe smál. Aspoň někdo má po ránu dobrou náladu. Louis má místo dobré nálady spíš bolehlav a výčitky. Už už si lehal, aby mohl začít, ale něco ho přerušilo v pohybu.

,,Styles, dvacet navíc." Řekne s důrazem Helders a Louisův pohled sklouzne na udýchaného Harryho jak se sklání, aby se dostal do pozice kliku. Teď byl Louis ten, kdo se smál. Karma..Pomyslel si Louis. Neměl se mu smát, když spadl z té postele...hehe. Louis se hlasitě zlomyslně rozesmál a všichni si ho začli podivně prohlížet. Naštěstí nebyl jediný, kdo se smál. Niall, i když byl od Louise asi pět metrů, šel slyšet dokonce víc než Louis. Po Heldersovu výhružnému pohledu si raději lehl na záda a začal dělat to, co má. I když vždycky, když se pomocí břišních svalů zvednul, podíval se na Harryho, který dělal kliky a uchechtl se. Kudrnatej idiot.

Po cvičení bylo všem dovoleno jít do sprch a ti, kteří nechtěli, mohli, než se ostatní dostaví ke snídani zůstat v cele. Louis šel samozřejmě do sprchy. Potřeboval ze sebe smýt Harryho dotyky a všechno, co po něm zbylo.

Sprchy byly zařížené dobře. Na první pohled vypadaly jako bludiště a bylo tam několik zdí. Dveře do sprch byly na dobré straně, takže i kdybyste se sprchovali přímo u nich, nejde vás vidět. Když jste vešli do místnosti uviděli jste prvních pár sprch. Bylo jich tam asi osm vedle sebe. Na tyhle chodila většina. Sice to bylo přímo u dveří a všech osm lidí na sebe vidělo, ale jak už bylo zmíněno, i když stojíte u dveří, tak vás nejde vidět a nikdo se tam nestydí, takže to nikdo neřeší. K prvním sprchám většinou chodí ti, co chtějí být, co nejrychleji pryč a ještě stihnout být na cele, než bude snídaně a nic nedělat. Po levé straně těchto sprch jsou umyvadla a když projdete kolem nich dostanete se za zeď těch prvních sprch, do druhé části celé místnosti. Tam je sprch pět a jsou rozděleny úplně jinak. Uprostřed jsou tři u sebe a z každé strany je jedna oddělená, kam chodí ti, kteří jsou noví a nebo stydliví.