Prisoner | LS

14

,,Přemýšlel jsi někdy o tom, že bys utekl?" Prohodí Harry zamýšleně k Louisovi, který sedí zády opřený o jeho trup. Harryho nohy jsou obmotané kolem Louisova pasu a Louis je uvolněně uvelebený v jeho klíně. Byl polední klid, což znamenalo pro oba, jakožto pro lidi mimo tabulku aktivit, několik hodin volna, než bude večeře a sprchy.

,,Představa je to hezká, ale asi bych to nezvládl." Odpoví jednoduše a lehce stočí svou hlavu, tak aby se Harrymu mohl podívat do očí. Rukou se lehce zapře o Harryho stehno a hlavu opře o jeho hruď.

,,Co bys na tom nezvládl?" Zelená barva se ponoří do té modré a pár krátkých sekund se jen unáší krásnou modří, než vysloví svou otázku.

,,Vymyslet ten plán, zrealizovat to bez chycení..A kdybych zvládl tohle, tak se nějak uživit mimo vězení a zároveň se nenechat znovu chytit. Je tolik možností jak by mě mohli chytit a já jsem neschopnej." Opravdu si myslí, že by to nezvládl. Nikdy v sám sebe nevěřil a ještě v téhle situaci.. Nejspíš by nedokázal utéct. Nemá na to mozek, ani svaly. I přes to ho tato konverzace bavila. Cítil se komfortně jako už dlouho ne. Naposled takové divné nesmyslné konverzace míval s Liamem. A teď s Harrym. Pro Louise bylo vůbec nové s Harrym mluvit o něčem jiném než sexu. Byl to takový ten typ konverzace, který vás na chvíli dokáže odreagovat, aby jste nemysleli na ostatní věci. A když to probíhalo mezi ním a Harrym..bylo to jiné.. nové.

,,Nejspíš bych zkusil přelézt tu velkou zeď a buď by mě hned chytli a nebo bych se zmrzačil. Už teď mám tuhle jizvu a to jsem to ještě ani nezkoušel." Zapřemýšlí nahlas Louis a na konci se uchechtne sám nad sebou.

,,Hah..." Zasměje se falešně Harry a svůj pohled stočí ke svým jizvám. Poslední věta vyslovená Louisem jako by ho bodla přímo do břicha, kde se nachází jeho největší jizvy. Lehce podepře Louisovy záda rukou a tím se mu dostane prostoru. Odhrne si své tričko a začne je zkoumat. Je jich tolik až se mu chce brečet. Tolik vzpomínek s nimi spojených...Louis se nad změnou polohy otočí na Harryho a uvidí jeho odhalené břicho a spočívající zoufalý výraz na něm. Tolik by chtěl vědět odkud Harry ty jizvy má..Nic na Harrym ho nezajímá, ale ty jizvy ho nutí pořád přemýšlet o tom, co kdo Harrymu asi mohl udělat.

,,Jsou hnusný," Pronese do ticha Harry a svůj výraz bez jakéhokoliv citu zvedne k Louisovi. Cítil, že se na něj Louis díval a měl potřebu vypustit z úst své myšlenky nahlas. Nesnášel ty jizvy. Připomínaly mu všechno zlé, co se mu stalo..Jsou hnusný, odporný...Zničily mu tělo a taky život. Harry na sobě cítí Louisův výraz a taky dotyk.

,,Ne. Ne nejsou." Odpoví okamžitě Louis a svou rukou přejede Harryho uvolněné břicho a každou jizvu na něm. Harry na něj jen němě zírá a sám bojuje sám se sebou. Hlavou mu kolují všechny ty věci s těmi jizvami spojené. Hnusná minulost. Jako by mu každá vzpomínka znovu otevřela všechny ty staré rány. Nad každým malým momentem přemýšlení se Harrymu chtělo řvát, ale zároveň jen ležet a nic nedělat. Dělalo mu to v hlavě zase zmatek, kterého se špatně zbavovalo. Byl zase ztracený v tom samém tunelu jako při těch nocích, kdy vycházel z postele celý rozhozený.

,,Ukazují čím vším sis musel projít, aby ses stal tím kým jsi. Ukazují jak silný jsi a jak silný jsi v minulosti byl. Dělají tě výjimečným, Harry." Vydechne velice klidným tichým hlasem Louis a ani na sekundu neuhne pohledem od zářivé zeleni, která se nad každým slovem zalévala slzami více a více. Harry snažící se udržet všechny slzy pod svými víčky bezslovně kouká na Louisův klidný výraz a nechá se obdarovávat něžnými dotyky při vstřebávání všeho, co Louis vypustil z úst. Jeho srdce bilo pro tuhle stránku Louise.

Louis odhrne Harryho tričko, co nejvíce nahoru a svými rty začne přejíždět po místě na břiše, kde se nachází jizev nejvíce. Každou jednu políbí a pečlivě se ujišťuje, jestli opravdu nic nevynechal. Nad tímhle to Harry už kompletně vzdá. Celé tváře se zalijí slanou vodou a nad utlumeným vzlykem sebou lehce škubne. Leží zády na posteli jako úplně neschopný člověk. Pohledem zaseklý na posteli nad sebou. Oči má tak zaslzené, že vidí rozmazaně a celý se otřásá nad silnými vzlyky, které mu vychází z úst. Louisovy něžné lehké dotyky ho nutí plakat ještě víc. Jak dlouho nezažil takový dotyk...Byl najednou ze všechno tak přecitlivělý a i když se Louis snažil jak chtěl, aby Harryho uklidnil a uvolnil od trhavých vzlyků, nedařilo se to. Harryho mozek byl zatemnělý, oči zavřené a srdce zmatené.