Prisoner | LS

25

Harryho záda byla nalepená na Louisové hrudi a on pevně objímal celé Harryho tělo. Hlavou byl zařazený v jeho zádech a krku a pomalu rozevíral svá ospalá víčka. Ještě se ani nepodíval kolik je hodin, ale i přesto už věděl, že toho nenaspal hodně. Místnost byla pořád tmavá a Harry spal jak zabitý. Pevně držel Louisovy ruce, které ho objímaly a víčka měl unaveně sevřená k sobě. Bylo toho hodně a Harry se z toho musel vyspat. Podstatně, to je to, co se v noci dělá, že? Jen Louisovi to zase nešlo. Mírně se mu točila hlava a on potřeboval na vzduch. Cítil se jakoby se měl za chvíli poblít a rozhodně nechtěl riskovat to, že to skončí Harrymu za krkem.

Své ruce opatrně vysvobodil z Harryho sevření. Seskočil dolů z postele a věnoval Harrymu malou pusu na tvář, než zmizel za dveřmi. Vzal si první tepláky, které mu přišli pod ruku a tu mikinu z benzínky, jelikož skoro žádné jiné oblečení neměli. Tiše za sebou zavřel dveře a sedl si na menší schody před chatou. Vlasy mu proletěl studený vítr a lehce ho otřepala zima. Jeho tělo si ale během pár minut zvyklo na venkovní teplotu a on mohl v klidu sedět. Unavenými zorničkami sledoval, jak po nebi plují velká bílá oblaka a postupem času se pomalu ztrácí v černočerné tmě. Pozoroval lehce nakouslý měsíc, utíkající mezi mraky, snažící se utéct, co nejdále. Malé hvězdičky, které volaly o jeho pozornost. Seděl opřený o svá kolena a snažil se svému tělu dopřát, co nejvíce čerstvého vzduchu. Hlava ho bolela jako čert.

Jsou volní, ale on se tak necítil. Sžírala ho myšlenka, že je můžou najít. Pořád se může něco stát a to ho děsilo. Nechtěl si to připouštět, ale každou sekundu, kdy se prochází po svobodě, má pocit, jakoby ho někdo sledoval. Podvědomí si s ním zase hraje a to nikdy nebývá dobré. Čekal, že když budou volní, odejde i ta negativita a stres, jenže ono se to možná ještě navýšilo. Bál se toho faktu, že by se něco stalo Harrymu více než sobě. V hlavě mu probíhalo nekončící kolečko 'co by, kdyby' a on nevěděl jak ho ukončit. Nedokázal před svými myšlenkami utéct. Pořád se něco dělo a jeho tělo potřebovalo chvíli klidu. Potřeboval se na chvíli projít...Zaměstnat svou hlavu něčím jiným. Dopřát jí více čerstvého vzduchu, aby se vzpamatovala. Své skrčené tělo zvedne z malých schůdků, které poté seskočí. Bačkorami, které mu věnoval Joe, dopadne na vyšlapanou cestičku a už se chystá rozejít se do velké husté tmy, nechat se jí plně zahltit.

,,Louisi?" Louis se nad hlasem volajícím jeho jméno otočí a spatří kudrnatého anděla stojícího ve dveřích dřevěné chatky. Harryho vzbudila Louisova nepřítomnost. Cítil chybějící stisk jeho paží kolem svého těla. To byl ten důvod, proč se nakonec vydrápal z postele i on. Nemohl znovu upadnout do spánku s vědomím, že neví, kam Louis odešel. Také sebral první věci, které uviděl v místnosti a teď byl tady. Stál uprostřed dveří a lehce si zívl s unaveným pohledem upřeným do dálky, kde byl Louis. Louis si v tu chvíli, kdy spatřil Harryho ve dveřích, uvědomil, že nic nepotřebuje více, než právě jeho. Myslel si, že procházka je ta správná odpověď, jakmile ale uviděl kudrnatého, jeho svět se otočil vzhůru nohama. Nic nedokáže jeho mozek vyčistit od špatných myšlenek více než Harryho přítomnost.

Louis se ztratil v unavených zelených očích. Pomalou chůzí mířil k místu, kde stál Harry a v obličeji se mu každým krokem rozšiřoval malý něžný úsměv. Nepotřebovali slova, potřebovali objetí. Louis pomalu obmotal ruce kolem Harryho těla a Harry udělal to samé. Byla noc. Byla tma. Ale ani na jedné z těchto věcí nezáleželo. Odteď to byla jejich noc.

xxx

Bylo kolem deváté ráno. Louis spokojeně svižně vstal a mířil do koupelny. Cítil se zvláště. Nějakým způsobem nabitý jakousi zvláštní energií. Něco, co už dlouho nezažil. Teď mohl vstávat, kdy chtěl a díky tomu se právě v této chvíli cítil neskutečně svobodně. Za ty tři měsíce ztratil skoro veškerá lidská práva a teď cítil, jak se všechno znovu vrací do normálu. Vyvolávalo to v něm pozitivní pocit. Věděl, že je tady Harry. Cítil se tu v bezpečí. A takhle už se hodně dlouho necítil, takže z toho teď měl skoro Vánoce. Harry oproti Louisovi sice byl vzhůru, ale ještě se absolutně necítil na kompletní vstávání. Vzhůru už nejspíš zůstane, ale představa toho, že by teď musel pohnout každou končetinou ve svém těle, aby se zvedl, nepřipadala v úvahu. Jeho mozek potřeboval nejdříve plně zpracovat celou tuhle situaci.