Prisoner | LS

1

Jeden jediný den, kdy mohl být Louis bez budíku. Kdy mohl vstát v kolik chtěl a ta otravná melodie nemusela jeho vstávání doprovázet. Nesnášel budík tak moc. Vždy ho totiž budil moc brzo a kvůli něčemu, co vůbec neměl rád. Ať už to byla práce nebo škola.

Louis leží ve své posteli v tvrdém spánku. Přikrývku má těsně pod krkem a je k ní pevně přítisknutý. Půlku hlavy má zabořenou v dece a polštáři. A na tváři má spokojený výraz. Nejspíš se mu zdálo něco hezkého, co ho aspoň na chvilku vytrhlo z reality. Sen ho sice vytrhl z reality, ale teď ho něco do té reality znovu vrátilo. A byl to zvonící telefon. Louis se svým poloinfarktem kvůli nečekanému probuzení popadl telefon. Málem mu spadl na zem, protože jeho tělo ještě nestihlo plně zpracovat to, že už není ve spánku. Stejně jako on sám. Teprve otevíral svá ospalá víčka a zhluboka si povzdechl. To nemůže mít aspoň jeden den klidu? Bez vstávání? Jen jeden...S polootevřenými víčky pohlédne na obrazovku telefonu, kde je napsáno Zayn. Co ten zase chce? Louis ho měl rád, ale nikoho neměl natolik rád, aby mu bylo jedno, že ho vzbudil brzo ráno. Brzo ráno je brzo ráno..

Louis hovor se zívnutím přijme a očekává Zaynovo vysvětlení. Sám totiž moc dobře ví, že Louis nemá rád, když ho někdo budí. A když má volno, tak spí většinou do desíti až dvanácti. A teď bylo sakra osm!

,,Tommo?" Zaynův hlas byl tichý a naléhavý. Skákal mu z hlubokého až na skoro ženský tón. Bylo to divné. Louis to nejdřív chtěl brát seriózně, ale potom slyšel jak se Zayn nesmyslně směje a brblá si něco pod nos. Zase je sjetej jak klouzačka. Zayn je dealer drog, takže má k drogám velmi jednoduchou cestu. Až moc jednoduchou bohužel. Dříve takový nebýval a sám své zboží nebral. Odůvodňoval to, co dělá tím, že potřebuje přivýdělek, aby mohl zaplatit nájem a potom si najde něco lepšího. Jasně..Místo toho do toho úplně spadl a teď není den, co by nebyl mimo. Pokaždé, když volá je sjetý a chová se jak čtyřleté dítě.

,,Jsem před domem v autě hahahasnsnbn- Tommo Tommooooooo, potřebuju někam odvézt." Zayn nesrozumitelně vykládal a do toho se sfetovaně smál. Louis už jenom čekal, kdy řekne, že vidí na střeše jednorožce. Ze srdce nesnášel tuhle Zaynovu stránku. Byla vypatlaná a úplně zbytečná. Byla k ničemu a přinášela jen škodu. Když Zayn nefetoval, byl to úžasnej kluk. A dívat se na to jak ze sebe ten kluk dělá trosku, Louise ničí. Ale má ho moc rád na to, aby ho kvůli tomu opustil. Nemohl ho v tom nechat samotného. Neměl by na to srdce.

Každopádně jakmile Zayn oznámil, že je před Louisovým domem, Louis vyhlédl z okna a opravdu. Zayn byl nepřehlédnutelný. Seděl ve svém červeném autě bez střechy a smál se na celé sídliště. Louis měl Zayna rád, ale tomu jeho sfetovanému já, by nejradši vrazil pár facek, aby se vzpamatoval. Měl by se vzpamatovat, co nejdřív.. Už teď je totiž pozdě. Telefon oznámil, že byl hovor ukončen. Zayn to nejspíše típnul uchem. Louis se tedy vydá na cestu domem až do koupelny. Dá si rychlou sprchu a před zrcadlem se lehce upraví. Nechtěl tam být dlouho, protože venku čekal Zayn, ale zároveň se mu strašně nechtělo. Vždyť před deseti minutami teprve vstal. A stejně. Vždycky, když nad tím stráví nejvíce času a nejvíce se snaží, tak to vypadá špatně. A když se nejméně snaží, tak to vypadá lépe, než jeho půlhodinové upravování. Takže nechtěl zbytečně ztrácet čas..

Pomalou chůzí se vydal k Zaynovu autu a po cestě se rozhlížel a přemýšlel, jestli má všechno. Zayn mezitím seděl v zadních sedačkách auta a zpíval si. Hlavu měl zakloněnou a koukal mimo. Aspoň, že zaregistroval to, že Louis nasedl do auta.

,,Řídíš." Vychrlil hned jak si všimnul Louisovi přítomnosti. Louise už jen pohled na něj bolel. Dívat se do jeho nateklých zarudlých očí, kde byla zornička roztáhlá přes půl oka. Znal Zayna už od dětství a vidět ho takhle nebylo vůbec lehké.