Butterfly Farrelleto Kniha 13

Hodina Nula 31.

Ano prosím? Zapálil jsem si cigaretu. Venku mládeš křičela o sto šest takže jsem se musel zeptat podruhé. Jared zde není teď mladá paní. Chápu že jste přijela z Ameriky ale kdo vás zval abyste přijela?! Pochybuji že váš syn. Colin práskl sluchátkem na vydlici.

Ještě jedno pivo! Lahodný mok projel jeho tělem a kopl vsteky do židle naproti.
Je čas se vrátit ke zpěvu stačí jeden menší soukromí koncertík který mám domluvený od jara, pár lidí to je vše. Nechtěl jsem to udělat, nezpíval jsem takovou dobu přece, neměl jsem sílu ani chuť ale teď je všechno jiné přece mám sílu, že bych uskutečnil deset koncertů najednou.
Taky uvidím mého drahého přítele Alessandra v Miláně už se moc těším život je přece krásný ne?

Extra Bílá růže. Pokračujeme normálně.
Držím růže jako kdyby mi šlo o život, kouknu se do leva a potom do prava přes silnici. Posezení po skončení módní přehlídky skončilo. Dám pokyn mému drahému příteli že přejdu a půjdu k němu kde on stojí v kroužku asi pěti lidí.
Přešel jsem silnici a pozdravit se s lidmi okolo Alessandra. Mluvily o módě a o večírku. Předal jsem bílou růži můj symbol dívce a ona mi poděkovala, prohodily jsme spolu pár slov. Potom jsem se naklonil nad Alessandra abych mu oznámil že už půjdu si odpočinout po tý vší slávě. On se usmál sympaticky a řekl samozřejmě. Potom mě chytl za ruku plnou prstenů a pošeptal mi do ucha. Máš moje oblečení ale ne moji vůni a koukl se mi hluboko do očí a já ten pohled vydržel.

Extra Colin 1.10.2021 na natáčení. Pokračujeme normálně.
Miluju kolotoče a luna parky od mládí. Celý ten ruch kolem toho a hlavně vůni cukrovinek a sladké vaty. Pomalu končí září a já se nacházím uprostřed luna parku tak šťastný a plný optimismu jak už dlouho ne.........

Sedím naproti něho v kantýně, okolo je velký ruch lidí kteří se smějí a kupujou si párky v rohlíku či zmrzlinu. Hezký den prostě na koupání ale pro mě to není dobrý den.
Pálí mě levá strana tváře, přišlo to tak náhle. Sedí naproti a říká ať mamka vypadne nemá tady co dělat. Přitom je v hotelu nečekal jsem že mu to bude vadit. Někdy opravdu nevíš co máš dělat.
Sedíme jen tak u plastického stolu já nemluvím je mi vše jedno. Přece to nevadí je v hotelu není u nás........
Miluju tohle období ve Francii je nádherný podzim, cejtím se jako znovurozený plný síly a hlavně plný optimismu. Cejtím jeho přítomnost na každým kroku tyto uličky jsme tisíckrát spolu prošli není místo který zde neznám. Zahalím se do zimního kabátu začalo foukat a je dost studený. Dvě ruce objaly kolem krku. Je ti zima zlato? Vánek odvál spadlé listy ze země. Stáhnu si čepici na uši. Ještě pár slov vytáhnu zápisník z kapsy kabátu a sednu si na kamennou lavičku, vítr mi obrátil stránky. Promisku mám tady, zásadně na psaní písní používám psaní rukou. Dokončeno vše je ok, větřík si pohrává si mými vlasy a já se dívám na tu řeku plnou síly. Život je někdy opravdu krásný. Zavřu zápisník a podívám se na modrou oblohu!!!!! V ušich mi zní má muzika v mém srdci je velká naděje.

Začal křičet na mě lidi se začali otáčet. Styděl jsem se potom se zvedl a šel si pro pivo. Seděl jsem u plastického stolu a měl jsem nohu přes nohu. Prstem jsem setřel kapku vody ze stolu.
Přinesl si pivo a mě limču vzal si ještě jednu plastickou židli od vědlejšího stolu, aby si natáhl nohy. Koukal na mě jako kdybych někoho zavraždil a já sklopil oči.
Jsem zpátky v N.Y. no prostě práce nikdy nekončí. Máme co dělat ale má mysl je pořád v Paříži. Cejtím se plný energie je mi velmi dobře.
Mé pomocnice přijeli tak konečně nebudu na vše sám snažím se myslet na svou práci i když mé já by chtělo rozebírat to co se stalo.

Extra Hezký fotky. ♥️Pokračujeme normálně.
Kolik vody může spotřebovat mé tělo? Proč mě napadla tato otázka ani pořádně nevím. Je pozdě odpoledne a já jsem sám v pokoji v hotelu.
Konečně sám jazyk se mi lepí na patro potřebuju se napít vody a sáhnu do ledničky.
Ležím na polštáři který je čerstvě potažený povlakem
. Chtěl jsem si znovu vše promítnout v hlavě. Zavřu oči....A co když to vše byl pouhý sen? Co blbnu jsem fakt už cvok!
Po čele mi kape pot jak se snažím na vše do detailů vspomenout. Kouknu se na strop a na stěny hotelového pokoje bylo to jako kdyby vše na mě padalo. Cejtím jeho pohled upřený na mě jeho ruce jak mě hladí , jeho vůni těla která je tak vzrušující že jenom při tý vzpomínce jsem vzrušený.
Z okna se dívám ven na modré nebe který je plný naděje. Nikdy bych přece nic neměnil. Život s ním je to jediný co miluju i za malé ukradené chvilky lásky v laciných hotelech a potom stisk vřelé tvé ruky v taxíku to je to nejkrásnější co se mi může přihodit. Rozchod kvůli naší práci na týdny či měsíce nás ještě z blíží víc než kdyby jsme celé roky byli spolu v jednom pokoji. Vezmu mobil můj prst sjel po jeho fotce. Ta píseň je pro tebe lásko tak jak všechny ostatní...... P. S. Tato kapitola je věnovaná nové písni která toho říká dost o celé situaci. Pokračujeme.