Duodecim

Tres

Minulost je prolog.

William Shakespeare (Bouře)

oOo

V jednu chvíli se rozhlížel kolem, jako by čekal, že uvidí nový svět. Jenže svět se nezměnil. Všechno bylo na svém místě. Všechno ne, on ne – nic nevyřešil, nenašel vůbec žádné řešení.

Ne – změnit... paralelu znamenalo přiblížit se cestě, kterou mu určil osud, o další krok. Tohle nebylo vítězství ani omylem; a pokud ano, zanechalo na duši trpkou pachuť, pachuť zbabělosti.

Opustit paralelu znamenalo přiblížit se o další kousek ke stále užšímu kráteru a za zády cítit zavřené dveře, které se už nedaly otevřít.

Instinktivně cítil, že se právě obral o jiné možnosti; pokud tuhle chvíli přežije, nebude moct svůj konec změnit.

Nebyl volný.

Cestu, po které kráčel, si nezvolil.

Byl, cítil to, zmanipulovaný. Někdo rozhodl o tom, jaké vzpomínky mu zůstanou, někdo je roztřídil, aby byl nucený splnit úkol, úkol, o kterém zatím vůbec nic nevěděl, o němž si ale myslel, že ho připraví o všechno.

Viděl, jak Lily plachtí k nebelvírskému stolu, spokojená a šťastná, že může být s nimi. Naděje na nový život v Bradavicích se každou vteřinou zmenšovala. Kolikrát snil o téhle síni, o svíčkách a hvězdné obloze; a možná také o nových kamarádech. Koutkem oka zahlédl smějící se Lily a její smích se jako písek sypal na jejich společné vzpomínky. Jak dlouho ještě zůstanou přáteli – tady, v Bradavicích?

„Snape, Severus!" zvolal profesor.

Bezpochyby strašně málo času.

S mírnými obavami sledoval Moudrý klobouk. Nelíbila se mu představa, že něco... že mu duše čtyř bradavických zakladatelů prozkoumají mysl. Co uvidí? A co když narazí na ty dveře? Co když si všimnou něčeho nenormálního? Bude pak muset Bradavice opustit?

„Á," zašeptal mu Moudrý klobouk do ucha.

Měl uhrančivý, nízký hlas, který jako by chtěl z člověka vymámit všechna tajemství.

„Severus Snape. Již jsme na sebe narazili."

„Vy si na to pamatujete?" pomyslel si Severus.

„Ty si na to pamatuješ," odpověděl Klobouk. „Cítím svou přítomnost ve tvé mysli."

Uvědomil si, že se Klobouk pousmál.

„Chceš se tentokrát změnit?"

„Nevysmívejte se mi," pomyslel si vztekle Severus a uzavřel přístup do své mysli.

Ucítil překvapení Moudrého klobouku, že si ho dovolil z myšlenek vyhostit, a jako vzdálenou ozvěnu uslyšel výkřik „Zmijozel!".

Zamířil ke stolu, který bude na dalších sedm let jeho.

Daleko od Lily.

Ve spárech – kohosi.

Děje se to, pomyslel si. Plán je na svém místě.

Ale jaký plán (a čí), to říct nedokázal.

oOo

Bradavická knihovna byla vším, v co doufal, a vlastně ještě měla něco víc. Těch několik knih o černé magii samozřejmě nebylo dostačujících, ale měly tu výhodu, že vás dovedly k dalším a dalším.