Why Always Me

Nelži!

Mezitím co táta a Steve stáli u obrazovky, já a Bucky jsme jen z dálky přihlíželi.
Na videu bylo auto po nehodě a motorka, která tam po chvíli přijela.
Vše se stalo 16. Prosince.

Bucky, který se na to ještě před chvílí díval sklopil pohled. Na videu byl vidět  děda, babička a Bucky. V životě jsem neviděla horší video.
Když konečně skončilo, táta se se vší zlostí otočil k Backymu a prutce sebou trhl. Já si automaticky stoupla před Buckyho, protože jsem věděla že to nebyl on, kdo vraždil.

,, Věděl jsi to?" Zeptal se táta Steva
,, Ne že to byl on"
,, Nelži!"
,, Ano, věděl" Za těmito slovy už bylo jen ticho a chvíli se nic nedělo. Ne do té doby než se táta pustil do Steva.
To se samozřejmě nelíbilo Backymu a tak mě odstrčil a vystřelil po něm. V tu chvíli jsem věděla že to všechno bylo v háji. Veškeré naděje na jejich usmíření zmizeli a to jenom díky jednomu videu. Než jsem se vzpamatovala, Steve už měl spoutané nohy a Bucky byl přiřazený ke zdi. Snažil se zabránit tomu, aby mu táta ustřelil obličej.

,, Dost!" Vykřikla jsem a poslala ohnivou kouli na jednu z podpěr nádrže, která tam byla. To od sebe  pomohlo oddělit všechny tři, aby se navzájem nepobili
,, Barnesi! Uteč!" Podívala jsem se na něj a ukázala na dveře. Ty se ale snažil zatarasit táta.
Než jsme se Stevem stihli něco udělat, také nám zabránil  v cestě.

,, Co teď budeme dělat!" Vykřikl Steve a odrazil štít od kamenů.
,, Jeden nápad bych měla" podívala jsem se na něj a pomocí magie začala kameny zvedat a odhazovat stranou.
Když jsme vběhli za nimi, bylo to přesně na čas. Nebýt nás už by mohlo být po Buckym.

,, Tohle ho jen tak nepřejde. Zmiz!" Řekl Steve a opět poslal Buckyho pryč.
Mezitím co Bucky šplhal nahoru a já se rozhodla že zmizím s ním, se ti dva prali dole.

Než jsme stihli vylézt, táta vystřelil na poklop a tím nás zase oba shodil dolů.

Všichni čtyři jsme se ocitli u volného východu ven. Já a Bucky jsme leželi na zemi. Táta a Steve se opět připravovali na boj a já jen doufala že se nezabíjí.

,, Tohle nezmění co se stalo" snažil se to marné ukončit Steve
,, To je mi fuk. Zabil mi mámu" odpověděl mu táta větou, která mě zlomila. Nikdy jsem nevěděla že je schopen něco takového říci nahlas. Otevřít někomu svou slabinu, ale teď jsem věděla že to nebyla pravda. Když do sebe začali bušit, pomalu jsem se překulila k Buckymu.

,, Barnesi no tak! Zvedej se" snažila jsem se ho dostat zpátky na nohy, ale moc to nešlo.
,, Nemůžu" vydechl a podíval se mi do očí
,, Musíš" odpověděla jsem a políbila ho. Nevím proč jsem to udělala. Kdyby vypadal na tolik kolik mu je, mohl by být můj praděda, ale něco mě k tomu prostě přinutilo. Když mě políbil zpátky, vzpamatoval se a vyskočil na nohy.
Popadl Stevuv štít a udeřil s ním tátu do zad, aby pomohl Kapitánovi.

Možná jsem udělala špatně že jsem jim už podruhé pomohla. Když jsem totiž viděla že tátu moc nešetří, nevěděla jsem co dělat. A už vůbec komu mám pomoct, protože se Bucky snažil vyrvat tátův zdroj síly. Ten pocit mě ale opustil jakmile jsem viděla Buckyho bez jeho náhradní ruky.
Ocitl se v bezvědomí a vypadalo to, že se ho táta chytá dorazit. Nemohla jsem připustit aby se to stalo, protože Steve byl ještě opřený o kamennou zeď.

Vběhla jsem před tátu a použila proti němu magii. Jeho lasery a má magie se střetli dohromady a nikdo nepronikl přes obranu toho druhého.
Všechno to ale přerušil následující výbuch, který mě odhodil hodně daleko.

V tu chvíli na scénu vběhl Steve a začal do táty vrážet štítem. Byl to pěstní souboj, věděla jsem že ho v něm táta nemůže porazit, ale zastavil to když chytil Stevuv štít a odhodil ho pryč.
Koukala jsem na to ze země a skoro bez sil. Cítila jsem jak mi od hlavy teče krev, ale odkud přesně jsem nebyla schopna poznat.

,, Je to můj přítel"
,, To já byl taky" řekli než skončil Steve na zemi, ze které se hrdě zvedl
,, Vydržím celý den" zazněla ta věta kterou všichni známe z vyprávění.
Pak už se Stevovi nějakým stylem podařilo dostat Iron mana na zem a dorazit zdroj jeho energie štítem.

Všichni jsme na zemi leželi dorovnaní a bez sil.

,, Ten štít ti nepatří! Nezasloužíš si ho. Vyrobil ho můj táta!" To byla poslední věc kterou táta řekl Stevovi než společně s Buckym odešli.

_________________________________

Zema si odvezl Ross, protože se ukázalo že nás sledoval T' challa, který se o něj nakonec postaral. Já jsem skončila s rozbitou hlavou a menším otřesem mozku na ošetřovně a později zavřená ve svém pokoji.

Bez návštěv, bez přátel, bez rodičů a i bez osoby, do které jsem se během několika mála dní zamilovala. Tak špatně jsem dopadla.

Alespoň že ostatní dostali svůj šťastný konec. Wanda a Vision se společně odstěhovali za podmínkou, že neudělají žádné hlouposti. Clint se vrátil za rodinou, aby si konečně užil dětí. Sam a Scott se taky vrátili domů a snad jim nic nechybí. Všichni jsou ale pořád hlídání Rossem. O Peterovi sice zatím nic nevím, vlastně ani nevím jestli se do školy vůbec vrátím, ale doufám že je v pořádku. Rhodes už může díky robotickým nohám chodit a táta, s tím jsem se ještě nebavila. On já naštvaný na mě a já na něj.

Natasha zmizela bůh ví kam a nikdo o ní nic neví. Ani já. Už zase nemám nic než sama sebe......

Pokračování příště ✨ děkuju za přečtení

Oficiálně jsem dopsala jednu kapitolu (civil war) a za nějakou dobu se s radostí vrhnu na další, ale opravdu až po nějaké pauze. Teď je hlavně prioritou dopsat můj Maze Runner příběh, který už se blíží ke konci.....

Miluju vás 🤍🤍