Why Always Me

část 9

Tohle snad nemůže být skutečný.
,, jsem úplně zmatenej " Scott nebyl jediný, který byl teď mimo. Ten malý Bruce, který chodí v košili a většinu času nosí brýle, před námi už neseděl.
Všichni jsme se dívali na Hulka. Nechápu jak to dokázal, ale spojil obě své varianty v jeden velký, zelený a klidný kompromis.
,, jo já vím, " zasmál se Bruce stydlivě
,, je to crazy. Když nám to ale před pěti lety Thanos natřel, měl jsem to horší. Prohrál jsem totiž dvakrát. Nejdřív Hulk, a pak Benner" dodal to tak klidně. Vážně jsem se nestačila divit. Kdyby to bylo možné, řekla bych snad, že mám bradu až na zemi
,, Nikdo ti to nevyčítá Bruci " Zastavila ho Nat, sedící po mé levé straně.
,, já si to vyčítám, celou tu dobu jsem se k Hulkovi choval jako k odpadu. No a teď " pokračoval a ukázal na sebe ,, osmnáct měsíců v laboratoři a dokázal jsem spojit to nejlepší z obojího. Mozek a svaly"

,, to je super Bruci, ale musíme zpátky k tématu " připomněla jsem nervózně a napila se coly, která byla přede mnou. Steve si mě mezitím trochu přisunul k sobě. Bruce, nebo možná i Hulk, jsou jedni z mnoho lidí, kteří o nás nevědí.
,, no, lidi já nevím. To cestování časem není úplně můj obor"
,, sebe si ale vylepšil " usmála se Nat. Cítila jsem jak znervózněla.
,, pamatuji si doby, kdy se i to zdálo dost nemožný ". Bruce se zastavil. Nejsem si jistá, jestli je to kvůli pravdě, kterou slyšel, anebo kvůli tomu napětí co je mezi ním a Natashou. Tyhle dva by potřebovali chvíli na to, aby si všechno konečně vyříkali.
,, řekne jo" Zašeptala jsem a podívala se na Steve. Pořád se na mě usmíval a hladil mě na boku. Pokaždé, když se na něho podívám, vzpomenu si na naší včerejší konverzaci. Na ty obavy, co ho tíží a popravdě je mi z toho na nic.
,, tak jo" vyhrkl Brenner a opřel se do židle. Věděla jsem to. Nikdy nebyl dobrý s používáním slova ne.
,, konečně někdo!" Vydechl Scott a popadl talíř s hranolkami
,, Fajn. Za hodinu a půl pro tebe přijedu. Nastěhujeme si tě zase k sobě " usmála se Nat a pomalu chytla Brennera za ruku.
Jestli se před tím dalo to napětí krájet, tak teď už se přes něj nedalo ani dýchat.
__________________________________

Byla jsem nervózní. Cestování časem se mi až doteď zdálo jako něco fakt nemožného. Stejně jako třeba cestování mezi světy, ale to se mi s nástupem k Avengers rychle vyvrátilo.
Seděla jsem se Stevem u snídaně. Bylo asi osm ráno, což je na mě za normálních okolností dost brzo.
Bruce a Scott už běhají po naší provizorní laboratoři, a snaží se všechno připravit.
,, neměli bychom se na ně jít podívat?" Zeptala jsem se nejistě
,, je tam s nima Natasha. Kdyby se cokoli dělo, věděli bychom o tom." Odpověděl mi Steve s plnou pusou. Když si ale všimnul, jak se pořád kroutím na židli, zvedl se a stoupnul si za mě. Ruce mi položil na ramena a dal mi jemnou pusu na krk
,,Uklidni se trochu Lásko. Všechno bude dobrý " Steve měl pravdu. Už od probuzení si představuji milion nejhorších scénářů.
Vlastně ani nevím, proč se tak bojím. Dneska to jenom testujeme, takže se nám Scott buď vrátí v jiném věku, anebo vůbec. Skvělý.
,, Myslím, že už bychom vážně radši měli jít za nimi" vydechla jsem a otočila se na Steva
,, anebo se můžeme vrátit do postele" usmál se a chytil mě za ruce. Pomalu si mě zvedl a přitáhl
,, pane Rogersi. Nabízíte mi to, co si myslím?" Usmála jsem se a dala mu ruce kolem krku
,, ano paní Rogersová, to nabízím " odpověděl a hned mě políbil. Tohle mi určitě pomůže se trochu odreagovat. Alespoň na chvíli, než se zase vrátíme.
Steve mě zvedl do náručí a dá se říct, že se mnou ty schody skoro vyběhl.
Pak už nás jenom zamknul v pokoji.

__________________________

,, konečně jste přišli!" Usmál se Bruce s rozpjatýma rukama. Skoro se nám nevešel ke stolu jak byl obří.
,, co vám trvalo tak dlouho?"
,, snídali jsme" usmál se Steve a vydal se po schodech dolů.
Potřebnou laboratoř jsme udělali z tréninkové haly. Kdysi jsme tu byli skoro pořád.
,, určitě jste jenom snídali?" Rýpla si do nás Nat. Jak jinak.
,, no zpovídat se tady nebudu" odpověděla jsem a stoupla si vedle ní
,, kde je vlastně Scott?" Dodala jsem zmateně a rozhlédla se kolem sebe.

Zpoza auta, které kluci pretvořili na právě náš potřebný stroj času, se vynořil chlap v kombinéze. Celé to bylo hodně komické a kdybych neznala vážnost situace, asi bych se válela smíchy po zemi.
,,tak jo lidi! Jdeme na to!" Scott byl dost nabitý energii. Cítila jsem, že tím jenom maskuje nervozitu. Možná to na sobě nedává znát, ale ten smutek kterým jsme si prošli pět let zpátky, on prožívá právě teď.
______________________________________

,, Kat až ti řeknu, vypneš hlavní spínač!" Vykřikl na mě Bruce. Scotta se nám sice povedlo dostat někam, ale už se nám ho nepovedlo dostat zpátky v původním stavu, ve kterém jsme ho potřebovali.
,, a ty ses mi ráno divil, proč se tak stresuju" nadechla jsem se zhluboka a ohlédla jsem se na Steve. Moje poznámka ho moc nepobavila.
Pevně jsem se postavila a zavřela oči. Pozorně jsem čekala na Brucovo znamení.
,, Teď!" Vykřikl a já jsem nás zbavila veškeré energie. Nezbývalo nic jiného než se modlit.
,, Proč se nic neděje?" Zeptal se Steve a doběhl se postavit vedle Brennera
,, já, já nevím!"
,, Do prdele" vydechla Nat a opřela se o stůl
,, nemůžeme ho tam nechat. Musíme ho vrátit zpátky!" Pokračoval Steve.
Přemýšlej Kathrine! Notak!
,, Dokážeš nahradit sílu všech kamenů nekonečna"
Tahle slova mi projela hlavou jako ostrá bolest. Mohla bych zkusit poskytnutí energie, která by ho vrátila. Je to ale velký risk pro mě, i pro Scotta a ostatní. Musím to ale vyzkoušet.

,, pozor Bruci!" Vykřikla jsem a chytla se páky, která ovládala stroj. Tak jo, zhluboka se nadechnout.
,, Kathrine? Co to?" Mluvila na mě Nat. Než ale něco stihla dodat už jsem soustředila sílu jenom na jedno.
Cítila jsem hrozné teplo. Bylo to jakoby mi v žilách proudila láva. Každý jeden drát, nebo kabel, který vedl k dodávce svítil ve stejné barvě jako moje ruce.
Všechna ta síla, která se ve mně roky schovávala se drala na povrch. Bylo to uvolňující.
,, Lásko přestaň! Ublížíš si!" Křičel Steve. Periferně jsem viděla, že se mě chystal dotknout. Zabránila mu v tom ale Nat. Je dobře že to udělala, nejsem si totiž jistá, co by s ním moje síla dokázala.
Najednou všechny odrazil menší výbuch. Myslím, že jsem za to mohla já.
Pak následovalo ticho. Ticho, které po chvilce přerušila něčí slova
,, někdo mi nadělal do kalhot. Nevím ale, jestli já jako batole, já jako děda, anebo já jako já "
,, vyšlo to" vydechla bolestivě Nat, která se právě zvedla ze země.
Pomalu jsem se pustila páky a chytila se Steva, který se ke mně řídil jako střela.
,, Jsi v pořádku? Neublížilo ti to?" Začal mě kontrolovat jako dítě, které spadlo z houpačky
,, miluju tě " jenom jsem tiše zašeptala. Na jeho vousaté tváři se znovu objevil úsměv.
,, já tebe taky, ale nesmíš mě takhle děsit"
,, Promiň " pousmála jsem se...
______________________________________

,, musíme to dát vědět ostatním " řekl pochodující Bruce. Celý den je jako vyměněný.
,, Hele trochu bych zbrzdila" skočila jsem do rozhovoru a zakousla se do jablka.
,, jo, sice je to hrozně skvělá zpráva, ale Scott se málem nedostal zpátky " pokračovala jsem s plnou pusou.
,, to má pravdu" přidal se Scott
,, nemůžeme po nikom chtít, aby se tam vrátil a zůstal tam. Musíme toho ještě hodně vychytat"
,, Kathrine tohle je jediná příležitost! Než vychytáme všechny mouchy, už může být pozdě " naše různé názory se zvrtly v dost horkou debatu. Musím říct, že hádka mezi mnou a Hulko- Brucem nebyla dobrý nápad. Vyvrcholilo to dokonce tak, že jsem musela odejít na vzduch.

Stála jsem před vstupem do Avangers sídla. Emočně se to na mě trochu sype. Od návštěvy táty mám v hlavě zase trochu chaos.

Z dálky byl slyšet nějaký ruch. Je to docela nezvyk, protože je tu dlouhých pět let strašný a ubíjející ticho.
Ruch se ke mně začal přibližovat a burácející zvuk po chvíli vyměnilo pískání brzdících kol.

Pokračování příště ✨️✨️✨️

snažím se alespoň někde trochu oddělit od filmu a zase přidat něco svého...
Doufám, že jste spokojení🙈 protože já se do toho příběhu dostávám víc a víc 🤫😘