Stála jsem v koupelně a čistila jsem si zuby. Pořád mi v hlavě jela ta slova, která mi řekla Darlene a Sam. Chtěla jsem to s Buckem probrat. Chtěla jsem konečně otevřít tu pro nás zakázanou kapitolu a zkusit jí vyřešit a to nejlépe v klidu.
Čekala jsem na něj dlouho, ale nepřicházel. Potichu jsem vylezla z pokoje a skoro po špičkách jsem našlapovala po domě, abych ho našla.
,, Jamesi" zašeptala jsem a opřela se o dřevěná futra. Jen tak tam ležel na gauči. V kalhotách a bez trika. Neměl na sobě ani blbou deku.
,, co tu děláš?"
,, snažím se usnout" odpověděl a otočil se na záda. Nevěděla jsem jestli si tenhle jeho výmysl mám brát osobně, anebo jestli mám být ráda, že respektuje můj prostor.
,, Mám v posteli místo" nadechla jsem se a udělala jsem krok blíž.
,, Užij si ho" Odsekl mě
,, Bucky" zašeptala jsem jeho jméno znovu a více naléhavě. Nechtěla jsem, aby to skončilo takhle. Netrápím se tím takovou dobu jenom pro to, abych zjistila, že to nemá cenu. Dokud ale neucítí Bucky věci stejně jako já, co víc můžu dělat.
,, Dobrou Kathrine" Odpověděl a já jsem tam jen chvíli stála.
,, Na noc se nezamykám, kdyby tě to zajímalo" dodala jsem před odchodem a vrátila se do pokoje.
Chtělo se mi brečet. Celé jsem to mezi námi zkazila a teď to nemůžu napravit, i přestože bych si to hrozně moc přála.
________________________________
Slyšela jsem, jak bere někdo za kliku. Nebylo to moc dlouho od doby, kdy jsem se vrátila do postele a mně tak naskočila alespoň trocha naděje. Posadila jsem se a dívala se přímo na dveře. Bucky.
Pomalu vešel do pokoje a s ním přišla i vlna nervozity, která nevím, jestli patřila mně nebo jemu. Navázala jsem s ním oční kontakt
Občas jsem ho ale přerušila pohledem na jeho tělo. Dlouho mezi námi bylo ticho, které prolomil tou nejhorší možnou větou.
,, Promiň, neměl jsem sem chodit. Byla to blbost" Když dořekl tuhle větu a otočil se ke mně zády, nějaká malá část mě trochu zabolela. Teď už se ale vzdávat nebudu. Není mi to podobné.
,, Počkej!" vykřikla jsem potichu a vylezla z postele. Bucky se zastavil, ale pořád se na mě neotočil. Šla jsem k němu o krok blíž. Měla jsem na sobě noční košili, která mi sahala asi do poloviny stehen a jediná další věc, která na mě byla je mámin řetízek a prsten od Steva.
,, Chci abys zůstal, prosím" dodala jsem a šla o další tři kroky k němu. Teď už jsme k sobě byli zase blízko. Pomalu jsem zvedla ruku a lehce jsem s ní přejela po jeho zádech.
,, Prosím" Zopakovala jsem potichu.
Konečně se na mě otočil. Náš výškový rozdíl nebyl obří, ale i tak jsem se musela dívat trochu nahoru, abych mu viděla přímo do očí.
,, Nevíš o co mě tu prosíš" odpověděl a položil mi jeho ruku na paži. Musela jsem se trochu ucuknout, protože mě vibranium studělo na kůži.
,, Vím přesně o co tě žádám" odpověděla jsem a postavila se na špičky. Naposledy jsme si byli takhle blízko ve Wakandě. Dneska o něj ale nepřijdu. Nikdy už o něj nepřijdu.
Bucky mě popadl a začal líbat. Bylo to něžné, ale zároveň strašně chtivé. Pevně mě chytil, otočil a opřel zády o dveře. Přerušit polibek v tomto případu nebyla možnost. Jedna ruka mě na chvíli pustila, aby mohla zamknout a ujistit se, že nás nikdo nevyruší. Začala jsem ho tlačit zpátky do postele, do které jsme spíše spadli, než abychom si lehli.
Měla jsem pocit, jakoby všechno to napětí, všechen strach a výčitky začali aspoň na okamžik mizet. Rozepnula jsem mu kalhoty a převalila se nahoru, abych na něm seděla. V tu chvíli jsme se poprvé zastavili. Koukal na mě úplně jinak, než si za poslední měsíc pamatuju a já jsem se konečně cítila volná od všech těch tmavých myšlenek.
,, Chci tě, Jamesi" zašeptala jsem a nechala jsem ho, aby ze mě sundal košili. Jeho oči se zastavily na každé křivce na mém těle a jeho úsměv se zvětšil. A nejen úsměv;)
Když mě zase chytil za tělo rukou z vibrania, cítila jsem z jeho strany obavu. Vzal jsem do dlaní jeho tvář
,, Neublížíš mi. Věřím ti" řekla jsem a přitáhla jsem naše boky víc k sobě. Bucky neváhal a bral to jako svolení, aby pokračoval. Jeho tělo na mém. Vzdechy a tlumené výkřiky, ozývající se po celém pokoji a ruka, která mě pevně držela za zápěstí...
__________________________________
Ráno mě vzbudil dětský smích a cinkání z kuchyně. Natáhla jsem ruku, abych se mohla přitáhnout k Buckymu, ale v posteli nikdo nebyl. Dveře do koupelny byly otevřené a vevnitř bylo zhasnuto. Vážně zmizel přesně, jako bychom byli ve filmu. Rozhodla jsem se využít prázdného pokoje a zalezla jsem si rovnou do sprchy. Tam mě doprovázely vzpomínky na včerejší noc, která všechno změnila.
Bucky na mě zanechal pár stop, které se táhly od výstřihu až po stehna a jedna z nich byla i na mém břiše. Při pohledu na ní mě chytla vlna výčitku. Cítila jsem se špatně, protože jsem se rozhodla zahodit minulost a využít přítomnost.
________________
,, Dobré ráno" usmála jsem se. když jsem vešla do kuchyně, kde už všichni snídali. Všichni kromě Buckyho. Kam sakra zmizel? Posadila jsem se ke stolu, přímo naproti Samovi, což byla velká chyba.
,, Vypadáš uvolněně" Prohlásil a s pohledem upřeným na mě se napil kávy. Nemusím si ani číst jeho myšlenky a přesně vím, o co se zase snaží.
,, Dobře jsem se vyspala" odpověděla jsem a natáhla jsem ruku pro pečivo
,, Vsadím se, že ano" pousmál se a Sarah se trochu zakuckala svým jídlem. Nechápavě jsem se na oba podívala, dokud jsem nepochopila co se děje....
Pokračování příště <3
ČTEŠ
Why Always Me
Fanfiction,, Nemůžeš ani na chvíli zapřít roli dvojího agenta. Čemu se ale divím, máš to v DNA!" Kathrine se postavila proti vlastnímu otci, proti naivní vládě a i sama proti sobě. Mysl ji totiž ovládla láska a chuť žít pro správnou věc. Co když ale o všech...
