Why Always Me

část 8

Mám zničit vše na čem mi kdy záleželo. Místo kam jsem celé dětství utíkala a schovávala se. Měla jsem svoji realitu a ta mě teď zabíjí. Paráda.

Ležela jsem u sebe v posteli a přemýšlela.
Máš poslední šanci se vrátit, užít jsi to.
Zněl mi v hlavě hlas, který měl pravdu, proč čekat na Strange když tam můžu jít na tajno teď. Zamkla jsem dveře a zatemnila okna, potřebuju se soustředit, protože musím použít hodně síly. Ležela jsem na posteli čelem ke stropu a oči jsem držela pevně zavřené. Modlila jsem se, aby dovnitř nevrazil Stephen a já nemusela zase dělat nějaký trest, jako třeba uklízet celou budovu. Když jsem myslela na svoji realitu, cítila jsem jak se mi točí hlava. Moc dobře jsem věděla že to zabírá a že budu za chvíli v cíli. Najednou přišel pocit,  jakoby na mě někdo chrstl ledovou vodu. Pohotově jsem otevřela oči a stála ve sprše. Natáhla jsem se pro ručník a zabalila se do něj. Ze sprchy jsem si stoupla na podložku a podívala se do zrcadla. Měla jsem vlasy dlouhé k prsum a zelenohnědé výrazné oči. Dvě věci které jsou na mně vidět jako první. Byla jsem stejná jako předtím. Nechápala jsem o co Strangovi šlo, alespoň do teď.

,, Ahoj Katherine" stála jsem tam v naprostém šoku. Řekla bych že jsem se ani nemohla hnout.
Mluvil na mě můj vlastní odraz v zrcadle.
,, Jsi hloupá že jsi sem přišla" dodal a začal se smát.
,, Proč myslíš?"
,, Protože tu zemřeš, tak jako tomu mělo být když jsi byla dítě" ozvalo se a mně se začalo svírat hrdlo.
Než jsem se nadála, můj odraz byl pryč a já vyčerpaná.
,, Do prdele!" Vykřikla jsem a vyběhla z koupelny.  Než jsem se stačila zorientovat, už jsem stála venku. Hraje si se mnou a to já nerada. Rozhlížela jsem se kolem a snažila se poznat kde to jsem. Netrvalo dlouho abych zjistila, že stojíme v parku, kde jsem si jako malá hrála a poprvé dostala nakládačku od starších. V ten den jsem to všechno začala, vytvořila si svět a teď jsem tu znovu. Není to ale to klidné místo které si pamatuju. Všechno je poškrábané a sedřené, houpačky jsou utržené a všechno je depresivní.

,, Co takhle to skončit tam kde to všechno začalo " vykřikl můj znovu nalezený odraz.
Strange měl pravdu, tohle mě ničí a já to cítím. Bere mi sílu a jiskru mojí magie.
,, Proč to děláš!? Měla ses tu dobře!" Vykřikla jsem, ale zůstala stát na místě.
,, Protože jsem pořád ve stejném průběhu už deset let. Deset otravných a nudných let" odpověděla a celou dobu si na tváři držela úšklebek.
,, K čemu ti bude, že to tu zničíš, stejně si výmysl v mojí hlavě"
,, Ne tak docela, když vstřebám tvojí magii a uvězním tě tu, převezmu vládu nad tvým tělem. Když to tady zničím, zemřeš spolu s tímhle místem" odpověděla a z rukou po mně vyšlehla oheň.
Já se ale nenechala a udělala vodní kopuly. Když už jsem tu, tak ji alespoň trochu zchladím.
Magii chaosu mi možná bere, ale k elementům se ještě ani zdaleka nedostala. Vzpomeň si co říkal Strange! Vykřikla jsem na sebe v tom shonu.

,, Zničit, zbavit se, vzít si moc zpátky" nic z toho mi nepomáhá při udržení vody.
,, RUNY"  Četla jsem o nich v jedné z Wongových knih.
Každá čarodějnice je používá pro posílení a udržení své magie, to je ono. Konečně se mi podařilo odrazit její oheň, ale dalo mi to zabrat.

,, Slábneš" odfrkla a trochu mě obešla
,, A ty neovládáš emoce" ne že bych to já umělá, ale rozptýlení je to dobré . Probudila jsme svůj chaos a pokusila se po ní vystřelit, ale minula jsem. Tak jak jsem plánovala.

,, Nesnaž se" je pěkně namyšlená
Zkusila jsem to znovu ale na druhou stranu. Zase nic. Skvělý.
Takhle jsem to udělala asi pětkrát a nikdy se nedokázala trefit.
Bavilo ji to, vidět jak jsem vyčerpaná a bezradná.
,, Konečně se dostanu ven!" Vykřikla a z obou rukou do mě pustila svou magii, buď si myslela že mě zabije nebo zasekne.
To se ale nestalo, prvně jsem spadla na kolena a moje hruď magii odolávala, pak se ale něco stalo. Začala jsem se zvedat a magii vstřebávat bez jakékoli bolesti.
Evidentně to nepřekvapilo jenom mě, ale i můj odraz.