,, mám z vás vážně radost" usmál se Sam a začal nám nakládat tašky do auta. I když jsme tu byli jenom tři dny, rozhodli jsme se, že se domů vrátíme dřív a postaráme se o pár , pro mě a Buckyho, důležitých věcí. To stejné musí i Sam udělat tady a proto zůstává. Firma je na tom totiž hůř, než předpokládal a jeho rodina ho potřebuje mít u sebe.
,, Dej si pohov Wilsone" usmála jsem se a objala ho na rozloučenou.
,, rozkaz, madam!" odpověděl a zasalutoval mi. Pitomec.
,, hlavně na sebe dávejte pozor a kdyby jste chtěli něco zařídit, ozvěte se" pokračovala jsem, ale tentokrát směrem k Darlene a Sarah. Obě přikyvovaly a pohledem na mě naléhaly, abych je informovala o dalším vývoji mezi mnou a Jamesem.
Ten ještě naposledy bojoval s AJjem a Cassem. Oba kluci mu viseli na ruce a strašně moc se divili, že je udrží.
,, Tohle vydržím dělat celý den! " vykřikl Bucky s úsměvem a mě zalila vlna nostalgie.
,, Jsem zvědavá, jak vydržíš skoro celý den v autě" odpověděla jsem mu a zařachtala jsem klíčema.
,, Dokud mi z tvého řízení nebude špatně, tak to zvládnu levou zadní" usmál se a zahleděl se mi do očí.
,, Zalez radši dovnitř" pousmála jsem se a posadila se za volant.
_____________________________________
Když jsme tenkrát, asi den a šest hodin zpátky, oba seděli na zemi a snažili se zpracovat všechny ty věci, které jsme na sebe vychrlili, něco jsem si uvědomila. Ani já ani Bucky už nejsme ty samé osoby, kterými jsme byli během souboje na letišti. Měli bychom se znovu poznat a znovu se naučit si naslouchat a respektovat se.
Stejně tak jsem si uvědomila, že pokud chci svojí minulost jednou pro vždy nechat za dveřmi, musím si promluvit ještě s někým hodně důležitým. S mým manželem.
Abych pravdu řekla, potom co mi řekl James, už bych se s ním nejraději nikdy neviděla. Pořád je ve mně ale plno hezkých vzpomínek a hlavně naděje, že mi to všechno dokáže vysvětlit. Stejně tak, jako jsem musela všechno Buckymu vysvětlit já.
,, nad čím přemýšlíš?" zeptal se mě James a na chvíli zastavil tok mých myšlenek. Na cestě domů už jsme skoro osm hodin a ještě jsme si nikde neodpočinuli.
,, Zajdu za Stevem" řekla jsem a poslouchala ticho. Čekala jsem spíš, že buď začne křičet, anebo se mi to bude snažit rozmluvit. Ani jedno z toho se ale nestalo.
,, Už víš kdy?"
,, Až budu mít čas. Chci si ještě dojít pro tetování"
,, Tetování!?" vykřikl. Já věděla, že se tomu nevyhneme.
,, Abych si pamatovala Saru" odpověděla jsem a na okamžik jsem se na něj otočila. Nemohla jsem přehlédnout jeho zmatení.
,, Moje dcera se měla jmenovat Sarah. Nevím, proč by sis myslel, že bych si tetovala na tělo Samovu sestru" pousmála jsem se. V autě znova nastalo ticho. Pořád mezi námi bylo zvláštní napětí, ale oba jsme byli ochotni na tom pracovat.
,, Taky jsem chtěla za Pepper. Jako první dcera Tonyho Starka mám největší podíl na jeho firmě" pokračovala jsem v mluvení a snažila se zase trochu víc oddálit od témat ohledně našich neshod.
________________________________
Byla jsem dost nervózní. Stála jsem totiž na verandě starého domu. Toho samého domu, do kterého se Steve vrátil za Peggy, a ve kterém s ní žil dalších šedesát sedm let. Nevěděla jsem, jestli si nemám celý tenhle svůj výlet rozmyslet a vrátit se domů. Teď už je ale pozdě. Na rozmyšlení jsem měla dva týdny a neletěla jsem sem zbytečně. Naposledy jsem se zhluboka nadechla a zazvonila jsem na zvonek. Snad mě Steve slyšel.
Chvíli jsem čekala a vypadalo to, že mi nikdo neotevře. Pak jsem ale uslyšela kroky a dveře přede mnou se otevřely.
Udělalo se mi těžko. Pohled na něj byl pořád náročný.
,, Kathrine!?" udivil se a hned si stoupl stranou, čímž mi naznačil, že mám jít dovnitř.
__________
,, To mě moc mrzí, doufal jsem, že jestli se ještě někdy uvidíme, budeš jí mít v náručí" řekl a napil se z hrnku s čajem. Trochu mě mrzelo, jak lehce vzal zprávu o tom, že jsem přišla o naše dítě. Co si to ale namlouvám. On o ni přišel už dávno, když si vybral Peggy.
,, Hádám, že pro to tu ale nejsi" pokračoval a zadíval se na mě.
,, Vážně mě děsí, jak dobře mě znáš" Odpověděla jsem mu a opřela se do křesla. Za dobu co jsem tam s ním seděla, jsem si stihla docela pečlivě prohlédnout spodní část domu. Všechno působilo, no, hodně staře a to včetně Steva.
,, Pořád jsme manželé. Ať už to dopadlo jakkoli, byli jsme spolu dost dlouho na to, abych věděl, co tě trápí"
,, Jestli teda víš co mě trápí, proč mi to nezkusíš vysvětlit" odsekla jsem ho lehce. Vnitřně jsem na něj chtěla křičet a nadávat. Můj respekt vůči němu mi to ale nedovolil.
,, On ti to řekl, že je to tak" odpověděla jsem mu kývnutím hlavy. Steve se zhluboka nadechl a přemýšlel. I přestože se bojím, nemůžu se dočkat jeho odpovědi.
,, Nebudu ti tady namlouvat, že si pro mě nebyla důležitá. Opravdu jsem tě miloval a chtěl jsem ti dát první poslední" začal mluvit. Celou dobu držel jeden tón hlasu.
,, Ale musíš sama přiznat, že byly chvíle, kdy sis vedle sebe představovala a možná i přála někoho jiného"
,, Já se teď nebavím o sobě. Zůstala jsem ti do poslední chvíle věrná a ty to moc dobře víš"
,, To vím a moc si toho vážím. Problém ale je, že hlavou jsi možná milovala mě, ale srdcem, srdcem si zůstala věrná Buckymu. Já ti to ale nevyčítám. Možná ti to teď nepřijde jako pravda, ale věř mi" V tuhle chvíli už ani na sekundu neváhám o tom, že bych někdy Buckyho přestala milovat.
,, Stejně tak, zůstalo i tvoje srdce věrné Peggy" zašeptala jsem
,, Proč si mě teda tenkrát pozval na tu večeři? Proč si se mnou vůbec pokračoval Steve? Nic z tohohle se nemuselo stát" mluvila jsem dál, ale trochu víc hlasitě a s bolestí v hlase
,, Protože jsme se navzájem léčili. Potřebovali jsme jeden druhého. Kathrine ty si ve mně zase probudila starého Steva. Romantika, gentlemana a muže, který nese v rukách kromě hromady krve i lásku. To ti nikdy nezapomenu a je to vlastně i jedna z věcí, za kterou jsem tě miloval nejvíc" Odpověděl a vzal do dlaní mou ruku. Ten pocit už ale nikdy nebude stejný.
,, Takže jsem pro Peggy připravila materiál na dokonalého manžela, to mě opravdu těší" odpověděla jsem sarkasticky. Steva to ale nerozhodilo a jenom se nadechl.
,, Proč si mě ale opustil, když jsem čekala dítě. Mé srdce mohlo patřit třeba samotnému Bohu, ale nikdy bych neopustila naše dítě. Moje dítě"
,, Protože bych vás držel od někoho, kdo vám může dát víc, než bych kdy dokázal já. Věděl jsem, že po Buckyho návratu by byla jenom otázka času, než by se naše manželství začalo hroutit"
,, Hlavně to nepřipisuj na účet Buckymu. Tys to vzdal první, tys to zničil" zastavila jsem ho.
,, Já jsem vám vyklidil pole. Katy kdybych věděl, že kolem není nikdo, kdo by se o tebe postaral, nikdy bych tě neopustil. Já jsem si ale byl a doteď i jsem jistý, že Bucky se o tebe postará nejlépe. Stejně, jako jsem se já postaral nejlépe o Peggy. A můžeš mě nenávidět, proklínat, nebo začarovat, ale jednou budeš za moje rozhodnutí ráda."
Chtěla jsem brečet a už jsem vážně nebyla daleko. Nevěděla jsem, jestli to má vůbec cenu dál řešit. Pak jsem si ale vybavila Buckyho slova a vzpomínky.
,, Tvůj problém, Steve, je to, že Buckyho pořád vidíš jako toho mladého vojáka, jehož jediná starost je nezemřít v boji. To už ale dávno není pravda. James se hodně změnil. Chodí na terapie, mívá noční můry a neustále žije ve strachu, že se v něm zase probudí Winter Soldier. Když jsem tě já i on nejvíce potřebovali, sebral sis kameny a vypadl si sem. Ty si totiž vždycky myslíš, že děláš to nejlepší, ale hádej co. Ne. Ty se vždycky ve všem vidíš jako hrdina a na lidi, kterým to ubližuje zapomínáš" Rozhodla jsem se, že už nebudu bránit svým emocím a názorům.
,, Milovala jsem tě a hodně si mi ublížil. Pořád říkáš, že jsme se zachránili navzájem, ale co je to za záchranu, když pak všechno zničíš a necháš v ještě horším stavu, než to bylo. Hodně krát jsi měl pravdu. Teď se ale mýlíš. Kdybys mě doopravdy miloval, tak jak říkáš, nikdy bys mi tohle neudělal." použila jsem Buckyho slova. Vlastně jsem toho všeho měla dost, protože jsem věděla, že už to nikam nevede. Možná za to může jeho věk, ale Steve pořád věří své pravdě.
Zvedla jsem se z křesla a rozhodla se odejít. I přes svůj vztek jsem Stevovi položila ruku na rameno a usmála se. Má teď výhodu, že vypadá jako nevinný stařík a já ho nemůžu sejmout tak, jak bych si přála.
,, Pořád tě svým způsobem miluju a pořád tě nosím s sebou" řekl a ukázal mi prsten, kterým jsme tenkrát spojili naše životy
,, Já tebe taky" zašeptala jsem a ukázala jsem mu na oplátku ten svůj, který jsem ještě nesundala a dala jsem mu pusu na tvář.
,, jsem rád, že na Buckyho dáváš pozor, i když jsem si myslel, že to bude naopak"
,, je to vzájemné" odpověděla jsem a po chvilce jsem se vydala pryč...
Pokračování příště <3
ČTEŠ
Why Always Me
Fanfiction,, Nemůžeš ani na chvíli zapřít roli dvojího agenta. Čemu se ale divím, máš to v DNA!" Kathrine se postavila proti vlastnímu otci, proti naivní vládě a i sama proti sobě. Mysl ji totiž ovládla láska a chuť žít pro správnou věc. Co když ale o všech...
