Why Always Me

část 1

Slyšela jsem hlasité bouchání na dveře. Po včerejším tréninku jsem byla vyřízena a Stephen to moc dobře věděl. Taky jsem si procházela docela těžkým obdobím. Rozchod. Ty tři týdny co jsem byla pryč Peter využil k tomu, aby se sblížil s Liz a pozval ji na Homecoming. Ze všeho nejvíce mě ale ranila Natasha. Nevěděla jsem o ní absolutně nic.

,, Zbal si věci, jdeš zpátky " rozrazily se dveře a ve středu místnosti stál Strange.
,, Co to má znamenat? Kam zpátky?"
,, K Avengers. Ještě to nevědí ale budou tě potřebovat." Odpověděl a podal mi hromádku šesti knih.
Absolutně jsem nechápala co se stalo, že mě chce z ničeho nic poslat zpátky a navíc to odůvodňuje tak hrozným způsobem.
Rozhodla jsem se zatím na nic neptat a všechny věci, které jsem tu za ten strávený čas získala, jsem si hodila do malého batohu.
Když jsem se podívala na Stephena a pohledem mu jasně dala najevo, že nechápu co se děje, zhluboka se nadechl a otočil se ke mně čelem.
,, Poslouchej, je lepší když se teď nebudeš ptát. Prostě dělej to co ti bude připadat nejlepší. Ty už budeš vědět co, ale hlavně chraň Visiona " po tom co tohle dořekl mě pevně přitiskl do objetí.
Strange který má svoji diskrétní zónu a tohle normálně nedělá mě nechtěl pustit.
_____________________________

,, Katherine!" Vykřikl Rhodes když jsem vyšla z portálu, který mi vyčaroval Strange.
,, Co se stalo, jak jsi se tu?"
,, Na tom teď nezáleží, je tu někde někdo?"  Zastavila jsem ho než se stihl ptát na něco dalšího. Nebyla bych mu totiž schopná ani trochu upřímně odpovědět.
Ačkoli jsem byla zpátky, přišla jsem v ten nejhorší možný čas.
,, Nikdo tu není jenom já, ale za chvíli mám mít konferenci s Rossem. Ztratil se kvinjet a myslím, že víš čí je to práce " odpověděl a na displeji vyjela fotka Natashi a Steva.

,, Nemyslím si, že mě bude Ross chtít vidět nebo slyšet" dodala jsem potichu a posadila se do židle v čele stolu.

,, Rhodesi! Co to má sakra znamenat?" Ozvalo se z monitoru. Když jsem zvedla pohled, ten starý páprda už se bavil s ostatními u stolu. Vůbec nevypadal na to, že by si mě všimnul. Upřímně mi to ani trochu nevadilo, ale když začal Rhodesovi vyprávět o tom, že smlouvu proti Avengers podepsal taky a že si svoje zranění vlastně může sám, měla jsem sto chutí se zvednout a jít mu to " vysvětlit" myslím, že by byl v tu chvíli rád, že je jenom hologram.
Z mých myšlenek mě ale dostal něčí příchod.
Příchod někoho na koho tak dlouho čekám.

,, vy máte teda kuráž!" Vykřikl Ross a opřel se o svůj stůl.
Bože ten chlap mě tak nehorázně prudí.
,, Myslím si, že ji budete potřebovat" ozvala se Nat. Vypadala ale o dost jinak než si ji pamatuji. Měla krátké blonďaté vlasy, které ji konečně dávají podobu na její věk a ne na dvaceti letou holku.
Steve taky vypadal jinak. Řekla bych, že mu svaly ještě vyrostly a stejně tak i vousy, které má teď na tváři. Stoprocentně mu to sluší víc, než předtím.
Wanda a Vision jsou ale pořád stejní, jenom jsou trochu obouchaní, což mě dost zarazilo vzhledem k tomu, co mi řekl Strange . A pak tam stál Sam. Ten rypák co mě nemá rád. Dobře, nemá rád je asi silné slovo. Náš problém je, že mě  po incidentu na letišti pořád bere jako dvojího agenta.

________________________

Držela jsem ji pevně v objetí a nechtěla jsem se pustit. Byla jsem jako malé dítě s novou hračkou.
,, Tak moc jsi mi chyběla zlato" pošeptala a dala mi pusu na tvář.
,, Máš nový účes" zasmála jsem se, abych schovala svoje starosti.
,, Ahoj prcku" řekl Steve a chvíli jsme na sebe jenom koukali.
K čertu s tím, zachránila jsem mu prdel
Taky jsem ho chytla do pevného objetí, ale narozdíl od Nat jsem si musela stoupnout na špičky. Jediné co jsem v tu chvíli chtěla udělat, bylo zeptat se na Buckyho. Kam ho zavezli a jestli je v pořádku. Táta mi to nechtěl říct, myslel si, že bych se za ním vydala a měl samozřejmě pravdu.
Když mě Steve vrátil nohama pevně na zem, vrhla se na mě Wanda. Měla skoro slzy v očích, protože moc dobře věděla, co se celou tu dobu dělo a když jsem jí z ničeho nic přestala volat, musela být k smrti vyděšená.