Why Always Me

Část 5

,, Jak to myslíš, že spal na gauči?" vykulila jsem na Saru oči, když mi tohle řekla
,, Ráno jsem přišla dolů a on tam ležel a chrápal. Šla jsem ho vzbudit, ale než jsem to stihla, tak se z ničeho nic zvedl a odešel pryč" vysvětlila mi. Já zůstala v šoku.
Když jsem ho ráno nenašla vedle sebe, tak jsem se těšila, že ho uvidím u snídaně. Co to do něj zase vjelo? Můžu za to já? Udělala jsem něco špatně, nebo si to snad rozmyslel? Pohltila mě vlna paniky a Sarah to evidentně poznala a chytila mě za ruku.
,, jestli si se mnou chceš o něčem promluvit, tak můžeš" možná bych měla její nabídku přijmout. Dlouho jsem s nikým nemluvila o svých starostech, a když už jsem se náhodou někomu svěřila, tak Samovi, který na to má zaručeně jiný pohled, než bude mít Sarah.
,, Vyspali jsme se spolu" vydechla jsem. Nahlas to znělo úplně jinak než v mojí hlavě.
,, Tak dlouho jsme se snažili tomu druhému vyhnout a tak dlouho se nám to dařilo. No, a pak jsme na sebe skočili jako nějací puberťáci. Do prdele vždyť já jsem vdaná žena!" vykřikla jsem a praštila do stolu. Zatím jsme byly v celém domě samy. Sam a kluci byli na lodi a Darlene jela na nákup.
,, Počkej, jak to myslíš vdaná?" zasekla se chvíli nad mojí odpovědí. Zapomněla jsem, že o tom ví jenom James a Sam.
,, Už druhým rokem jsem paní Rogersová"
,, Myslíš jako kapitán Amerika? Tahle Rogersová" jenom jsem pomalu kývla hlavou. Sarah byla chvíli ticho a přemýšlela. I za tu krátkou dobu, co se známe jsem věděla, že mě nebude soudit, ale moc se mi nelíbilo, jakým směrem se tohle ticho ubírá.
,, Nešel náhodou do důchodu?"
,, jo, jo to šel. Během toho mě, a to jen tak mimochodem, nechal samotnou a těhotnou" dodala jsem.
,, Ty jsi těhotná!?" vykřikla. Cítila jsem, jak se stupňuje její zvědavost.
,, Už ne. Stalo se to před skoro dvěma měsíci " zase mě něco hluboko ve mně zabolelo. Pokaždé si řeknu, že už je mi líp, ale pak se stane něco, co mě přesvědčí o úplném opaku. Například, když jsem uslyšela jméno Sarah a dokola ho teď musím používat. Doufala jsem, že to zvládnu, ale při každém vyslovení si vzpomenu na to hrozné odpoledne.
,, To mě mrzí" zašeptala.
,, Před třemi lety jsem taky o někoho přišla. O někoho, komu patřilo celé mé srdce." začala mluvit a u toho si hrála s prstýnkem na levé ruce. Stejně tak to dělám i já.
,, Kluci si svého tátu skoro nepamatují a já se snažím nezapomenout" dodala a v koutku oka se jí objevila malá slzička.
,, taky je mi to líto. Zvládla si to ale úžasně" usmála jsem se a pohladila ji na ruce.
,, Takhle skvělé malé kluky jsem ještě neviděla. A věř mi, jednou na tebe budou za všechno moc pyšní" Každičké jedno slovo, které jsem řekla jsem myslela vážně.
Potom co jsem od Sarah slyšela její příběh, si jí vážím ještě víc a vím, že jestli mě někdo dokáže navést na správný začátek, bude to právě ona.
,, Můžu se tě na něco zeptat?" vyhrkla jsem na ni trochu rychleji, než jsem plánovala. Ona mezitím přikývla a čekala, co ze mě vypadne.
,, Začala jsi znovu randit? A jestli jo, vyčítala sis to někdy?" Nevypadalo to, že by jí moje otázka nějak zvlášť zaskočila. Vlastně jsem začala přemýšlet o tom, kdo komu čte myšlenky.
,, Jo, začala. Možná tři měsíce po jeho smrti. Bylo to úplnou náhodou, ale prostě jsem potkala někoho, kdo mě zvládnul dostat z té nejhorší tmy." usmála se a přesně jsem věděla, že se jí vybavily hezké chvíle.
,, Výčitky jsem určitě měla, ale pokaždé jsem si připomněla, že nějak musím spravit to, co se rozbilo. Musela jsem zůstat silná kvůli klukům, mamce i firmě. Sama bych to nezvládla a ty teď potřebuješ to samé. Pamatuj Katy, ty jsi na prvním místě a jestli má fungovat tvé okolí, musíš v první řadě fungovat ty" její slova byla trefná. Chtělo se mi snad i brečet, ale od toho mě zastavilo bouchnutí vchodových dveří. S tím bouchnutím přišel do domu i chaos.

Když jsme spolu se Sarou vykoukly z kuchyně, ve které jsme doteď seděly, viděly jsme Buckyho, který míří do naší ložnice.
,, Běž za ním. Oba to potřebujete probrat" dodala a usmála se takovým způsobem, že ze mě na okamžik spadl všechen stres.