Why Always Me

Část 9

Já, Sam a Bucky jsme seděli vzadu v letadle. Poslední dobou jsem si sice odvykla na přepych, který jsem vždy měla díky tátovi, ale tomuhle plechovému vězení už se nedá ani říkat letadlo. Sam seděl naproti mně a Buckymu. Ti dva na sebe jenom civěli a na mém strachu to vůbec nepřidávalo. Nikdy jsem se nebála létání, ale tohle už na mě bylo moc.
Každé divné prasknutí, vrzání nebo zaklepání ve mně vzbuzovalo čistou paniku.
Snažila jsem se zhluboka dýchat, ale nezdálo se, že by to nějak zabíralo.
,, Same, pojď sem!" Zakřičel na něj pro mě naprosto cizí člověk. Vypadalo to, že byl se Samem na jeho misi na východě Evropy, a že mu pomáhal plánovat celou tuhle akci.
Sam na nic nečekal, a když konečně odtrhl pohled od Buckyho, zvedl se a šel za tím chlapem.
,, Jsi v pohodě?" Zeptal se Bucky ustaraně a otočil se na mě
,, páni, ty sis na mě vzpomněl" zašeptala jsem ironicky, protože mi opravdu nebylo dobře.
,, Vážně Katy?"
,, Promiň, jenom už chci z týhle plechovky zmizet" odpověděla jsem a opřela si hlavu dozadu. Mám pocit, že budu brzo zvracet.
,, nemáš ráda lítání?" Překvapení v Buckyho hlase mě donutilo trochu se pousmát
,, ne, nemám ráda nestabilní předměty " odpověděla jsem. Najednou se něco studeného dotklo mého stehna. Docela mě to vylekalo a celá jsem sebou cukla.
,, Promiň, zapomněl jsem, že to bude asi studit " zašeptal Buck a dal svou ruku z vibrania zpátky.
Za tu dobu co jsme spolu v jednom bytě a v dost blízkém kontaktu, jsem si všimla, že se za hodně věcí omlouvá. Nejvíce za věci, které se týkají jeho ruky, nebo jeho nočních můr.
,, to nevadí " Zašeptala jsem taky a ruku jsem mu položila zpátky na mé stehno. Zároveň jsem se k němu posunula blíž a opřela se o jeho rameno. Na chvíli mi bylo o něco líp.

Už si vlastně ani nejsem jistá, jak dlouho jsem byla s Buckym sama. Ani nevím, odkdy mi to začalo připadat naprosto normální.
Po návratu z Lousiany jsme oba hodili zpátečku. Rozhodli jsme se, že začít chodit na randíčka a poznávat se a přetvařovat se jeden před druhým je úplně zbytečné.
Oba jsme potřebovali poznat sami sebe, protože to co se stalo v den, kdy jsem přišla o tátu i mámu mě hodně změnilo. Nemluvě o mém, teď už zesnulém manželovi a mojí malé holčičce. Stejně tak i Buckyho změnila ztráta jeho znovu nalezeného já a Steva.
I když jsme se snažili smířit s tím, kým jsme se stali, pořád to není ono.
Já jsem na tom ale o dost lépe než Buck. Mému já už schází jenom on. Vím, že se na něj můžu spolehnout, že mě podrží, když bude potřeba, a že mi dá všechnu lásku, kterou v sobě tak dlouho schovává. Zní to skoro směšně, ale jsem si jistá, že pod tou tvrdou skořápkou, kterou ze sebe Buck pomalu dostává, je milující a usměvavý muž. Dokud ale nedokáže věřit v sám sebe, nedokáže stoprocentně věřit nikomu.
Vnímám, že se skoro každou noc aspoň jednou vzbudí a nemůže dýchat, protože se mu pořád vrací noční můry. Jednou jsem se mu u snídaně podívala do hlavy. V jeho snech se pořád objevují masové vraždy, které kdysi spáchal. Když nevidí své oběti, zdá se mu o metodách, kterými ho HYDRA mučila. Mám z toho husí kůži, protože se mu opravdu děly nelidské věci.
Doteď neví o tom, že jsem tyhle jeho noční můry viděla a trochu se bojím, co by dělal, kdyby na to přišel. Určitě by mi neublížil, ale zase by nás to vrátilo na začátek, a to jednoduše nechci.
Taky si nemůžu nevšimnout, že nespí v posteli. Když jsme byli na pokoji v hotelu, nebo u Wilsonů, spal jenom se mnou. Od doby co jsme se vrátili, si do své postele ani jednou nelehl.
Co mě překvapilo bylo i to, že už přede mnou nechodí bez trika. Dlouho jsem si myslela, že je to proto, aby mě nepokoušel. Jednoho dne jsem si ale všimla, že začal nosit i rukavice. V ten moment mi došlo, že skrývá svou minulost.

,, Za pět minut budeme nad místem výskoku" prohlásil Sam a já jsem se automaticky narovnala, čímž jsem se vzdálila od Buckyho.
,, Vážně na mě budeš zase zírat?!" Vykřikl Sam a začal si nandavat oblek.
,, minimálně dokud mi neřekneš, jaký je plán " odpověděl mu Bucky.
,, nemám žádný plán. Měl jsem tu být sám "
,, Jak sám?! Chtěl jsi, aby s tebou letěla Kat!" Bucky začal zase křičet. Už mě to s nimi přestává bavit.
,, Tak hele Bucku" nadechl se Sam, ale byl okamžitě přerušen.
,, neříkej mi tak"
,, Proč ne, Steve ti tak říkal pořád "
,, jo, ale Steve měl vždycky plán " odsekl ho Bucky.
,, no tak o tom bych se hádala " přerušila jsem je a šla si stoupnout k nim.
Oba se na mě zaskočeně koukali.
,, co tak zíráte? Byla jsem jeho manželka skoro tři roky a žila jsem s ním teoreticky od šestnácti a prakticky od dvaceti. Takže mi věřte když říkám, že ten chlap vážně neměl plán na všechno " dořekla jsem a otevřela digitální mapu, kterou jsem měla uloženou na náramku. Nechala jsem se inspirovat tátou a tak trochu jsem naklonovala Jarvise. Respektive jsem ho přivedla zpátky k životu.
,, Vidíš! Ztratil si svůj argument" vysmál se Buckymu Sam a já začala pochybovat, jestli se v jejich přítomnosti vůbec vyplatí mluvit.
________________________________

,, Viděl si Buckyho?!" zadýchaně jsem doletěla za Samem. Když jsme se bavili o vyskakování z letadla, fakt mě ani na chvíli nenapadlo, že se bude muset Buck vrhnout z šedesáti metrů a ještě navíc za docela vysoké rychlosti. Sam mi ale nebyl schopný odpovědět, protože se jenom hystericly smál
,, Můžeš mi říct, co se ti stalo?"
,, Na, to musíš vidět" řekl sotva celou větou a podal mi malý tablet, na kterém byl vidět letící, nebo spíš padající Bucky, co vymetl skoro každou větev v jeho okolí. Musím přiznat, že to bylo vážně vtipný. Za normálních okolností, bych se tolik nesmála, ale ten jeho výraz stojí za to.
,, Odleť mi s tím sráčem z obličeje" zaskuhral Buck na videu. Redwing ho celou dobu sledoval a doteď nám vysílal živý obraz.
,, Mluv slušně! Steve by neměl radost" rýpnul si do něj Sam, do kterého jsem si pro změnu praštila já.
,, Au, za co?" udivil se a chytil se za rameno.
,, Ty víš, že se to nehodí" zašeptala jsem a vydala se najít rozpláclého Buckyho, který se valí někde uprostřed mnichovského lesa.
,, Až ho najdeš, běžte na sever!" zakřičel na mě naposledy Sam, než jsem ho ztratila z dohledu. Celou dobu mě ale sledoval Redwing

______________________

Pomalu jsem se s Buckym plížila do staré, skoro rozpadlé budovy a potichu jsem se smála pokaždé, co se naštvaně ohnal za naším robotickým společníkem.

,, Už zase tupě zíráš" provokoval ho Sam pořád a pořád dokola.
,, Jsou uvnitř" zašeptala jsem. Nejdříve jsem je chtěla znovu napomenout za jejich dětinské chování, ale pak jsem ucítila přítomnost jiných lidí.
,, Jak myslíš, jsou. Je jich tam víc?" udivil se Sam
,, Stoprocentně. Minimálně čtyři" odpověděla jsem potichu a snažila se vnímat dál
,, No, je tu jenom jedna cesta, jak se přesvědčit" nadechl se Bucky a vyrazil směrem k našemu cíli. Nemělo cenu se ho pokoušet zastavit.
Když jsem ho sledovala jak se plíží, vzpomněla jsem si na přezdívku, kterou dostal ve Wakandě.
Bílý Vlk.
Ani si nejsem jistá, jestli se o ní ještě s někým podělil.
,, Tak jo, jsem tu. Vás dva tu ale nevidím" zabručel a evidentně si myslel, že nás přemohl. To se ale rychle změnilo, když jsme si se Samem každý stoupl z jedné strany vedle něho.
,, Super, tak mě kryjte" řekl Buck rychle a snažil se zakrýt své překvapení
,, Počkej"
,, Co je? Mám ruku z vibrania" udivil se Bucky a zvedl na znamení levou ruku.
,, No a co. Já umím lítat a ona dokáže takový věci, že tu my dva ani nemusíme být" vysvětlil mu pohotově Sam.
,, Prostě čekej" zdůraznila jsem znova

Mám pocit, že se Bucky hodně změnil. A ta změna proběhla během posledních pár hodin, co je s námi Sam. Najednou je hrozně hr, jde do všeho po hlavě a snaží se být drsný. Nechci říct, že by mu něco z toho nešlo, ale je to zbytečné. Nikdy mi nepřišlo, že by měl potřebu v něčem soutěžit a najednou je to tady.

,, Jsou to dva lidi!"
,, Dva lidi? Tak se podíváme, co si myslí Redwing. Jedna, tři, pět, osm" Sam začal pomalu počítat lidi, podle tepelných stop.
,, No a co"
,, Jak no a co? Bucky ti lidi jsou jako ty. Jsou to super vojáci a neber si to osobně, ale bůh ví jaké sérum mohli ještě vymyslet. Musíme být opatrní" Snažila jsem se ho přesvědčit.
Moc dobře si pamatuje, jakou sílu měl, když se nekontroloval a my nemůžeme vědět, jak jsou na tom se sebeovládáním oni.
,, Takže budeme jenom koukat, jak nakládají zbraně do aut a rozváží je do nějakých gangů!" utrhl se s nervama Buck. Mezitím se náš cíl opravdu dostal do nákladních aut a začal se chystat na odjezd.
,, Hele, nechci vám kazit trouble v ráji, ale asi mají rukojmího" přerušil nás Sam a ukázal na displeji schoulenou postavu uvnitř přívěsu.
,, Stačí ti tohle jako důvod, abychom něco udělali?" Otočil se na mě James se zamračeným výrazem. Musela jsem chvíli přemýšlet. Zvážit všechna pro a proti a nakonec se rozhodnout.

,, Jo, jo stačí. Ale jediné co dneska uděláme je to, že zachráníme toho rukojmího a mizíme" odpověděla jsem a vydala se na cestu za auty. Sam a Buck mě následovali.

Pokračování příště <3