Po náročném boji jsem skončila na zemi a nade mnou byla jakási psí robotická šelma.
Zavřela jsem oči a doufala, že mě moje magie jako vždy zachrání. To se ale nastalo, protože to stihl udělat někdo jiný.
,, Kathrine! Otevři oči" ten hlas bych poznala kdekoli. Často mě totiž doprovázel ve snech.
Bucky.
Když jsem opravdu otevřela oči, vážně tam stál. Za pět let se na něm nezměnil ani vlásek, nepřibyla mu žádná vráska. Byl prostě stejný.
Po chvíli intenzivního očního kontaktu mě zvedl ze země. Byli jsme k sobě tak blízko, ale ani jeden jsme nedokázali nic udělat.
,, Jamesi" vydechla jsem a objala ho. Bylo to snad poprvé, co jsem použila jeho pravé jméno.
Doufám, že si nevšimne mého břicha, které je sice pečlivě schováno v novém obleku, ale i tak už se začíná objevovat.
,, má sladká Kathrine" zašeptal Buck a chytil mou tvář do dlaní. Vypadalo to, že mě chce políbit, ale okolnosti mu to nedovolily. Jestli bych mu to ale zakázala já, to nevím.
________________________________
Před očima mi začali létat lajserové střely, které šly od thanosovy vesmírné lodi. Nejdřív to nevypadalo jako tak velký problém, aspoň ne do chvíle, než se začaly trefovat do nedalekého jezera a málem tak způsobily záplavu.
Musela jsem rychle jednat, protože bylo jasné, že jsme jediná, která si toho všimla.
Je na čase oprášit magii živlů. Z hrnoucí se vody jsem udělala vír, který jsem ale musela někam vrátit. Jediné, co mě v tu chvíli napadlo, bylo udělat novou hráz, nevěděla jsem ale, jak dlouho mi to potrvá. Jednou rukou jsem pořád držela vodu a druhou jsem zabořila do země. Většina okolních trosek se začala zvedat a přemisťovat na potřebná místa.
,, Kathrine! " Vykřikl Strange a letěl přímo ke mně
,, já to dodělám, ty běž za ostatními" byla jsem ráda, že ho vidím. I když jsem musela běžet dal, nemohla jsem si odpustit jednu otázku
,, takhle se ti tenkrát jevila ta naše výhra?"
,, kdybych ti to řekl, nedopadne to tak jak má "
,, výborně Stephne, vážně si mi to teď usnadnil..."
Otočila jsem se zpátky směrem k lodi. Lasery pořád střílely do okolí a všude byl větší chaos, než kdy jindy.
V dálce jsem zahlédla Hopsala, který lítal všude možně s rukavicí, která na sobě měla kameny nekonečna.
Hlavní cíl tedy je, chránit Petera. Nejužitečnější ale bude, když nás zbavim té lodě.
Vyletěla jsme do vzduchu a hodně pečlivě jsem nastřádala svou sílu. Stačilo mi málo a z vesmírného vraku už nevyletělo ani světélko. Aspoň máme o jednu starost míň.
,, Kathrine" Steve mě volal pomocí vysílačky
,, potřebujeme pomoc"
,, jdu na to lásko " odpověděla jsem a vydala jsem se směrem k Petrovi. Ten chudák objímal rukavici a krčil se v nějaké díře
,, Ahoj Katy!" Vykřikl radostně, ale pořád ve velkých bolestech
,, Petere, copak mi neseš?" Zeptala jsem se na odlehčení celé situace. Hopsal se mezitím zvedl a rozhlédl se okolo.
,, nevím, jak nás přes tohle všechno dostaneš "
,, s tím se netrap" odpověděla Wanda za mými zády
,, my se o ně postaráme " přidala se k ní Pepper. Spolu se mnou tam stály všechny přítomné ženy.
Brzo si nás ale všiml Thanos a než Carol stačila doletět k nově opravené dodávce času, aby vrátila kameny, zasáhl ji a ona ztratila kontrolu nad rukavicí.
____________________________________
,, Už mě vážně přestáváš bavit!" Vykřikl Thanos, který se mnou vedl blízký souboj. Nevím jak, ale podařilo se mu obléknout si rukavici a to i se všemi kameny. Nemohla jsem dovolit, aby znovu lusknul, a tak jsem se po něm bezhlavě vrhla. Naše síly byly dost vyrovnané
,, Věř mi, ty mě taky nebavíš!" Odpověděla jsem zpátky, ale už bylo pozdě. Odhodil mě totiž, a to ve chvilce mé nepozornosti.
,, jsem nevyhnutelný " řekl Thanos klidným hlasem a podíval se směrem k ostatním, kteří už toho také měli dost. Když lusknul prsty, nic se ale nestalo.
,, Máš jednu velkou slabinu" Zakřičela jsem mu za zády. Jeho zmatený pohled, když viděl kameny nekonečna v mých rukách mluvil za vše.
,,a to jsou tvoje ambice" dořekla jsem a rychle, ale hluboce jsem se nadechla.
Kameny nekonečna mi ale z ruky začaly mizet. Jejich směr mířil k tátovi. To ne.
,, má pravdu, ambice jsou má přednost" opravil mě táta s úsměvem a zahleděl se přímo na Thanose.
,, já jsem IronMan" řekl a lusknul prsty. Teď se ale opravdu něco stalo.
Celá Thanosova armáda nám mizela před očima a spolu s ní zmizel i on sám.
Dokázali jsme to. Vyhráli jsme!
Kde je táta?!
Ta myšlenka mi hlavou projela jako blesk.
_______________________________
Táta se pomalu plazil k sutině, aby se mohl opřít. Celou ruku a s ní i skoro půl těla měl popálené a těžce dýchal.
,, Tati!" Zakřičela jsem šeptem a běžela jsem k němu.
Jsko první u něj seděl Peter,který vypadal příšerně. Pepper toho ubrečeného kluka zvedla a odvedla ho trochu stranou.
,, Kathrine" vydechl táta
,, jsme tady, neboj" chytila jsem ho za zdravou ruku a položila jsme mu hlavu na hruď.
,, o nás se neboj. Teď už můžeš usnout" řekla Pepper a dala mu pusu na tvář.
,, miluju vás " zašepral naposledy a celé tělo se mu uvolnilo.
Já jsem se od táty ale nepohla. Nešlo to. Konečně jsme si k sobě našli cestu a všechno to muselo skončit.
,, Kathrine pojď prosím " přišel ke mně Steve a snažil se mě zvednout. Já jsem ale nechtěla. Pořád jsem byla v náručí táty a bylo strašně těžké ho nechat jít.
Steve mě musel zvednout do svých rukou a odnést mě pryč. Nebylo vlastně ale kam mě odnést. Neměli jsme náš domov. Neměli jsme nic.
Pokračování příště <3
ČTEŠ
Why Always Me
Fiksi Penggemar,, Nemůžeš ani na chvíli zapřít roli dvojího agenta. Čemu se ale divím, máš to v DNA!" Kathrine se postavila proti vlastnímu otci, proti naivní vládě a i sama proti sobě. Mysl ji totiž ovládla láska a chuť žít pro správnou věc. Co když ale o všech...
