Why Always Me

část 7

Stála jsem před zrcadlem a prohlížela si modřiny na pažích. Nejenom že mě bolelo tělo, ale teď už i hlava.
Mám nepříjemný pocit že se chaos opět vymyká kontrole. I přes všechno jsem se to rozhodla ignorovat a vydala se najít Strange. Těšila jsem se na procvičení magie, protože cítím,  jak mi opět proudí v žilách a dere se ven.

Když jsem stála vedle něj a snažila se soustředit stejně jako při meditaci, bedlivě mě pozoroval a dával si pozor na každý pohyb mých rukou.
Jakoby hledal nějakou chybu, nebo spouštěč chaosu. Opakovala jsem stejné pohyby jako on a postupně sledovala jak se u něj objevuje oranžový záblesk světla. Nechápala jsem to, ode mě nic nevyzařovalo. Mohla jsem se snažit a cítit magii jak jsem chtěla. Když ale mělo dojít k použití, jako bych měla čerstvě sešité ruce. Čím víc jsem na to myslela, tím více se mé ruce třásly a odmítaly spolupracovat. Najednou kolem mě bylo opět černo a já slyšela nespočet hlasů.

,, Kde je?" ,, Kam zmizela" ,, co když mě nemiluje" ,, pohádali jsme se" ,, je dobře že je pryč" ,, pan Stark nás zabije" ,, Tony zešílí až to o vás zjistí"
Šlo to ze všech stran a já to nedokázala ztišit. Bylo to v mé hlavě. Konečně bylo ticho a tma byla ještě hlubší než před tím, ale nejhorší byl pocit bez těla. Nic jsem necítila. Nic

,, Dones mokrý hadr prosím" řekl  hlas a já znovu otevřela oči. Pomalu a ospale, ale otevřela.
,, Stephne?" Zeptala jsem se, ale nešlo mi pořádně mluvit.
,, Nemluv, potřebuješ vodu" zastavil mě než jsem se o cokoli pokusila.
Do místnosti přilétl Wong a okamžitě mi dal hadr na čelo a podával mi pití.
Snažila jsem se rozkoukat kolem, jelikož mi neuvěřitelně třeštila hlava.

,, Neměl jsem tě té zkoušce podrobovat" vydechl vyčítavě Strange hned jak Wong zase odešel a složil si ruce na hrudi.
Nechápala jsem o čem to mluví a myšlenky jsem mu číst nedokázala
,, Chtěl jsem, aby ses přenesla myslí za tvými blízkými. Ohrozil jsem tvé bezpečí" snažil se mi to nějak vysvětlit, ale moc se mu to nedařilo.
Jelikož už má pusa nebyla vyschlá jako Sibiř, zkusila jsem alespoň tiše mluvit.
,, Není to vaše vina. Měla jsem vám říct, že se na to necítím" odpověděla jsem a zkusila ho přemluvit, ale ten chlap má svoji zatracenou hlavu až moc paličatou.

,, Si stejná jako já, jen to ještě nevíš" zasmál se sám sobě a napil se čaje. Většinou mi při rozhovoru kouká do očí, ale teď se mému pohledu vyloženě vyhýbá a to mě znervózňuje.
,, Byl jsem bohatý, arogantní a až moc egoistický a zahleděný do sebe samého.
Jednou v noci jsem jel jedním ze svých aut a měl autonehodu, ze které jsem skoro nevyvázl živý" začal vyprávět přesně to, co Wong.
,, Mé ruce byly prakticky na kusy a pro špičkového doktora jako já to nebylo přijatelné, a tak jsem vše utratil za různá léčení a skončil jsem u Prastaré. To ona ze mě udělala to, čím jsem a díky ní jsem se změnil" po téhle větě se na mě konečně podíval a skoro mu ukápla slza.
Byla jsem zmatená všemi těmi emocemi a snažila se soustředit.
,, Mým největším problémem bylo, že jsem nevěřil" dodal a pomalu se zvedl.

Prospi se, bude tě čekat dlouhá meditace
Zazněl můj vnitřní pocit a jsem si jistá že se nemýlil. Tímhle vším mi chtěl Stephen něco říct a já musím přijít na to co. Vážím si toho, že se mi Strange svěřil, ale mám neuvěřitelný pocit, že chce vidět důvěru i z mé strany, a to co nejdříve. Není to zrovna disciplína ve které bych vynikala. Mou důvěru měla Nat a Peper a to celý můj život. Teď je to ale hodně jiné a náročné.

____________________________________

Pomalu jsem se zvedla z postele a dokobrtala se až ke dveřím. Na sobě jsem měla pořád ten stejný zelený hábit jako před tím.
Šla jsem dlouhou chodbou až jsem se dostala ke dveřím od Stephenova pokoje.
Zaklepala jsem na dveře a skoro okamžitě vešla dovnitř.
Seděl u stolu a koukal do počítače.
Původně jsem myslela, že jsem tak vyčerpaná že nemůžu ani normálně mluvit, ale tohle mě dostalo.
,, Jakto že vy máte počítač a WiFi, ale já nemůžu mít ani blbý mobil!? Sobče?" Vyjekla jsem s udiveným a zároveň naštvaným výrazem.
,, Myslíš že jsme divoši, kdyby sis mobil vzala, nic bych ti nezakázal" odpověděl s úšklebkem.

,, Přemýšlela jsem o tom co jste mi řekl a myslím, že je fér abych vám řekla něco o sobě" začala jsem mluvit a posadila se do křesla naproti stolku.
,, Kromě toho že jsem měla schopnosti jsem nikdy nebyla normální dítě" nadechla jsem se a dívala se na svoje nohy.
,, Představovala jsem si svět jinak, barevně a mírumilovně. Když jsem ale jako starší vystoupila z bublinkové fólie ve které mě drželi, dostala jsem od toho reálného světa facku.
První den ve škole se ke mně chovali příšerně a kdybych se nezměnila, byla bych skončila blbě" Spousta věcí pro mě byla těžká říct a já potřebovala, aby to pochopil tak jak to bylo a nejspíše i v budoucnu bude.

,, Byla jsem odtažitá, neměla kamarády a všichni mě měli za tu bohatou nafouknou holku. Kvůli tomu všemu jsem zase skončila zamčena a má představa o světu spolu se mnou. Vytvořila jsem si svoji vlastní realitu a každý večer jsem do ní utíkala a představovala si jiný život.
Takový, kde nejsem jenom omyl dvou lidí a nepovedený pokus. Takový kde mám milujícího otce, který se mi věnuje a zajímá se o mě. Něco kde jsem holka bez magie a s kamarády" dodala jsem a ukápla mi slza. Vypadalo to, že to pohlo i se Strangem.

,, A to je důvod, proč jsem taková jaká jsem teď. Od dobrého k horšímu, přesně naopak než vy"
,, Proboha to se nedá poslouchat. Můžeš mi tykat" přerušil mě Stephen rychle, ale pořád mile.
,, Tak to je má realita" vydechla jsem a sledovala jak se Stephen zarazil.

,, Předtím jsi řekla, že sis vytvářela vlastní realitu že?" Zeptal se zbrkle a začal rychle něco hledat v šuplíku. Když konečně něco vytáhl, byla to další kniha, ve které hned listoval.
,, Tady!" Vykřikl a následně se na mě podíval.
,, Chaos ti dělá problém, protože máš dvě reality, protože jsi dvakrát ty a to musíme zastavit".

,, jakože mám dvojče?" Udivila jsem se a podívala se do knihy.
K textu byla docela zajímavá ilustrace.
Dívka co stojí v zrcadle a je celá v bílém. V odrazu je ale dívka v černém a má ve tváři podlý úsměv.

,, Není to tak úplně dvojče, ale můžeme to tak nazvat. Jsi to ty, jelikož je vytvořena ve tvé hlavě, ale je jiná. Jak si sama řekla, je taková jaká by si chtěla být" odpověděl a opět se podíval do knihy.
,, Dobře, nechápu ale jaký to má následek na můj chaos"
,, To je právě to, dle mého jsi chaos přesouvala do jiných částí. Když jsi utíkala do vymyšlené reality, chaos zůstal pouze v tobě, ale na druhou Katherine se nepřesunul. To je to proč jsi nejspíš začala ztrácet kontrolu, tvá druhá osoba tam uvnitř, ti chaos vstřebává" odpověděl pohotově a vážně na mě upřel pohled.
,, Kdy jsi tam naposledy byla?"
,, Než jsem nastoupila do školy. Situaci jsem si v hlavě vytvořila podle sebe" odpověděla jsem nervózně.
,, A ty věci se začaly dít krátce poté. Vypadla jsem z vědomí hned při prvním tréninku a to asi na týden" dodala jsem a Stephen se hluboce nadechl.
,, Musíš se tam vrátit a tu realitu zničit"
,, Já ale nechci je to moje dětství!"
,, Tohle je situace znič nebo buď zničen. Tady si vybírat nemůžeš!" Vykřikl nazpátek a nedal mi jinou možnost než se na to připravit.

Pokračování příště ✨ děkuju za přečtení

Ahooj,
snažím se tady o nějaký vztah ( friendly) se Strangem a doufám že se daří 😅
Každopádně vám moc děkuju a chtěla bych se pro zastánce Lokiho zmínit o příběhu který upravuju a dokonce už vydávám nějaké časti ✨