Why Always Me

Část 7

,, posaďte se naproti sobě prosím" řekla doktorka Raynorová a ukázala na dvě židle před námi. Ta ženská to nemůže myslet vážně.

Asi tři měsíce zpátky začal Bucky chodit na terapie. Důvod nebyl, že by se mu chtělo, ale že musel. Bezpečnostní vláda totiž rozhodla, že aby mohl být naprosto zproštěn viny za vlastizradu,  musí mít psychologický posudek, ve kterém bude potvrzeno, že už mu znovu nepřepne a neohrozí tak civilisty. Nevím, proč už mu nemůžou dát klid. 
Dokud byl ve Wakandě, nikomu nezáleželo na tom, jestli mu přepne nebo ne. Teď, když se vrátil a snaží se začít nový život, musí za sebou pořád táhnout minulost, kterou mu nechtějí odpustit.

Doktorka Raynorová je voják z povolání, který si jednoho večera řekl, že když nemůže sloužit v boji, zkusí Americe alespoň pomoct od šílenců. I když je i ona podle mého docela ukázkový cvok.
James se mi úplně tolik nesvěřuje s tím, co spolu s Raynorovou řeší, ale vždycky se po schůzce s ní vrátí domů hodně naštvaný.

,, Chci, abyste si řekli, co vám na tom druhém nevyhovuje" pokračovala doktorka hned potom, co jsme se s Buckym posadili naproti sobě.
Jednou z fází jeho " očisty" je i vztah se mnou. Doteď ale nechápu, jak se o tom dozvěděla zrovna ona. Pomyslela jsem si a krátce se podívala na doktorku. Bucky nebyl vždycky zrovna dvakrát výřečný typ a už vůbec se to netýká někoho cizího, jako je Raynorová.
,, Já myslel, že máme zapracovat na usmíření" řekl nechápavě James a více se posadil do židle.
,, To možná ano, ale součástí usmíření je i zapracování na nedostatcích a kvalitách" Vysvětlila mu krátce Raynorová.
Jestli zvládnu něco s jistotou poznat, tak je to to, když Bucky někým pohrdá. A tohle je jeden z případů.
,, Takže," nadechla se s úsměvem
,, Kdo chce začít?" 
,, Nemůžu raději říct, co mi vadí na vás?" přerušil ji Bucky se sarkastickým výrazem. Doktorku to ale absolutně nerozhodilo.
,, Tak já začnu" řekla jsem potichu a podívala se na Jamese.
Viděla jsem na něm, že se bojí. Rozhodně nemám v plánu být na něj zlá, nebo nějak útočit. Jsou tu každopádně jisté věci, které stojí za zmínku.
,, Mrzí mě tvá náladovost. Vím, že toho máš dost, ale já jsem překvapivě ten poslední člověk, který za to může a vážně nemám ráda, když si to na mě doma vybíjíš" snažila jsem se mu svůj názor přiblížit co nejvíc. 

Od našeho návratu od Wilsonů uplynul půl rok a já s Buckym jsme zůstali u Sama v podnájmu. Každý hezky ve svém pokoji, protože i přesto, že jsme se usmířili, nejsme pořád na té úrovni, že bychom spolu mohli začít randit. Natož bydlet v jednom pokoji. Bohatě nám stačí společná kuchyň, obývák a jídelna.

James se zhluboka nadechl. Přesně totiž věděl, kam tím mířím. Například minulý týden se na mě u večeře ani nepodíval a pokračoval v tom až do oběda druhého dne. Pak mi postupně vytknul věci, za které nemůžu a pohádali jsme se o tom. To byla zatím naše poslední hádka. Překvapivě se na něj ale nedokážu dlouho zlobit. On má totiž na rozdíl ode mě výhodu, a to že se umí omluvit první.  Kdybych to měla udělat já, tak by mi jazyk upadl.

,, Jamesi, měl byste odpovědět"
,, Já vím, že jsi v tom nevině, ale jsi můj nejbližší člověk a někdo to chytnout musí. Mrzí mě, že to vždycky hodím na tebe" 
,, Právě protože jsem nejbližší, bych si možná zasloužila trochu míň těch nálad a víc vysvětlení" navrhla jsem a nadzvedla obočí. Bucky se na to jenom trochu usmál.
,, Tak teď ty"
,, Mně není příjemné, když mě pořád do něčeho přemlouváš. Ty moc dobře víš, že mi věci trvají a na všechno a hlavně na všechny, si musím zvykat dýl. Už nejsem takový extrovertní, jako ve třiačtyřicátým. " řekl a já jsem ucítila jeho napětí. Nikdy mě nenapadlo, že zrovna tohle bude jeho první věc, která mu vadí.
,, Promiň. Myslela jsem si, že ti to pomáhá" zašeptala jsem a natáhla svou nohu směrem k němu tak, že se naše špičky bot dotýkaly"

Doktorka Raynorová si dost rychle všimla změny v našem chování a, i když nechápu proč, vstoupila do naší konverzace, kterou po nás sama chtěla.
,, Dobře, to by se špatnýma věcma stačilo. Teď se posuneme na ty pozitivní." řekla a zapsala si nějaké poznámky do svého notesu.
,, Vážně doktorko? Já myslel, že jsme si minule něco řekli" Zakřičel pasivně Bucky a rozmáchl rukama. To, jak si o něm všechno zapisuje ho neuvěřitelně znervózňuje.

,, Mám ráda tvůj humor" řekla jsem, než se do sebe stihli ti dva pustit.
,, Taky mám ráda, že každé ráno kontroluješ, jestli jsem nezaspala" pousmála jsem se. Přijde mi to docela romantické a připomíná mi to Buckyho, kterého znám jenom ze Stevova vyprávění.
,, A nejvíc si vážím toho, že nikdy nic nevzdáš" dodala jsem a v místnosti nastalo ticho, které bylo občas přerušeno zvukem propisky. 
,, Myslíš to vážně?" zeptal se potichu
,, smrtelně" dodala jsem a trochu ho kopla do nohy, což ho donutilo se zasmát.

Vím, že to pro něj doposud nebylo vůbec jednoduché. Celý svůj dospělí život jde prakticky z boje do boje. Počínaje rokem 1941.
Jediné jeho klidné období bylo ve Wakandě, kde se mu ale bohužel nepovedlo dosáhnout takového výsledku, o kterém toužil.
Často přemýšlím nad tím, jaký byl James, než zažil ty strašné věci, které ho postupně změnili. Každým dnem jsem si ale čím dál víc jistá, že ho budu milovat, ať už to bude jakýkoli Bucky, James, Buck nebo i Winter Soldier

_____________________________________

,, Jak to myslíš, že bude Stark Industries podporovat Kapitána Ameriku!?" zařvala jsem do telefonu tak hlasitě, že mě musel slyšet i Parker v Queensu.
Když mi Happy řekl, že bude nový "Steve", který se zjevil jen tak z prázdna, málem to můj telefon nepřežil. Od Stevova pohřbu uplynul ani ne měsíc a oni už za něj našli náhradu?! Copak jim tohle přijde jako respekt vůči americkému hrdinovi? Musela jsem se zhluboka nadechnout.
,, O tomhle si ještě promluvíme Happy. Je mi úplně jedno, co Pepper schválila. Na firmě mám dost velký podíl a takové věci se budou řešit i se mnou, a to ne jenom protože jsem šéf Stark Industries, ale hlavně proto, že jsem paní Rogersová!" Zařvala jsem naposled a položila hovor. Neuvěřitelné. Od doby, co na mě oficiálně byly přepsány tři čtvrtiny firmy, mám na starost kromě mnoha nudných záležitostí a meetingů i návrhy obleků. Jedním z nich je i oblek Steva Rogerse, který bude nově patřit někomu jinému.

Po Stevově smrti padl jeho štít oficiálně do rukou Sama Wilsona. Můj Steve totiž věřil, že ze všech lidí které poznal, je to právě Sam, kdo si zaslouží nést titul, co si on tenkrát musel vybudovat a obhájit. 
Sam tuhle poctu ale bohužel chytil za úplně opačný konec. Štít, který pro Kapitána Ameriku prvotně vytvořil můj dědeček, odevzdal do muzea věnovaného druhé světové válce. Upřímně mě to dost zklamalo. Chápu, že může mít pochyby, jestli to zvládne, ale myslím si, že znal Steva dostatečně na to, aby věděl, že by tohle poslání nesvěřil jen tak někomu.
Navíc jsem si byla stoprocentně jistá, že tohle Samovo rozhodnutí naprosto zkazí jeho vztah s Buckym.

Pokračování příště  <3

Ahooooj, sice jsem psala, že už se od Endgame začnu držet vlastní dějové linky, každopádně jsem se i přesto rozhodla, že půjdu ruku v ruce se seriálem Falcon and the Winter Soldier a občas si vypůjčím nějaký prvek ;)