Why Always Me

část 2

Postel se nám bohužel oddělit nepodařilo, protože byla opravdu určena hlavně pro páry.
Nevím kdo z nás dvou byl více flustrovaný.

Než jsem šla spát, pečlivě jsem na půlku postele připravila barikádu z jakéhokoli polštáře, který byl zrovna po ruce.
Když James vylezl z koupelny a uviděl, co vymýšlím, arogantně se pousmál.
,, Máš snad nějaký problém?" Zeptala jsem se a překřížila jsem ruce na své hrudi.
,, chováš se jako dítě " prohlásil a šel si srovnat věci do tašky. Jsem teď na slovo dítě docela alergická.
,, Taky jsem ti mohla ustlat na zemi" odpověděla jsem a posadila se na postel.
,, to jsi klidně mohla" dodal a zamknul dveře.
,, vlastně mě dost zajímá, proč si to neudělala " pokračoval v mluvení.
,, protože nechci, aby si byl zítra příjemný jako osina v zadku. To už ale konec konců jsi, takže by to bylo jedno" odpověděla jsme mu a v mezi čase jsem se snažila dostat do peřin.
,, udivuje mě, že to slyším zrovna od tebe"
Bucky měl pravdu. Nemůže se mi ale divit. Chtěla jsem podpořit, a i když se o to evidentně snažil, nevydrželo mu to ani pár hodin. Pokaždé mi začne vyčítat, že jsem se měla zachovat jinak.
,, Víš ty co? Až do Lousiany o tobě nechci ani slyšet " touhle větou jsem ukončila naší konverzaci. Vypla jsem lampičku na své straně postele a lehla jsem si k němu zády.
,, jak myslíš princezno" Tím oslovením mě zase vrátil na naše první setkání. Tenkrát jsem mu řekla, že jestli se mu nelíbím, může mi vyhulit. Byla jsem hroznej puberťák. 

Bucky ještě nějakou dobu něco dělal. Jsem ale moc tvrdohlavá na to, abych se otočila, takže má pro dnešek moje zvědavost smůlu.
______________________________

Tahle noc byla příšerná. Dlouho jsem nemohla usnout a Buckyho chrápání mi v tom rozhodně nepomáhalo. Kdyby mezi námi nebyly ty polštáře, tak ho nakopnu. Když už konečně přestal chrápat a mně se podařilo usnout, vzbudila jsem se kvůli špatným snům.
Mívám je teď dost často a přijdou mi pořád stejné.
Nakonec to ale dopadlo tak, že jsem i v tom malém času co jsem naspala zničila hradbu z polštářů a s Jamesem jsme si k sobě stejně našli cestu.
To, že šel spát bez trika vůbec nekomentuju. Během spánku skončil otočený na zádech a já na jeho hrudi.
Takhle jsem vždycky usínala se Stevem. Pořád mi chybí, ale při představě, jak bychom spolu teď vypadali si to pokaždé trochu rozmyslím.

Nevím kolik mohlo být, ale šíleně mi zvonil telefon.
Když se mi pomalu podařilo otevřít oči, zkusila jsem se pro něj natáhnout, ale Bucky si mě přitáhl k sobě.
,, nechoď nikam" zabručel a stiskl mě kolem pasu.
Dlouho jsem byla překvapená a skoro jsem se nehnula. Pak jsem si ale vzpomněla na jeho včerejší slova a odstrčila jsem ho pryč. Slyšela jsem ránu a dost hlasité
,, Au!" Celá ta scéna mi vykouzlila škodolibý úsměv na tváři.
,, co je?!" Vykřikla jsem do telefonu, který celou dobu tak otravně zvonil.
,, jak jako co je?! Je dvanáct hodin, už jsme měli dávno vyjet? " Ozvalo se z telefonu.
Tak zrovna Sam by se měl teď modlit ke všem svatým, protože tuhle noc mu ještě spočítám. Zvedla jsem se z postele a šla jsem směrem do koupelny.
,, Kam jdeš?" Zeptal se Bucky, který pořád ležel na zemi.
,, jdu ze sebe udělat člověka, takže než se tak stane, můžeš ustlat a udělat to samé i se sebou" odpověděla jsem a zabouchla dveře.

________________________

,, to je dost že jdete!" Vykřikl Sam a rozpřáhl ruce do kořán.
,, Už jsem myslel, že vás nevzbudím. Měli jsme snad krušnou noc" on si s tím nemůže ani na chvíli dát pokoj. Vůbec jsem na něj nereagovala. Místo toho jsem hodila tašku do auta a zamířila jsem na své místo
,, ale co je Bucky?"
Ani on mu neodpověděl na jeho otázku. Místo toho ho ale strčil do ramene.
,, co ?"
,, Jsi normální. Katy přijde v jednom měsíci a rodiče, manžela a dítě a ty se vážně ptáš na takové hovadiny?" Sprahl ho Bucky a poklepal si na čelo. Sam tam zůstal jen tak stát a nevěděl, co má odpovědět. James měl zase jednou pravdu, protože tahle Samova narážka se vážně nehodila.

Když jsme se zase konečně vydali na cestu, celou jízdu bylo v autě hrobové ticho. I přesto, že jsem se zlobila, teď už dokonce na oba, jsem se rozhodla, že se na Samovu rodinu nejdřív trochu poptám.

,, Kolik máš vlastně sourozenců?" zeptala jsem se do prázdna. V autě už nás totiž nedoprovázela ani Katy Perry.
,, Jednu mladší sestru, má už ale dva syny. Ti malý rošťáci jsou celý po ní" odpověděl mi a lehce se zasmál
,, A rodiče?" 
,, Táta už nežije. Zemřel těsně před tím, než jsem se přidal k Avengers." Sakra. To jsem nedomyslela.
,, Mamka je ale v plné síle a se ségrou vedou rodinný byznys" dodal a podíval se na mě přes zrcátko. Vzhledem k tomu, že podle toho co jsem se dozvěděla tam bude jenom dámská společnost, hned se mi tam chce jet víc. Aspoň nebudu na tyhle dva blbce sama.

___________________________________

Nemohla jsem si pomoct, ale musela jsem přemýšlet nad vším, co se stalo před skoro sedmi lety. Bylo mi tehdy sedmnáct a sotva jsem věděla, co to znamená láska. Pamatuju si na svůj první vztah s Petrem. Když se za tím zpětně ohlédnu, nejradši bych na to zapomněla. Mám pocit, že skutečné první zajiskření proběhlo právě s Buckym. Tenkrát jsem nechtěla nic jiného, než abych ho zprostila viny a dokázala, že už není hrozba. Doufala jsem totiž, že mi bude moct zůstat na blízku. To se nám bohužel ale nestalo.

Kdyby mi někdo kdysi řekl, že je Bucky ve Wakandě, neváhala bych a okamžitě bych ho jela hledat. Nikdy se mi nestalo, abych se na někoho upnula tak rychle, jako na Jamese. Nevím, jestli to dělala ta kovová ruka, nebo to jak mi od začátku říkal princezno, anebo že máme hodně podobnou minulodt s hydrou. Něco mě k němu prostě pořád táhlo a bojím se, že ve mně ta dlouho skrytá touha opět vychází na povrch.  Náš noční zážitek mi totiž pořád běhá před očima. Jeho ruce, které mě držely tak pevně snad pořád cítím na své kůži. Jeho dech na mém krku. Dost vyrýsované břicho, na kterém jsem měla celou dobu položenou dlaň. To všechno mi skákalo do hlavy jako film.

Tak to by stačilo! Poručila jsem si a otevřela jsem doposud zavřené oči. Jak můžu myslet na takové věci. Ještě stále jsem vdaná žena, která svého manžela miluje a jen tak se přes jeho dlouhodobou nepřítomnost nepřenese. Navíc truchlím po své dceři a rodičích. Nemám nárok na to, abych si teď mohla užívat. Jediné rozptýlení, které teď potřebuju je od Jamese. Ten se na mě ale za celou cestu opět ani nepodíval, takže vlastně nechápu, co tu pořád řeším. Jestli ale něco vím, tak je to to, že jsem každou hodinou blíž k tomu, abych si přečetla jeho myšlenky.

Pokračování příště

________________________

Ahojky, odhodlala jsem se k velkému kroku a trochu jsem předělala celý tenhle příběh. Pokud byste si ho chtěl někdo přečíst od znova, myslím si, že už je to mnohem lépe čitelné. Navíc jsem spojila spoustu krátkých částí do různých delších. Zároveň jsem se tady těmi posledními odstavci snažila připomenout pár věcí z Katyiny minulosti:) Snad to dává smysl