Why Always Me

část 1

Cesta z Brooklynu do Lousiany trvá skoro dvacet jedna hodin.
Samovo auto se rozhodně nejevylo jako možnost, protože velikostí odpovídalo autíčku z kinder vajíčka, takže jsme nakonec jeli mým, tmavě modrým SUV.
Neměla jsem ale sílu, abych řídila, takže jsem to s radostí nechala na starost Samovi. Stejně tak jsem si s radostí sedla dozadu a snažila jsem se na co nejdelší dobu usnout.
Nebylo to ale lehké, protože rádio jelo na plné pecky, takže nás většinu času doprovázela Taylor Swift a Katy Perry.
_____________________________________

,, tak jo vy dva. Naše první a jediná dlouhá zastávka " prohlásil Sam, když zastavil na parkovišti u hotelu.
Absolutně jsem nevěděla, kde jsme. Byla jsem rozespalá a rozlámaná a rozhodně se mi nechtělo vylézat z auta.
Sam a Bucky už se hrabali v kufru a vytahovali tašky, abychom se mohli jít ubytovat.
Když jsem se konečně vykopala z auta, vydala jsem se směrem za nima.
Naše cesta zatím trvala asi dvanáct hodin a já jsem fakt potřebovala kafe a teplou sprchu.
,, Katy, já ti věci vezmu. Ty se bež zatím ubytovat. Je to na jméno Wilson"
Otevřela jsem dveře hotelu a šla jsem rovnou k recepci.
Byla tam na pohled dost milá, usměvavá slečna. Měla blonďaté vlasy, které ji sahaly na ramena a tmavě hnědé oči.
,, Dobrý den. Máte rezervaci? Nebo jste zde úplně poprvé?" Zeptala se s úsměvem a čekala, až ji něco odpovím.
,, měla by tu být rezervace na jméno Wilson."
,, ano, vidím ji tu. Pan Wilson je teda kde?" Pokračovala s otázkami.
,, ten stojí tamhle u auta a vydavá věci. Jestli je tu potřeba, dojdu pro něj " ukázala jsem do skleněných dveří, směrem k těm dvoum.
,, nene, není to potřeba. Tady jsou klíčky od prvního pokoje" usmála se a podala mi je do dlaně.
,, děkuju "

I když jsem neměla své věci, jako první jsem zamířila do sprchy.
Pokoj byl moc hezký. Sam mě chce evidentně rozmazlit, protože mi objednal manželskou postel, kterou mám jenom pro sebe. Těším se až si do ní lehnu. Zaujal mě i výhled. Nikdy bych si nemyslela, že budu mít takhle krásný pohled na město. Po horké sprše jsem se zabalila do ručníku. Trochu mi to pomohlo a byla jsem teď aspoň schopná fungovat.

Stála jsem v koupelně před zrcadlem a přemýšlela. Viděla jsem se nejvíc přirozeně co to šlo. S mokrou hlavou, odlíčenou tváří a jenom v ručníku, který na mě sotva držel. Viděla jsem taky, jak zničená doopravdy jsem. Ještě čtyři měsíce zpátky jsem byla silná, usměvavá a odhodlaná změnit Svět, i kdyby mě to mělo stát život. Jedním lusknutím prstu se to ale změnilo a já nevím, jak to dát zase dohromady. Pořád jsem si snažila namluvit, že už to nemůže být horší, ale mýlila jsem se. Věděla jsem, že v mém těle bilo malé srdíčko, které patřilo mé dceři. O tom, že to byla holčička jsem se dozvěděla asi týden před potratem a vzpomněla jsem si, že přesně to si Steve přál. Malou holčičku. Sarah. Její jméno mělo být Sarah.

Dost! Přikázala jsem si, protože jinak bych to nevydržela. Zhluboka jsem se nadechla a znova si opláchla obličej.

Buď silná Kathrine. Kvůli nim.

________________________________

Když jsem vyšla z koupelny, málem jsem dostala infarkt.
,, co tu sakra děláš!?" Vykřikl na mě James, který se mi rozvaloval na posteli.
,, co tu sakra děláš ty?" Odpověděla jsem a on se mezitím postavil na nohy. Stál přede mnou jenom v teplácích a bez trika. Trochu mě celá situaci zaskočila, ale nejvíc mě zaskočilo jeho tělo.
Bojovala jsem sama se sebou, abych nezírala. Měl totiž dost vypracovanou postavu.
,, jsem ve svém pokoji" odpověděl a hodil po mě klíče z recepce.
,, Tohle je můj pokoj. Dostala jsem ho od té slečny dole a byla jsem tu první" Pokračovala jsem a svazek jsem mu hodila zpátky. Teď pro změnu zíral on. V tu chvíli mi došlo, že před ním vlastně stojím skoro nahá.
Tohle musí být nějaký omyl. Přece nemůžu být na pokoji s ním. V rohu místnosti jsem si všimla své tašky. Šla jsem si z ní vyndat věci a přitom nespouštěla oči z Jamese.
,, Ani se nehni!" vykřikla jsem a zavřela jsem se v koupelně.
,, Bude mi ctí zůstat ve vlastním pokoji paní Rogersová" odpověděl mi hořce. Má jediné štěstí, že se musím nejdřív obléknout.
__________________________________

,, Jak to myslíte?!" vykřikli jsme naráz na recepční, která neměla ani ponětí, co se děje.
,, Jak jako, že nemáte jiné pokoje?" zeptala jsem se už trochu klidněji. Bucky stál vedle mě a naléhal na slečnu, aby se znovu podívala do systému.
,, Opravdu tu nic není. Chvíli po vašem příjezdu jsme obsadili poslední dva volné pokoje." odpověděla a sledovala, jak ztrácím poslední kapky své trpělivosti.
,, Není tu žádná možnost, která by vyřešila vaší situaci" dodala a posadila se do židle. Paráda.
Když jsem se otočila směrem na Jamese, už měl namířeno jinam.
,, Kam si myslíš že jdeš?"
,, Za Samem" odsekl mě a já jsem se za ním musela rozeběhnout.
,, A co si asi myslíš, že se změní?!" Pokračovala jsem s otázkami.
,, Dá ti svůj pokoj" odsekl mě znova. Ten parchant.

Když se konečně zastavil před dveřmi Samova pokoje, nikdo mu neotevřel. Bylo to, jakoby se po něm slehla zem.
,, Udělal to schválně" vydechla jsem. Proč by Sam objednával jenom dva pokoje, když jsme tři lidi. Moc dobře vím, že by svůj pokoj dobrovolně nesdílel s Buckym a už vůbec ne se mnou. Sam je totiž gentleman a respektuje mé soukromí. Nebo jsem si to alespoň myslela do doby, než mi začal pořád pod nos cpát Jamese.
,, Dobře, tak co kdybychom šli na pokoj a zkusili ty postele rozdělit?" Bucky se chytil za čelo a přemýšlel. Chtěla jsem si přečíst jeho myšlenky, ale nepřišlo mi to správné.
_________________________________

Když od nás tenkrát Strange odešel, Bucky už se ke mně nevrátil. Ať už si vzájemně za těch pět let vyčítáme cokoli, doufala jsem, že to zahodíme za hlavu a zkusíme začít od znova. V Buckym se ale vždycky něco náhle přepne a všechno se pokazí.
To, že máme společný pokoj teď vlastně vnímám jako šanci....

Pokračování příště <3