Why Always Me

část 6

Stále jsem nemluvila, ale žádná část popálenin mě nebolela. Bylo to zvláštní a ani já ani May jsme si nevěděly rady. Bylo to jako být spálená zevnitř a bylo to pěkně hnusný.

Když May odešla z pokoje, aby mi dala prostor, zazvonil mi telefon. Táta. Skvělý, celou dobu se mi neozve a když nemůžu mluvit, tak si na mě vzpomene. Má smůlu, protože mu to brát nebudu, jsem přece "ve škole"

,, Měla bys mu to vzít" ozvalo se za mnou. Strašně jsem se lekla, protože to nebyl Mayin hlas.
Otočila jsem se a stál tam vysoký muž. Měl vousy a červený plášť a na hrudi mu visel přívěsek ve tvaru oka.
,, Omlouvám se jestli jsem tě vyděsil. Mé jméno je doktor Stephen Strange" řekl a podal mi ruku. Sice jsem byla zmatená, ale ruku jsem mu na pozdravení podala zpátky.
,, Já samozřejmě vím, kdo jsi Katherine a jsem tu abych ti pomohl" dodal a rozhlédl se po pokoji.
,, Je tu s tebou někdo?" Zeptal se. Já jen zakroutila hlavou na náznak souhlasu.
,, To nevadí, necháme vzkaz" řekl a pousmál se. Když mi pomohl vzkaz napsat, zatemnil okna a napřáhl před sebe ruce. Nevěděla jsem co dělá, ale mou pozornost zaujal jeho prsten, který spojoval jeho ukazováček a prostředníček. Rukama před sebou začal kroužit a před námi se pomalu otevřel oranžový portál.

,, Tudy prosím" řekl a ukázal ať projdu.
Kdybych mohla mluvit, tak bych asi začala křičet, že se úplně zbláznil anebo že nejsem takový magor, abych odešla s nějakým cizím čáryfukem úplně jiným portálem bůh ví kam. Bohužel ale nemám jinou možnost než mu věřit, a tak jsem mu své pocity dala najevo alespoň výrazem.

_______________________

Najednou jsme se objevili v rozsáhlém vestibulu. Hned jsem se rozhlédla a kolem byla křesla a stolky. Všechno tam vypadalo staře a rozhodně se to nedalo nazývat moderními věcmi. Mně se to ale líbilo a byla jsem k celku uchvácena.

,, Jistě tě zajímá kde jsi" řekl a když jsem opět zpozornila, měla jsem v ruce šálek čaje. Neváhala jsem a okamžitě se napila a mé ,, cizí čáryfuk" rychle zmizelo.
,, Jsi na Greenwich Villige" odpověděl a já málem vyprskla svůj čaj zpátky do hrnečku
,, To je 14 mil od Queensu!" Vykřikla jsem a čaj rychle odložila
,, Proč jste mě sem vzal?" Zeptala jsem se a překřížila si ruce na hrudi.
,, Asi jsem ti těm čaj neměl dávat, bylo lepší když si mlčela" řekl a do místnosti přišel další muž. Nebyl tak vysoký a měl urostlou postavu. Byl z nějaké menšiny, asi Asiat. Moc se v tom nevyznám.

,, Wongu!? Připrav potřebné knihy" řekl Stephen a Wong poslechl.
,, Knihy na co? Můžete mi, říct proč jsem sakra tady! U Petera mi bylo dobře a táta se po mně bude shánět. Chci zpátky" řekla jsem a šla k němu blíž.
On ale s úšklebkem vydechl
,, Lžeš" řekl a přesvědčeně se mi díval do očí. Jakoby četl myšlenky stejně jako já. Mně ale jen tak do hlavy nevleze, na to mám své triky.
,, Nemám důvod lhát" odsekla jsem
,, A přesto to děláš. S Peterem jste se nepohodli a ještě pořád jsi na něj naštvaná. Tvůj otec s tebou taky nevychází a rozhodně tě nebude hledat dokud se nevrátí, jeho řidič totiž neřeší kde jsi a Peter bude mít strach jim něco říct" odpověděl a tak mě samotnou přesvědčil o mojí neschopnosti.

Po tomto nepříjemném vyměnění názoru jsem už dále nenamítala a rozhodla se, že bude lepší ho poslouchat. Málo kdy mě někdo umlčí, ale jemu se to povedlo bůh ví jak. Divnej chlap.

,, Jsi tu abych ti pomohl. Možná to ještě nevíš, ale můžeš být nebezpečná a to nejen pro sebe" řekl a položil přede mě knihu. Přísahám, že to bylo obsáhlejší než Bible.
,, Tvá přírodní magie není až takový problém. Řekl bych, že je na nulovém bodě a sotva ti pomáhá" nezapomněl si rejpnout, a tak jsem využila toho, že stojí zády. Napnula jsem prsty a pomocí své síly nechala vyrůst výhonky trnů, které ho šlehly.
Rychle se otočil a já se s úsměvem dívala na knížku
,, Dobře, beru zpět. Tvé přírodní schopnosti se budou MOŽNÁ jednou hodit" opravil se, ale i tak to možná velice zvýraznil.
,, Tvůj problém je ale chaos. Nemáš rovnováhu vnější, natož vnitřní či psychickou. To je tvá slabina. Wanda tě možná něco naučila, ale ani ona sama to neumí tak,  jak je třeba"
,, Tím pádem nechápu proč tu sedím já. Magie chaosu mě poslouchá a vlastně jsme dost velké kamarádky. Právě teď mi říká ať vás pošlu do prdele a odejdu" odpověděla jsem s arogantním úsměvem a zaklonila se má židli.
,, Proč mi něco říká že tě během učení spíše zabiju" zamyslel se a zoufale oddychl.
,, Nevzal bych tě sem jen tak. Jsi nebezpečná sama sobě a tvé fleky jsou důkazem. To udělal chaos, protože se vymyká kontrole a pokud nechceš skončit na popel, poslouchej mě" když mi tohle všechno začal vyprávět a v tónu mu narůstal hněv, vzpomněla jsem si na tátu.
To mě donutilo si jeho monolog vyslechnout, protože on to se mnou snad myslí líp než můj otec.