A Dream Meeting [SeongJoong] (Ateez) ✔️

25.

Ahoj!!

Nečekal jsem na odpověď dlouho. A když jsem viděl kladnou  odpověď, popřál jsem mu dobrou noc a s úsměvem na rtech zhasl display svého telefonu. Poté jsem ulehl do postele. Vybavila se mi jeho roztomilá tvář a ten nádherný úsměv. Skoro jako bych i slyšel jeho hlas. Představil jsem si ho, jak sedí vedle mě na posteli a hraje si s mými vlasy. Kdyby si je nechal obarvit na blond a začal šeptat, opravdu by byl jako ten z videa. Ale co když si ho jen moje mysl představuje stejně? Vážně nejsem normální. Už na něj myslím i před spaním. Ale bylo by fajn, kdyby tu teď byl. Už je to dlouho, co jsem vedle někoho usínal. Podíval jsem se na svůj přelud.

,,Tak co Joongie? Jsi i ten z toho videa, nebo se mi to vážně jen zdá?" optal jsem se jej. Avšak nic neříkal, jen se stále roztomile usmíval. Jak by mi taky mohl odpovědět, to bych si to musel představit, jako jsem si představil jeho.
,,Kdybys mě teď viděl, myslel by sis o mně, že jsem blázen..." hlesl jsem ještě, než jsem zavřel oči. Někdy jsem vážně nechápal, kam na takové myšlenky a představy chodím. Po chvilce jsem usnul.

--------------------------------------

Vstal jsem plný energie, což u mě rozhodně nebylo zvykem. Zamířil jsem si to do koupelny a vykonal ranní hygienu. Taky jsem si upravil vlasy, abych nevypadal tak hrozně. Poté jsem prohledal celý svůj šatník a snažil se najít něco, v čem bych na něj zapůsobil. Taky jsem vedle něj nechtěl vypadat tak obyčejně. Vzal jsem si na sebe černé džíny a černou košili. Poté jsem se šel podívat za Yunhoem, jestli už je vzhůru. Opatrně jsem otevřel dveře. Podivuhodně už dávno seděl na posteli učesaný a upravený a usmíval se do telefonu.
,,Dobré ráno."

,,Ah...dobré i tobě, měl jsem v plánu tě jít za chvíli vzbudit, ale jak vidím, není potřeba a mimochodem sluší ti to." řekl s úsměvem.

,,Děkuji. Můžeme tedy vyrazit?" optal jsem se jen. Souhlasně pokýval hlavou a zvedl se z postele. Dal mi ruku kolem ramen a pochodoval se mnou ke dveřím.

,,Těšíš se, že ho dnes uvidíš?" optal jsem se jej nadšeně. Jenže jeho kamarád ztratí slov a jen se usmíval tak, že mu šli vidět i ďolíčky. Neodolal a do jednoho jemně zabodl svůj prst.
,,Tak roztomilý, nejraději bych tě umačkal. I když to za mě určitě udělá Seonghwa, až tě uvidí..."

,,Přestaň žvanit nesmysly a už pojď!" vyhrkl jsem a přidal na kroku. Dál už nic neříkal a šel tiše za mnou. Když jsme dorazili, utřeli jsme spolu všechny stoly. Yunho mi ve zkratce znovu ukázal, jak a s čím zacházet. Vůbec jsem se na tohle necítil. Sice nebylo to tak složité, připravit různé druhy kávy, ale prostě mě to nebavilo.

Jelikož nechodilo tolik lidí, většinu práce dělal Yunho. Když jsem ho tak pozoroval, záviděl jsem jemu i Mingimu, že to dělali vždy s takovým nadšením. Ale nikdy jsem nechápal, proč jsou z toho vlastně tak nadšení. Proč já nejsem? Než jsem si stihl odpovědět, už jsem zapomněl, na co jsem se ptal, protože dveřmi právě prošel Seonghwa. Po celé místnosti se rozprostřela ta neodolatelná sladká vůně. Když jsem viděl, jak ladné kráčí až k pultu, musel jsem si skousnout spodní ret. Byl tak krásný. Kdybych nebyl opřený o zeď, nejspíš bych se dávno válel na zemi, jak se mi z něho podlamovala kolena. Hlavou mi prolítlo tolik podivných myšlenek. Přesto jsem je potlačil a šel vpřed.

Pokračování příště...