A Dream Meeting [SeongJoong] (Ateez) ✔️

37.

Ahoj!! Na obrázku Yeosang :3

Yunho mu připravil kávu a než mu ji odnesl, šel ještě za Hongem. Nechal pootevřené dveře, aby viděl, kdyby se někdo blížil k pokladně. Zoufale si klekl před Honga a chytil jej za ruku. 
,,Já to nezvládnu! Trvalo mi tak dlouho, než jsem mu dokázal odpovědět. Jakmile se na něj podívám, jsem beze slov. Musíš tam jít už teď..." vyhrkl na něj. 

Musel jsem se smát. Rozcuchal jsem mu vlasy. Naznačil jsem mu, ať vstane. 
,,Běž tam a řekni mu, že jen něco dodělám a hned se mu budu věnovat. A zatím si s ním povídej. Jsi Jeong Yunho, ty to zvládneš, tak jako zvládneš všechno. Stačí když se na něj usměješ a bude okouzlen, věř mi." snažil jsem se mu dodat odvahu. Stoupl jsem si na špičky a raději mu vlasy zase srovnal. 

Yunho mu odnesl kávu a sedl si naproti němu. Yoesang mu mile poděkoval a zvedl své koutky do úsměvu. Yunho se nervózně podrbal na týlu. Poté však položil ruce na stůl a konečně se odhodlal ke slovům. 

,,Mám Vás zabavit, než Hongjoong dodělá nějaké papíry." řekl s úsměvem a díval se na své prsty, se kterými si hrál. 

,,Neřekl jsem jméno, ale podle Vaší nervozity soudím, že mě znáte. I tak bych se měl představit. Jsem Kang Yeosang." pověděl s úsměvem a nastavil před něj ruku. Pořád se nemohl zbavit pocitu, že tuhle tvář už někdy viděl. 

,,J-Jeong Yunho, pro Vás Yun-ho " dostal ze sebe a potřásl mu rukou. Nečekal, že je bude mít tak jemné. Byl opravdu šťastný, že ho může vidět a mluvit s ním, ale nejradši by utekl někam hodně daleko.

,,Nemusíš být tak formální a už vůbec ne nervózní. Říkej mi Yeosangu, Yunho." nadhodil s úsmevem a mrkl na něj. 

Kdyby Yunho neseděl, tohle gesto by ho dostalo do kolen. Chvíli na něj hleděl a přemýšlel, jak by měl pokračovat v konverzaci. Ani u zkoušek si nepřipadal tak nervózní jako teď. Než stačil něco říct, předběhl jej Yeosang. 

,,Prozradíš mi, odkud mě znáš?" optal se šeptem. Přišlo mu hrozně roztomilé, jak na něj druhý reaguje. Tušil, že pro něj má Yunho slabost, ale když si jej tak prohlížel, on sám v něm viděl jisté zalíbení. 

Tak jo Yunho, to zvládneš, sám říkal, že nemusíš být nerózní, tak nebuď, řekl si v duchu. 
,,Znám tě už dlouho...chodíval jsi na stejnou školu, jen na jiné předměty. Vím, že jsi hrál na housle, párkrát jsem byl na tvém představení a vždy mě z toho mrazilo po celém těle, jak krásné to bylo." pověděl jsem a doufal jsem, že nebudu znít jako nějaký stalker nebo úchyl. 

,,Tak možná proto mi přijdeš povědomý...a teď pracuješ tady?" optal se nazpátek. 

,,Ne, jen tu vypomáhám, než se vrátí Hongovo spolumajitel." 

,,A co tedy děláš?" znovu se optal a pořád sledoval jeho tvář. měl tak krásný úsměv pomyslel. Také mu bylo líto, že si jej nikdy na škole nevšiml. Ale v tu dobu neměl tolik volnosti, kolik by si přál. 

,,Jsem tanečník-" odpověděl mu.  

No nakonec to nebylo tak těžké, poymslel jsem si, když si ani jeden z nich nevšiml, že stojím u jejich stolu. Poplácal jsem Yunhoa po zádech. 
,,Promiň mi to čekání. Snad ses dobře bavil." vstoupil jsem jim do konverzace. 

,,V pořádku a ano." opět mrkl na Yunhoa, který hned na to zrudl. 

,,Když vás tak vidím, napadlo mě k naší spolupráci, proč nezapojit i Yunhoa. To by ti nevadilo, ne?"

,,Rozhodně ne."

---------------------------------------------------------------------------------

San se k večeru sešel se Seonghwou a předal mu další důkazy, aby soud začal co nejdříve jednat. Jako správný kamarád jej dorpovodil až domů, aby měl jistotu, že je v bezpečí. Avšak měl starost i o někoho jiného, a tak se ještě rozhodl někam stavit...jeho další zastávkou byl Wooyoung. 

Když se ten den ráno spolu loučili, Wooyoung mu poslal čtyřmístné číslo ve zprávě. Odhadoval, že to bude číselná kombinace k zámku jeho nového bytu. Vešel do budovy, kde se nacházel jeho byt. Nastoupil do výtahu a jel do třetího patra. Když stál před jeho dveřmi, váhal, zda pokusit číselnou kombinaci a vejít dovnitř. Chtěl ho zkontrolovat, to ano. Ale bál se, že by se opět nechal strhnout jeho šarmem a skončilo by to jako předešlou noc. 

Tohle není dobrý nápad a ty to víš, ale přes to tam chceš tak hrozně moc vstoupit, říkal si v duchu. Zakroutil nad tím hlavou a zadal číselný kód. Dveře se otevřely, opatrně vkročil vpřed a zavřel za sebou. Slyšel téct vodu z koupelny, usadil se zatím na pohovku a čekal, až Wooyoung vyjde. 

Jenže on nevycházel ani po deseti minutách. Sanovi značně docházela trpělivost. A pak jej napadlo, co když se tu stavil někdo před ním? Co když je zraněný, ne-li rovnou mrtvý? Rychle se zvedl z pohovky a šel ke koupelně. Uklidnil se, když jej zaslechl si zpívat. Stoprocentně to byl jeho hlas. Chvíli poslouchal, jak zpívá a nějak nepostřehl, že už voda dávno neteče. Když se rozhodl odejít, otevřely se dveře a v nich stál Wooyoung jen s osuškou kolem pasu. 

Jakmile jej Wooyoung zahlédl, lehce seusmál. Nebyl překvapený. Věděl, že přijde. San uhnul pohledem do strany a nechal své tváře zrudnout. Jenže Woo měl opět hravou náladu a rozhodl se jej trochu poškádlit. Otočil mu hlavu zpět a letmo jej políbil. Sanovo tvář zrudla ještě víc. Woo jej objal a svůj úsměv o něco rozšířil. Omotal mu ruce kolem pasu. 
,,Nemusíš se červenat, přeci to není nic, co bys neviděl už včera..." pošeptal a znovu jej políbil, tentokrát dlouze. Rukama mu sjel na zadek a pořádně jej stiskl. 

San se cítil v pasti. Chtěl jej zastavit, ale tak moc se mu to líbilo, že to bylo prakticky nemožné. 
,,Nutíš mě myslet na samé nevhodné věci..." šeptl když se jejich rty rozpojily. 

,,Ty mě zase nutíš dělat ty nevhodné věci. Trvalo ti to..." řekl s lehkým úsměvem a znovu jej políbil. Touha mladšího se už nedala zastavit. 

,,Víš, že bychom neměli..." namítl San, i když věděl, že už není cesty zpět.

,,Stejně jako víš, že zakázané věci chutnají nejlíp, tak už nemluv a vem si mě." 

Pokračování příště...