A Dream Meeting [SeongJoong] (Ateez) ✔️

58.

Ahoj!! Nová písnička, je prostě skvělá. Miluju tuhle verzi <3 

Ti dva dělali všechno možné, aby zjistili, kam se poděl Mingi. Nejdrřív se zkoušel najít podle polohy telefonu. Ten byl někde poblíž kavárny, ale byl tam jen ten telefon a pár kapek krve, z čehož jsme usoudili, že Mingiho opravdu unesli. Zkusili to přes řetízek, ale ten se nacházel v jeho domě. Docela mě udivilo, že mu byl schopný něco takového dát i do řetízku, ale čert to vem. 

Zabrněl mi mobil. Rychle jsem se podíval na příchozí zprávu od neznámého čísla...jen neznámého ne skrytého. Byla to fotka Mingiho, jak sedí nejspíš stále v bezvědomí a svázaný na židli. Podle světla to muselo být brzy ráno. Naštěstí nevypadal nijak zraněně, ale tím jsem si taky nemohl být jistý, když to byla fotka z rána.

Přišla mi další zpráva, v níž stálo, že bych měl odstoupit, jinak Mingiho zabijí, ať už je můj přítel nebo ne. Únosce nezapomněl dodat veselého smajlíka. Podivil jsem se nad tou zprávou. Vůbec mi to nedávalo smysl. Za prvé, proč mi posílají fotku z rána a za druhé, který unosce posílá zprávu místo hovoru a za třetí, přoč tam sakra byl ten smajlík. To ho unesli nějaký puberťáci? Prostě nikdo v tak vážné situaci neposílá smajlíky. NIkdo! 

Přistoupil jsem blíž k těm dvěma a ukázal jim fotku i zprávu. Oba se překvapeně dívali na display mého telefonu a následně se stejně překvapeně podívali na mě. Nejspíš z toho měli stejné pocity jako já. 

,,Zajímaví únosci, za celou dobu u policie jsem se nesetkal s tak hloupými lidmi. Mingi jim musel prozradit, že není tvůj přítel. A pokud odhaduju dobře, určitě je teď straší, kdo je jeho skutečný přítel. Určitě ví, že ho všichni hledají." zkonstatoval Jongho a dál něco ťukal na klávesnici.

,,Tohle taky nevypadá na práci Juna..." vložil se do toho San.

,,To rozhodně ne. Ten by mi dávno volal a snažil by se mě zdeptat co nejvíc. Tohle vypadá na nějaké amatéry. Ještě jsem neviděl, aby únosce poslal zprávu. Vždyť to se dá vysledovat taky. ne?" 

,,Ano, ale to už stejně nepotřebujeme. Nechápu, že mě to nenapadlo dřív, ale Mingi má sledovací zařízení v hodinkách, už jsem lokalizoval jeho polohu." pověděl Jongho. 

Z jeho výrazu mi šel mráz po zádech. Někdo tak roztomilý měl neskutečně vraždící pohled. Oklepal jsem se ve snaze setřást ze sebe obavy. 

,,Měli bychom vyrazit. Seongu ty jim zavolej a snaž se znít ustaraně. Řekni jim, že odstoupíš a snaž se je přemluvit, aby pustili Mingiho, že si pro něj osobně přijedeš. Nejspíš na to nepřistoupí, ale aspoň budou mít pocit, že tě mají v hrsti." řekl San. 

---------------------------------------------------------------

Jongho: 

Zadal jsem do telefonu Polohu, kde měl být Mingi a modlil jsem se, aby tam opravdu byl. Po několika minutách jsme dojeli k nějakému nejspíš opuštěné budově. Zaparkovali jsme kousek od ní a šli se porozhlédnout. 

Jen pár oken bylo zahalených, snažil jsem se najít okno, kterým proudilo světlo. Povedlo se. To museli být opravdu idioti, pomyslel jsem si. Opatrně jsem nakoukl a viděl Mingiho spoutaného k židli a jednoho únosce, co se k němu nějak měl. 

Musel jsem se držet, abych neproskočil oknem a nezabil ho. Zhluboka jsem se nadechl a poté vydechl. Nejdřív musím zjistit, kolik jich tu je, říkal jsem si. Nechtěl jsem Mingiho nijak ohrozit. Obešli jsme celou budovu. 

,,Vypadá to, že jsou dohromady čtyři a nejsou tak dobře ozbrojení. To zvládneme i sami." řekl jsem odhodlaně. 

,,Jo, ale i tak zavolám posily, tolik lidí se nám do auta nevejde." prohodil San se škodolibým úsměvem a zavolal svým lidem. 

,,Tak jo, jdeme jim ukázat Choi duo." mrkl jsem na Sana a odstřelil zámek na dveřích. Rychle jsme vběhli dovnitř. Před námi se objevili první dva. Ihned na nás namířili. San jednomu z nich vystřelil zbraň z ruky a tozeběhl se k němu. Ten druhý vystrašeně odhodil zbraň a začal volat o pomoc. Jak otravné.

Rozeběhl jsem se za ním a složil ho k zemi. Omráčil jsem ho a postupoval vpřed. San byl těsně za mnou. Vyrazili jsme dveře do další místnosti, nikde nikdo. Pokračovali jsme tak, dokud jsme nenašli všechny únosce a nedali jim co proto. Bylo jich trochu víc, ale stejně jsme je zvládli. A nakonec poslední zastávka Mingi. 

Měl jsem v sobě tolik adrenalinu, že by mě nebyl schopný nikdo zastavit...nebo aspoň jsem si to myslel. Ale když jsem otevřel dveře a viděl Mingiho se zbraní u hlavy, na malou chvilku mě to rozhodilo. Jenže teď už Mingi nebyl svázaný na židli. Teď stál a měl ruce volné. Podle jeho pohledu, jsem moc dobře věděl, co chce udělat. 

,,Byla s tebou celkem zábava, ale teď už musím jít, promiň." prohodil Mingi s úsměvem a dal únosci loket. Následně mu vytrhl zbraň z ruky a namířil s ní na něj. 

Pistolí jsem ukázal ať si klekne na zem a dá ruce za hlavu. Přistoupil jsem k únosci a nasadil mu pouta. Poté jsem se na něj pohrdavě podíval a vrazil mu facku. Nikdo nebude sahat na tvář mého přítele. 

,,No není můj opravdový přítel roztomilý?" optal se jej Mingi a pohlédl na Jonghoa. Děkovně se na něj usmál. Nechtěl radši ani pomyslet, co by s ním tenhle teď už spoutaný slizák dělal. 

,,Jak? Jak jste nás vůbec našli?" dostal ze sebe únosce. 

,,To nepotřebuješ vědět a šetři si slova, mluvit můžeš až na stanici." řekl jsem ostře. Pevně jsem jej chytil za paži a hrubě ho zvedl ze země. 

Pokračování příště...