A Dream Meeting [SeongJoong] (Ateez) ✔️

42.

Ahoj!!

A jak Joongie říkal, opravdu si zvykl až moc rychle usínat vedle mě, takže i když jsem druhý den po práci nešel k němu, přišel za mnou a zůstal přes noc. A takhle to šlo po zbytek týdne. Buď já u něj nebo Joongie u mě. Díky němu jsem byl tím nejšťastnějším člověkem na planetě a měl jsem pocit, že dokážu vše. Mým nejbližším cílem bylo vyhrát soud a očistit jméno mrtvého a dopřát mu klid na duši.

---------------------------------------------------

Šel jsem doprovodit Joongiho do kavárny a pozdravit Mingiho, který se vrátil ze své zasloužené dovolené. Prošli jsme dveřmi ruku v ruce a směřovali přímo k němu. Zkoumavě si nás prohlížel a když viděl naše spojené ruce, usmál se a nastavil svou náruč. Též jsem mu věnoval milý úsměv a pustil Honga, aby se mohl přivítat se svým přítelem, ale i poté co jej můj maličký přítel objal, měl náruč pořád otevřenou. Pobídl mě, abych šel blíž. Když jsem tak udělal přitáhl si mě do objetí. Bylo to rozhodně jiné než od Joongieho, ale též to bylo příjemné. Poté se odtáhl. 

,,Jsem na vás tak pyšný. Vidím, že jste to tu beze mě zvládli. Nakonec to nebylo tak těžké ne?" nadhodil Mingi a sledoval, jak se jeho nejlepší kamarád najednou úplně rozohnil. 

,,No jen stěží...dokonce nám musel pomáhat i Seonghwa. Zeptej se toho dlouhána, co se schovává za pultem. Ať ti povypráví, co udělal jeho kamarád. Sotva jsme se na chvilku zastavili, už se hrnuli další lidi. Měli bychom najmout víc lidí." 

,,Jo už mi o Yeosangovi vyprávěl a taky o tom, co způsobila jeho přítomnost. Ale teď už jsme zpátky, takže si v klidu odpočiň. A co ty, jak se daří u případu?" 

,,No brzy bude první slyšení u soudu, ale víc ti bohužel říct nemůžu."  řekl jsem a omluvně se usmál. 

,,Chceš kávu sebou?" optal se jej Mingi. 

Jen jsem kývl a sedl si ke stolu. Joongie mě následoval a chtěl si sednout vedle. Chytil jsem jej za ruku a stáhl ho na sebe a vtiskl mu polibek na tvář. Začal mi vyzvánět telefon a podle vyzvánění to byl San. Rychle jsem to zvedl. 
,,Ano?" 

,,Kde jsi?" 

,,V kavárně. Zníš rozrušeně. Děje se něco?" 

,,Vysvětlím ti to až tam." 

S tím mi položil telefon. Zmateně jsem hleděl na display a tak nějak jsem nedokázal odhadnout, o co by mohlo jít. Ale jeho málokdy vyvede něco takhle z míry. Určitě to souvisí s případem, pomyslel jsem si.

--------------------------------------------------

Když se probudil do nového dne, měl jeden zmeškaný hovor. Avšak nezatěžoval se zavolat zpět, jelikož číslo neznal. Také chtěl strávit ještě nerušenou chvilku se svým přítelem, než bude muset do práce. Vstal a šel rovnou do koupelny, kde vykonal ranní hygienu. Převlék se a následně šel do kuchyně připravit kávu, než se jeho přítel vzbudí. Byl tu pomalu každý den, takže už věděl, kde co je. Když měl kávu hotovou znovu se ozval z ložnice jeho mobil. Rychle pro něj šel. Bylo to to samé číslo. nakonec se rozhodl to zvednout a když v z druhé strany zaslechl hlas, který patřil Junovi, sevřel se mu hrudník. Vyslechl si slova, které měl Seongovo bratr na jazyku a než stačil cokoliv říct, zavěsil mu to. 

,,Děje se něco?" optal se Woo a začal se zvedat z postele. Nelíbilo se mu, že je jeho přítel rozrušený.

,,Promiň, musím za Seoghwou. Později ti to vysvětlím. Nikomu neotvírej ano, a pokud někam půjdeš, nechoď sám!" poručil mu San starostlivě. Políbil jej na rty a šel se obout. Hodil přes sebe svou černou kooženou bundu a vytočil Seoghwovo číslo. Jakmile mu sdělil svou polohu, šel za ním. 

----------------------------------------------

Do deseti minut se konečně ukázal San. Jeho pohled se mi vůbec nelíbil. Joongie se na mě usmál a políbil mě čelo. Poté se zvedl a zamířil k Mingimu. Něco mu šeptal a ukazoval k nám. Přesunu jsem svou pozornost zpět k Sanovi.

,,Takže, co se děje?" optal jsem se jej.

,,Zkus hádat, kdo mi před chvílí volal?" odpověděl otázkou San a tvářil se u toho tak vážně.

,,Netuším, ale podle tvého výrazu to nebyl tvůj kamarád."

,,Volal mi tvůj bratr. Sice nevím, proč volal mě a ne tobě...nebo tobě snad taky volal?"

,,Ne, věděl bys o tom. A co chtěl Jun?"

,,Prý máme odstoupit, než toho budeme litovat. A že jdeme proti špatným lidem." řekl podrážděně San.

,,Jo to vím i bez něj a jedním z nich je i on. Za týden máme první slyšení. Nebudu odstupovat, ať si vyhrožuje, jak chce."

,,Taky nemám v plánu odstoupit. Ale i tak bys měl dávat pozor a to i na lidi, se kterými se vídáš...možná bys s ním měl omezit kontakt, nebo se s ním aspoň neukazoval na veřejnosti." poradil svému kamarádovi.

Zamračil jsem se na něj a už jsem chtěl něco říct, když v tom přišel Mingi a položil před něj šálek kávy.

,,Na účet podniku. Jongho tě pozdravuje a prý když budeš potřebovat pomoc, máš mu zavolat." řekl Mingi s úsměvema trochu tím zmírnil napětí. Na Sanové tváři se vykouzlil lehký úsměv. Poděkoval mu a upil ze svého šálku.

,,Dobrá jako vždy. Taky ho pozdravuj, až s ním budeš mluvit." pověděl s úsměvem a kopl do sebe i zbytek.
,,Rád bych se zdržel déle, ale musím do práce, děkuji za kávu." řekl ještě a už se zvedal k odchodu.

,,Počkej, půjdu s tebou." zastavil jsem ho. Ještě jsem odběhl za Joongiem a věnoval mu polibek na rozloučenou. Pozdravil jsem ostatní a šel za Sanem, který už čekal u východu.

,,Nemyslíš si, že by zašel tak daleko, že ne?" optal jsem se, když už jsme byli venku.

,,Nevím, jak tvůj bratr, ale lidi, proti kterým jdeme, možná ano. Vždyť jsi viděl, že zařídili, aby ten vězeň umřel..." mluvil vážně a šli vidět, že se bojí. Nebál se však o svůj život, bál se spíše o Wooyounga.

,,Dej vědět, kdyby cokoliv nového a dávej na sebe pozor." řekl jsem a rozešel se svým směrem. 

Pokračování příště...