A Dream Meeting [SeongJoong] (Ateez) ✔️

45.

Ahoj!!

Druhý den ráno mě Seonghwa odvezl do kavárny. Chviličku se bavil s Mingim, a tak jsem zatím připravil kávu jak pro něj tak i pro Sana s Wooyoungem, za kterými měl namířeno. Poté jsme se rozloučili a já se snažil před Mingim dělat jako by se nic nestalo, i když to šlo jen stěží. Aniž bych chtěl, musel jsem se stále usmívat.

,,Takže?" nadhodil Mingi a čekal, až se jeho kamarád rozpovídá.

,,Takže...co?" optal jsem se jej zmateně nazpět, i když mi bylo jasné, že chce opět vyzvídat.

,,Od kdy ty přespáváš u svého takzvaného kamaráda?" 

,,Od té doby, co začala být v noci taková zima." zavtipkoval jsem a doufal, že už se nebude ptát.

,,A zahřívá tě aspoň pořádně?" vyzvídal Mingi. Chtěl vědět vše, co se mezi těmi dvěma odehrává. Po dlouhé době si k sobě někoho pustil a vypadá konečně opravdu šťastně, a tak měl potřebu sdílet jeho štěstí s ním.

,,Co bys řekl?"

,,Že nejspíš ano, ale teď už nechoď kolem horké kaše a vyklop to konečně! Spali jste spolu?"

,,Ty to vážně potřebuješ slyšet, co? Yunhovi už by došlo, že jsme spolu spali. Hlavně z toho nedělej žádnou vědu a..." nestačil jsem to dopovědět, protože mě opět přerušil právě zmiňovaný.

,,Počkat cože? A jak a kdy k tomu došlo?" vyhrkl Yunho, který se odtrhl od displaye svého telefonu. Překvapeně zamrkal. Nečekal, že by na něco takového šel Hong tak brzy, ještě když mu sám říkal, že je na to až moc brzy a teď slyší tohle. Vydal se k nim, aby mu z téhle pekelné debaty nic neuniklo. 

,,A jaký to bylo? Chci vědět všechny podrobnosti." vyhrkl nadšeně jako dítě, které se těší až opět uvidí svou oblíbenou pohádku. 

,,Nechceš to rovnou vykřičet do světa. Vy dva jste fakt příšerní...nečekejte, že vám k tomu řeknu víc." řekl jsem rázně a snažil se nedat najevo své rozpaky. Za co jsem si tohle zasloužil? Nemám je příště rovnou přizvat k tomu? 

,,Ale no tak hyung, pochlub se? A kdo z vás byl vůbec top, tak nějak si to neumím představit ani u jednoho z vás..." začal Yunho. 

,,A já se vás snad ptal taky někdy na detaily, když jste s někým byli?" 

,,Ne, ale kdyby ses zeptal, my bychom si detaily nešetřili, že?" nadhodil hravě Mingi a mrkl na Yunhoa. 

,,Protože jste oba naprosto zvrhlý a divný. Můžu vám k tomu říct jen jedno...bylo to dokonalé a nikdy jsem nic takového nezažil...on je až moc dokonalý. A teď raději k práci." řekl jsem s hraným usměvem a ukázal na příchozí zákaznice. 

,,Od tebe se člověk nic nedozví...asi se budeme muset zeptat jeho." 

,,Jak malý děti...můžete to zkusit, ale pochybuji, že vám k tomu něco řekne." 

--------------------------------------------------

Došel jsem s kávou k Wooyoungovi, kde už čekal San. Oba dva jsem si změřil pohledem. Bylo mi jasné, že tu nejspíš přespal a podle Wooyoungovo naštvaného výrazu jej San určitě upozorňoval, že o tom nemá mluvit a celkově dělat, jako by se mezi nimi nic nestalo. Jenže přede mnou to neskryje. 

,,Napětí mezi vámi by se dalo krájet. Ale tím se nechci zdržovat. Blíží se nám soud, a tak bych potřeboval probrat tvou výpověď a taky tě upozornit, že si musíš dávat pozor na to, co říkáš. Je schopný to překroutit proti tobě, je jeden z nejlepších..." řekl jsem s menšími obavami. 

,,Už jsi ho toho druhýho právníka proti sobě měl?" zeptal se Wooyoung. Neboť poprvé v Seongově očích zahlédl nejistotu. 

,,Ne, ale znám ho až moc dobře. Je to můj bratr. Fakt, že budeme stát proti sobě, ho netěší stejně jako mě, ale to neznamená, že by kvůli mě měl ústupky...naopak bude ještě tvrdší. Takže se nesmí nic pokazit." vysvětlil jsem mu a podíval se na Sana, který měl snad větší obavy než já. 

Wooyoung jen pokýval hlavou. Nelíbilo se mu, že jsou z toho ti dva tak rozhození. Kam se to zase dostal, ptal se sám sebe. Už si přál, aby celé tohle drama skončilo a mohl zase v klidu žít svůj obyčejný život. 

,,A taky bych chtěl podotknout, že je mi jasné, co mezi vámi je a vím, že vám to nijak nemůžu zatrhnout, ale měli byste být opatrní. Jestli na to přijde Jun, mohlo by to taky dopadnout tak, že ty by ses stal hlavním podezřelým a San by musel odstoupit z případu..." 

,,Chápu..." hlesl tiše Woo. Nechtěl zase slyšet, že by se spolu neměli vídat a podobně. Věděl to až moc dobře, jenže to pro něj bylo těžké, neboť San byl jako droga. Už jen kvůli tomu to chtěl mít za sebou. 

Probrali jsme spolu jeho výpoveď a vyzkoušeli si, jak by to mohlo probíhat u soudu a jakými otázkami by jej mohl překvapit Jun. Celkem to zvládal. Poté jsem zkusil téma...to už bylo poněkud horší. Sice neřekl nic, co by neměl, ale jeho tvář mluvila jasně.

,,Jestli přijde na téma San, což snad nepřijde, tvoje mimika bude problém. Nesmíš dát najevo, že ti na něm nijak záleží, tvař se lhostejně." 

,,Budu se snažit." řekl Woo a povzdechl si.

,,Když se nic nepokazí, za chvíli budeme mít všichni klid..." snažil jsem se být optimistický. 

Na to Wooyoung jen kývl a s lehkým úsměvem na rtech se podíval na svého přítele, jestli jej tak vůbec směl nazývat. Když mu úsměv opětoval natáhl k němu ruku. San se na ni váhavě podíval a přemýšlel, jestli ji přijmout či ne. Poté se podíval na Seonghwu, jako by snad potřeboval slyšet jeho požehnání. 

,,Říkal jsem, že vím, co mezi vámi je, tak se na mě tak nekoukej. Stejně už nic víc nepotřebuji, tak vám dopřeju trochu soukromí. Dávejte na sebe pozor." 

Pokračování příště...