A Dream Meeting [SeongJoong] (Ateez) ✔️

18.

Ahoj!! Mají prostě úžasnou choreografii <3

Jel jsem ráno do kanceláře vyřídit nějaké důležité papíry, což mi zabralo dvě hodiny. Poté mi zavolal San a řekl mi místo, kde se s ním mám sejít. Podle hlasu v telefonu jsem poznal, že se něco stalo. Neváhal jsem a vyběhl k autu. Jel jsem co nejrychleji, samozřejmě jsem při tom stále dodržoval pravidla. Dorazil jsem na místo, kam chtěl, ale zahlédl jsem jen jeho auto, které se zdálo být prázdné. Zaparkoval jsem a šel se podívat, jestli se nesedí uvnitř. Ne. Proč se chtěl sejít zrovna u mostu, kde jsme si hráli jako malí. Šel jsem po cestičce, která vedla dolů k řečce a našel jej tam sedět. Ani nepostřehl, že už tam jsem, jen házel kamínky do vody adíval se, jak se po každým hodu hladina rozvlní. Přistoupil jsem k němu. Položil jsem mu ruku na rameno a doufal jsem, že neskončím ve vodě. Nestalo se tak, byl příliš zamyšlený. 
,,Sannie, stalo se něco?" optal jsem se jej a konečně si získal jeho pozornost. 

,,Ahoj..." řekl posmutněle, ale přesto mu věnoval lehký úsměv. Pokynul, aby si sedl vedle něj. Když tak Seonghwa udělal, opřel si hlavu o jeho rameno. 
,,Víš, jak jsme včera šli navštívit toho vězně? Dnes ráno mi volali, že se včera stala nehoda ve sprše, při který umřel zrovna náš svěděk. Nikdo jiný, jen on. Protože si mysleli, že mluvil. Mám pocit, jako bych ho zabil." konečně to ze sebe dostal, avšak stále cítil vinu snad ještě víc než předtím. 

,,Sannie, tohle si přeci vyčítat nemůžeš. Jen si dělal svou práci. Nenech se tímhle odradit...myslím, že on sám moc dobře věděl, že tohle přijde a kdyby s tím nebyl smířený, nechtěl by s námi vůbec mluvit ne?" 

,,Já vím, ale přesto si myslím, že jsem mohl udělat víc. Tohle se mi ještě nestalo..." 

,,Nevím, co bych ti na to řekl, ale pracuješ u policie a myslím, že tohle se stane ještě hodněkrát. Lidé jsou zlí a jen aby skryly pravdu, zkusí udělat vše. Taky jsem něco podobného zažil, ale kdybych si to měl vyčítat pokaždé, zbláznil bych ses z toho. Můžeš mu to splatit tím, že očistíš jeho jméno a dořešíš ten případ." řekl jsem, co si o tom myslím a pořádně jej objal. 

,,Asi máš pravdu, děkuji..." 

,,Neděkuj, společně to zvládneme." 

,,Jo musíme." 

,,Zjistil si něco o těch adresách?" 

,,Na jednu jsem se jel včera podívat, ale bylo to takové to úložiště s hodně schránkami, myslím, že na té druhé najdeme člověka, co nám k tomu něco řekne." 

,,Tak v tom případě bychom měli vyrazit. Jo vlastně taky jsem chtěl říct, že se budeme muset sakra snažit. Víš, kdo ho zastupuje?" 

,,Ne, nestihl jsem kouknout." 

,,Můj bratr, který ještě proti nikomu neprohrál..." 

,,Aha, tak to jsem nečekal, ale tys přeci taky neprohrál..."

,,Jenže on to dělá o trochu déle než já. A jelikož zastupuje jen takové nemilé lidi, bojím se, čeho všeho bude schopný on." 

,,Vážně v tom chceš pokračovat?" 

,,Teď už není cesty zpět a kdybych vycouval jen kvůli mému bratrovi, nemohl bych se na sebe už nikdy podívat do zrcadla. Lidi, co nic nedělají a přihlížejí, jak jiní působí ohavnosti, mi přijdou stejně provinilí..." pověděl jsem. Poté jsem se zvedl a podal mu ruku.

Pokračování příště...