Jmenuji se Park Seonghwa. Jsem mladý státní zástupce z poměrně honosné rodiny, ke které se raději nehlásím. Můj život je především moje práce. Práce, jenž mi kolikrát nedá spát, neboť ohavnosti tohoto světa jsou stále horší a hroší. A tak po nocích...
Celý večer jsem opět natáčel videa. Moje oblíbená činnost, která mě vždy dokázala natolik pohltit, že jsem zapomenul na čas a ignoroval své potřeby, jako je třeba hlad. Vzpomenu si vždy, až když se začně ozývat mé břicho. Šel jsem se podívat, co se ukrývá v mé ledničce. Jelikož mám kamaráda, který mě zná dobře, raději mi nakoupí. Jenže když jsem ji otevřel, pro mé překvapení byla prázdná. Vykulil jsem oči. Tohle je zrada, Mingi!! Křikl jsem ve své hlavě. Zavřel jsem ji a pak si všiml malého lístečku, který byl připevněný magnetem. Vzal jsem jej do ruky.
- Omlouvám se, neměl jsem tolik času. A než mě začneš proklínat a křičet, že jsem tě zradil, mohl bys taky pro jednou zvednout své pozadí a procvičit si chůzi, abys ji nezapomněl.
S láskou Mingi! -
,,Takže tys neměl čas, ale ten vzkaz sis odpustit nemohl, co?" hlesl jsem do vzduchu. Přesto jsem na něj nemohl být našvaný. Přišlo mi to vtipné, takže jsem se nad tím jen pousmál. Už tak toho pro mě dělá víc než dost. Nemohl jsem chtít ještě víc. Zkontroloval jsem čas. Pár minut po jedenácté. To už si niic neobjednám. Pro mé štěstí byl poblíž ještě jeden obchod otevřený.
Rychle jsem se převlékl do kalhot, hodil přes sebe mikinu a rychle vyrazil. Vzal jsem si jen něco co bych mohl zakousnout večer, takže nějaké křupky brambůrky a podobně. Pořádně si půjdu nakoupit až zítra. Ještě jsem se šel projít kolem mrazáků, jestli mě tam něco nezaujme, když v tom mě praštila do nosu jemná a sladká vůně. Přivřel jsem oči a následoval ji, dokud jsem nenarazil do zdroje. Lépe řečeno do překrásného muže, který byl tak zaujatý výběrem zmrzliny, že ani nepostřehl důvod, proč jsem do něj narazil a ještě si myslel, že je na vině on. Líp pro mě. Ihned se začal omlouvat a nezapomněl k tomu dodat překrásný úsměv. Připadal mi stejně sladký jako jeho vůně. Jen jsem nad tím mávl rukou a rozešel se pryč.
Když jsem došel domů, pustil jsm si písničky a u toho se cpal dobrotama. Moje myšlenky tajně běhaly za tím mužem a já se jen snažil držet svou fantazizi na uzdě. Opravdu měl překrásný úsměv. Zavrtěl jsem hlavou. No tak Hongu, na toho bys stejně neměl a někdo takový kolem sebe musí mít spoustu žen. Povzdechl jsem si. Přesně jsi jen Kim Hongjoong, dvaceti semdiletý nezadaný muž, který nachází zalíbení u jiných mužů. Co věčně tráví všechen svůj čas doma natáčením "blbostí" a sotva se odhodlá někoho oslovit, vede se svým kamarádem kavárnu, ale místot toho, aby obsluhoval se radši stará o papíry a jiné věci. Přesně tohle jsem já, pomyslel jsem si. Raději jsem si zalezl do postele a snažil se usnout.
Pokračování příště...
Pokud máte rádi Yuri a nevadí vám angličtina, navštivte tento příběh 😊
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
![A Dream Meeting [SeongJoong] (Ateez) ✔️](https://img.wattpad.com/cover/279579591-64-k621294.jpg)