A Dream Meeting [SeongJoong] (Ateez) ✔️

19.

Ahoj!!

Vyrazili jsme se podívat na druhou adresu. Zavedlo nás to pochybné uličky. Když jsme procházeli mezi domy, zdála se opuštěná. Našli jsme číslo bytu. Zastavili jsme před dveřmi. Nevěděli jsme, co můžeme čekat. San se na mě podíval a jednu ruku přiložil ke zbrani, co měl za pasem. Jen jsem pokýval na znamení, že může pokračovat. Zkusil zaklepat. Celkem jsem pochyboval, že by nám ten člověk jen tak otevřel. Sice nezmínil, že je od policie, ale až se tak stane, určitě zdrhne. Zatím nic. Ukázal jsem na zvonek.

,,Vteřinku prosím!!" zakřičel někdo z druhé strany. 

V hlavě mě napadlo hned několik způsobů, jak by mohl utéct. Už jsem je chtěl vyzradit Sanovi, když v tom se dveře otevřely. Vykoukl na nás mladík v županu. Vypadal tak hrozně mladě. Podle jeho tváře bych mu tipoval tak na dvacet tři let.

,,Copak potřebujete?" optal se jich neznámý.

,,Mám na vás pár otázek, jsem od policie." řekl San a ukázal mu odznak. Avšak když jej mladík spatřil, zděsil se. Nechal dveře dokořán a dal se na útěk. San si povzdechl a rozeběhl se za ním. 

Rozhodně jsem nechtěl běhat za nimi, a tak jsem se vydal ke svému autu. Nastartoval jsem auto a projížděl jsem kolem domů. Když jsem je měl na dohled, zrychlil jsem, abych mohl zaterasit cestu. Povedlo se, ale div jsem našeho neznámého nesrazil. San po něm skočil, takže oba skončili na zemi přímo před mými dveřmi. Myslím, že i tohle se Sanovi muselo líbit soudě podle toho úšklebku na tváři. Otevřel jsem je a musel si rýpnout.
,,Jemu neuteče nikdo." pobaveně jsem řekl a pokynul Sanovi, ať ho naloží do auta.

,,Nic jsem neudělal! Tak proč ty pouta?" optal se mladík a San mu zavázal župan pevněji, aby nešlo vidět jeho polonahé tělo.

,,Jen pro případ, že bys chtěl znovu utéct. Většinou nevinní lidé neutíkají, tak proč si teda utíkal ty?" vyptával se San.

,,Protože se kolem mě začínají motat podivní lidé a jako ty ani tvůj kamarád mi přijdete moc mladí a hezcí, abyste byli od policie..."

,,Vždyť jsem ti ukázal odznak, proč bych lhal, jinak děkuji za lichotku. A s ním máš pravdu, on policista není, je to státní zástupce. Teď nám pověz, co víš o téhle adrese." řekl San a ukázal na zmiňovanou adresu, co měl na papíře.

,,Od koho ji máte?" optal se.

,,Od koho? Zvláštní otázka...nejspíš od toho samého člověka, kterého znáš i ty. A jelikož se tak vyptáváš, musíš o tom něco vědět."

,,Fajn, ale nejdřív se vrátíme, abych se mohl převléknout. Pak vám řeknu cokoliv."

,,Dobře, kdybys neutíkal, mohli bychom se tomuhle vyhnout a nemusel bych tě srazit polonahého na zem. To jsou taky nápady rozeběhnout se oknem pryč jen v županu." řekl posměšně San a prohlížel si mladíkovo tvář. V hlavě mu probleskl obrázek, jak jej sráží k zemi a obkročmo na něm sedí. Ne že by si zrovna dvakrát stěžoval. Jelikož viděl víc než dost, věděl, že nemá jen krásnou tvářičku ale i tělo. 

,,Kdyby mi šlo o život, běžel bych klidně i nahý. A vůbec proč na mě pořád tak zíráš?" optal se mladík rozhořčeně a když spozoroval, že jej ignoruje a stále na něj hledí, byl rozhořčený ještě víc. Co se mu jako nelíbí? Pomyslel si. 

Najednou San zavrtěl hlavou a opět začal vnímat. Spatřil jeho načervenalé tváře. Vůbec nepostřehl, že mu něco říkal. 
,,Jak se vlastně jmenuješ?" optal se jej. 

,,Jung Wooyoung, už mě zavezete domů?" optal se nevrle. 

,,Hned to bude. Můj kamarád z tebe ztratil slova." řekl jsem. Aspoň jsem měl šanci mu oplatit to, co řekl Hongovi. 

Pokračování příště...