Say it!

~1~

POV PAYTON

„Dělej Paytone, za chvilku jdeš na stage!"
„Už běžím!" Zařvu na mého manažera a dopiju pivo v plechovce, kterou následně vyhodím do koše. Zvednu se z gauče, který tady je a projedu si rukou vlasy. Mám je až moc dlouhý, mohl bych si je trošku zkrátit.
„Payton, payton, payton, payton!"
Otočím hlavu ke vchodu na podiu a usměju se. Miluju svoje fanoušky, hlavně miluju ty krásný holky, které se vždy můžou zbláznit když mě vidí. Nejraději bych je hodil do postele a- „Jsi na řadě Paytone, zlom vaz!" Poplácá mě po rameni Henry, můj manažer a popožene mě k podiu. Nadechnu se a rychle vyběhnu schody. Hned jak se objevím před davem lidí, udělá se ten největší bordel.
„Ahoj Los Angeles! Jak se máte!!" Zařvu do mikrofonu a křik těch lidí ještě zesílí. „Okej okej, mám tady písničku pro všechny, kteří chtějí někdy od všeho utéct, DRIVE AWAY!"
Začnu zpívat a všechny holky se můžou zbláznit. Ahh miluju ten pocit. Bloudím očima po davu a usmívám se. Když moje oči narazí na jednu holku, která tam jen tak stojí a kouká na mě. Ten pohled je děsivý ale zároveň takový zvláštní. Ďábelsky se usměju. Tak tuhle musím mít.

POV ISABEL

Payton Moormeier. Kdo si sakra myslí že je? Namachrovaný debílek, který si užívá pohled na ty rozteklý holky. Nechápu co na něm vidí.
Narozdíl od všech holek na něj jen koukám a nějak nereaguju. Najednou se naše oči střetnou a on se zarazí. Trochu se zamračím a víc upřeně se na něj zahledím. Následně se tak..tak jakoby ďábelsky usměje, až se celá ošiji. Co to sakra bylo za pohled? Ah radši to ani nechci zkoumat.
„O můj bože Bell že je nádherný!" Zařve na mě moje mladší sestra, která je z něj úplně rozteklá. Ano, jsem tady se svojí mladší sestřičkou jako doprovod. „Nechápu co na něm vidíš," zamumlám si pro sebe a protočím oči. „Jdu si pro něco k pití," skloním se k ní, aby mě přes tu hlasitou hudbu slyšela. Pouze kývne a dál se rozplývá nad tím šaškem. Bože.
Proderu se davem a dojdu ke stánku s občerstvením. „Jeden ovocný Birell, prosím," řeknu slečně za pultem a ona se na mě mile usměje. „50 korun prosím," vytáhnu z kapsy stovku a podám jí to. Vrátí mi nazpátek a podá mi plechovku s pitím. „Děkuji, naschle," odejdu si sednout na lavičku a Birell si položím na stůl vedle. Už mě z tý hlasitý hudby bolí hlava. Vlastně jsem ani nezaregistrovala že zpívá už další songu.
Prosím ať to už skončí.

Ahooj lidi jsem zpátkyyyy. Doufám že si tenhle příběh užijete. Jenom menší upozornění, v tomto příběhu bude Payton trošku hajzl🥰

Mějte se krásně!!

Anett