Say it!

~14~

Naše rty do sebe tak krásně zapadly. Jako dvě skládačky, které se našly. Je celkem zvrácený, že se líbám s člověkem, který mě unesl. Ale Payton dokázal, že není zlý. Je to milý kluk, který pro tebe udělá vše. Doslova.
Náš polibek trval na můj vkus až moc krátce. Museli jsme se od sebe odtáhnout kvůli vzduchu, který nám docházel. Zhluboka jsem dýchala a nevěřila tomu, co se právě stalo.
„Páni," hlesnu a Payton se zasměje. „Jo, jinak bych to neřekl," podívám se na něj a usměju se.
Payton se ke mně znova naklonil a znova jsem mohla cítit jeho rty na těch mých. Přísahám, že tohohle se nikdy nenabažím, to je tak skvělý pocit. 
„Už bychom se měli asi vrátit," pronesu, když se od sebe odtáhneme.
„Jo jasně, mám jít první, nebo ty půjdeš první?" Zeptá se nervózně a já se zasměju. Je vtipný, když je nervózní, dokonce i tvářičky mu trošku zčervenaly.
„A co takhle jít společně?" Nabídnu mu ruku a on se na ni překvapivě podívá. Následně si se mnou však proplete prsty a zářivě se na mě usměje. Společně ruku v ruce se vydáme zpět dovnitř čelit těm zvědavým pohledům.

Time skip

"Děkuju moc, že jste přišly, děkuji," rozloučí se Payton s posledními hosty a zavře na nimi dveře. Úlevně si oddychne a opře se o dveře.
„Tohle byl náročný večer," vzdychne po chvilce a odlepí se od dveří. Pomalu přejde ke mně a položí ruce na můj pas. Začne se ke mně sklánět, když se najednou objeví na chodbě Dylan.
„LIDI!," přiběhne k nám a vykuleně se na nás podívá. „Co se děje?" Zeptá se ho Payton, když vidí jak je vystrašený. „Někdo.. někdo byl v našich pokojích, všechny věci jsou rozházený, něco musel hledat," vydá ze sebe a Payton se okamžitě rozeběhne k sobě do pokoje. Samozřejmě běžím za ním. Dylan měl pravdu, hned jak vstoupím mezi dveře uvidím rozházený věci po pokoji, rozbitý šuplíky a Paytona, který chodí zběsile sem a tam. „Doprdele!" Zakřičí z plných plic a kopne do šuplíku který se válí na zemi.
„Dylane, svolej kluky do obýváku, máme kód 3" rozkáže Payton.
„Doprdele," zakleje Dylan a okamžitě se rozeběhne někam pryč.
„Co je kód 3?" Zeptám se zmateně Paytona a přejdu k němu. „Nic co by tě mělo zajímat," zasyčí na mě a odejde z pokoje. Já stojím jak přikovaná na místě a čumím do zdi. Jeho změna nálad se mi fakt nelíbí a nezamlouvá. Ale chápu že je rozzuřený, očividně vzali něco hodně důležitého.

Dál to moc neřeším a vydám se do koupelny, kde se umyju a odlíčím. Jenom zabalená v ručníku se vydám zpět do pokoje, kde se teprve převléknu do pyžama. Následně mi někdo zacpe pusu a já leknutím zakřičím. Dlouho to netrvá, protože mi dotyčný člověk přiloží šátek k nosu a já padám do temnoty.

Pohled Paytona

„Jste tu všichni, výborně... nerad to říkám ale máme kód 3," řeknu směrem klukům, kteří sedí na gauči a vykuleně na mě koukají. „To není možný, jak to mohli najít?" Zeptá se mě Jackson. „A hlavně jak věděli že to má zrovna Payton," přidá se Jaden. „Vždyť prohledali všechny pokoje, nevšiml sis?" Dylan protočí očima.
„Poslouchejte!" Okřiknu je, aby dávali pozor. „Je úplně u prdele jak to našli nebo jak dlouho to hledali.. my to za každou cenu musíme dostat zpátky! A to okamžitě!"
„Ale vždyť ani nevíme, kdo to vzal," ozve se znova Jaden.
Než mu stačím odpovědět, barákem se ozve krátký křik.
„Slyšeli jste to?" Vzpamatuje se jako první Jackson.
„Bell," zašeptám a bleskurychle se vydám nahoru do pokoje s klukama v patách. Vběhnu do mého pokoje, ale nic a nikoho tady nenajdu. Všimnu si však otevřeného okna, na kterém je přilepený kus papíru. Přejdu k oknu a papír ztrhnu. Je to vzkaz.

Nazdar Paytone, dlouho jsme se neviděli co?
Musím uznat, že tentokrát sis vybral fakt dobře, taková mladá krasotinka. Ta by se mým klukům fakt líbila na hraní.
Máš 3 dny na to, aby jsi mi dal ty prachy, který mi dlužíš, jinak se hračkou stane.

Setkáme se v opuštěných garážích na konci města. A být tebou splním úkol.

- Johny

„Kurva!" Zařvu z plných plic a vzkaz zahodím.
Otočím se na kluky, kteří na mě nechápavě koukají.
„Johny vzal Bell a chce po nás prachy, který mu dlužíme," sdělím klukům a Jaden si povzdychne.
„Tak to Bell můžeme říct papa, protože prachy nemáme," ozve se Jaden a Dylan ho praští.
„Drž hubu kreténe, něco vymyslíme!"

Sednu si na postel a složím hlavu do dlaní. „Prosím, Bell, vydrž zlato,".

Ahoooj lidi, po dlouheee době je tady kapitola. Moc se omlouvám, ale vůbec jsem neměla čas na psaní hehe. Dobře to je špatná výmluva.

Každopádně co si myslíte že vzali? Myslíte že to Bell zvládne?
Chci vaše odpovědi zlatíčka <3

Anett