Say it!

~ 10 ~

Celá ztuhnu na místě. Dech se mi zatají. Nemůžu se vůbec pohnout. Jeho ruce bloudí po celém mém těle a já stojím na místě se slzama v očích. Co to dělá? Proč to dělá? Co se mnou udělá? Tyhle myšlenky proudily mojí hlavou.
Jeho ruce se dostanou k mému poprsí, které zmáčkne a já se prudce nadechnu a zavřu oči. Prosím, ať přestane.
„O můj bože, máš je tak dokonalý," pošeptá mi do ucha a já se rozbrečím. Popadne mě za ruku a silně mě strhne do postele. Lehne si nade mě a jednou rukou mi obě moje ruce upevní nad mojí hlavou, tudíž se nemůžu bránit ani hýbat. Druhou rukou zkoumá opět moje tělo. Dostane se k lemu mých kraťasů, které rozepne a rukou vklouzne dovnitř. „Prosím přestaň," začnu brečet a prosit ho aby mě nechal být.
„Ale no tak, hádám že panna už nejsi, že?" Zeptá se mě a já pouze přikývnu. „No vidíš, tak si to oba dva užijeme," usměje se a násilím mě políbí. Snažím se od něj jakkoliv odtáhnout ale nejde to. Slzy mi tečou po mokrých tvářích. Začne mi stahovat látku kalhotek. Už se ani nebráním. Jenom si přeji ať to rychle skončí.
Najednou se ozve klepání na dveře. Oba dva se podíváme ke dveřím. Je zamčeno. Kdy stihl zamknout?
„Bell, jsi tam?" Ozve se za dveřmi jeho hlas. Tohle je poprvé, kdy ho ráda slyším. „Ani slovo," zavrčí mi u ucha a zvedne se z postele. Paytone zahýbe klikou a zjistí, že je zamčeno. „Proč jsi zamčená? Bell otevři prosím," zněl Paytonův naléhavý hlas za dveřmi a já mně se zase spustily slzy. Paytone, pomoc.
„Poslouchej mě," přijde ke mně ten zmrd a začne na mě mluvit, „řekneš, že je všechno v pořádku, byla jsi ve sprše a teď se převlékáš, jasný?" Chytne mě za čelist a výhružně mi kouká do očí. Pouze přikývnu a on mě pustí. Pomalu dojdu ke dveřím a opřu si o ně čelo. „P-paytone?" řeknu rozklepaně a snažím se uklidnit můj dech. „Bell, jsi v pohodě?"
„Ano, ano jsem jenom... byla jsem ve sprše a teď se převlékám," řeknu rychle aby z mého hlasu nic nepoznal. „A už jsi převlečená? Něco si z pokoje potřebuju vzít," řekne a já se naticho rozbrečím. „Ještě ne," řeknu jen a zacpu si pusu abych nezačala brečet. Payton se už neozval, tudíž hádám že asi odešel.
„Hodná holka," ozve se vedle mě a zase mě začne osahávat. „Nech mě, prosím, moc tě prosím," začnu nanovo brečet a on mi zacpe pusu. „Drž hubu kurva, nebo nás prozradíš," sykne a hodí mě do postele. Při pádu se praštím silně do hlavy o čelo postele. Bolestně syknu a chytnu se za hlavu. Naštěstí krev neteče. Zase si lehne nade mě, upevní mě a sundá mi kalhotky. Tudíž pod ním ležím pouze v tričku.
Na nic nečeká a strčí do mě dva prsty. Ani mi to není příjemný. Mám pocit, že se za chvilku asi pozvracím. „Přestaň, prosím, prosím, tohle mi nedělej," říkám přes vzlyky, ale nepomáhá to. „Užijeme si to," řekne těsně před tím než mě stačí políbit. Nestihne to. Dveře se najednou rozletí dokořán a dovnitř vlítne Payton a za ním Dylan s Jadenem. „OKAMŽITĚ Z NÍ SLEZ TY ZKURVENÝ ZMRDE!" Zakřičí z plných plic Payton a vrhne se na něj. Shodí ho ze mě na zem a začne ho mlátit hlava nehlava. Mezitím ke mně přijde Dylan s Jadenem a začnou mě utěšovat a ptát se, jestli mi něco udělal. „Přijde ti normální kurva znásilnit holku?! Ještě ke všemu mojí?!" Payton úplně zrudne a praští mu hlavou o zem. „Paytone.. přestaň prosím," zavzlykala jsem. Ano, Jafari se mi chystal udělat hnusné věci, ale jediné co jsem chtěla bylo Paytonovo objetí, ano sama tomu nemohu uvěřit.
Payton se na mě s lítostí v očích otočil a slezl z Jafariho. Ihned k němu přišli Dylan s Jadenem. „Co se tady sakra děje?" Vejde do pokoje Jacob, a zmateně na nás kouká. „Tenhle zmrd chtěl znásilnit Bell," odpověděl mu Dylan a s nenávistí koukal na zakrváceného Jafariho. Dylan a já jsme jako sourozenci, sice se známe krátce, ale našli jsme si k sobě rychle cestu.
„Cože chtěl..?" Nevěřil vlastním uším Jacob, ale když mě uviděl, jak ležím na posteli, ubrečená v objetí Paytona, hned nám věřil. „Kluci, vy víte co máte dělat," řekne chladně Payton a kluci pouze přikývnou. Dylan s Jadenem zvednou Jafariho ze země a někam ho odnesou. Jacob jde hned za nimi. „Co s ním udělají?" Zeptám se rozklepaně a podívám se Paytonovi do očí. Chvilku mlčí, než se rozhodne mluvit.
„Víš, máme tady jedno základní pravidlo... když si jeden z nás přivede nějakou holku, která je dá se říct jeho oběť, nikdo jiný na ní nesmí sáhnout, pokud to někdo poruší... tak je potrestaný," dokončí Payton a já se na něj vykuleně podívám. „A jaký je ten trest?" Zeptám se zvědavě a Payton na mě chladně kouká.
Domem se ozve výstřel ze zbraně a já se leknutím schovám Paytonovi do hrudi a on mě pohladí po vlasech.
„Smrt."