Say it!

~ 12 ~

Udržujeme oční kontakt celou tu dobu, co jdu k němu. Najednou jsem nebyla tak nervózní a nejistá. Cítila jsem se jinak. Tak bezpečně a.... šťastně. Po tom co mě zachránil před Jafarim vnímám Paytona úplně jinak. Zjistila jsem že není zlý ani tak moc namyšlený. Prostě je tohle unášení holek asi jeho koníček. Každý je divný no, co si budem.
Když jsem blízko u něj, Payton mi nastaví ruku, které se chytnu a sejdu poslední dva schody. Stojíme naproti sobě a upřeně si koukáme do očí.
„Vypadáš nádherně, Bell," zalichotí mi a já cítím, jak mi rudnou tváře.
„Ty taky ujdeš," rýpnu si do něj a Payton se zasměje. Má tak hezký smích.
Oba se otočíme směrem k sálu a vydáme se vstříc lidem, kteří na nás dívají se zájmem. Nechápu proč.
Payton mě dovede doprostřed sálu a kolem nás se vytvoří velký kruh lidí. Payton se najednou ukloní a mně dojde na co se chystá. „Paytone nenenenenennene, já neumím tančit!" Tiše na něj vykřiknu a on se zasměje. „Neboj se," dojde ke mně a chytne mě kolem pasu, „prostě se mě drž, povedu tě," šeptne mi do ucha a já se zachvěju pod jeho horkým dechem, který voněl po mátě.
Sálem se ozve hudba a Payton se začne pohybovat. Dívám se na moje nohy a nejistě napodobuji jeho pohyby. „Podívej se na mě," řekne a já tak udělám. Povzbudivě se na mě usměje a mrkne. Najednou, jako bych dostala nějakou sílu a uměla jsem všechny kroky nazpaměť.
Tančily jsme spolu a celou dobu si dívali do očí. Ani jeden neuhnul pohledem. Měl tak nádherný oči. Payton se najednou ode mě odtáhl, natáhl ruku a já se otočila a zpátky se k němu v otočce vrátila. Narazila jsem do jeho hrudi a zadrhl se mi dech. Byla jsem tak blízko jeho rtům. Náhle bylo v sále hromové ticho. Písnička přestala hrát. Sálem se náhle rozezněl potlesk lidí a já se tak dostala z transu.

Time skip

Sedím u stolu a povídám si s Dylanem a smějeme se na celý sál. Ale nám to nevadí, nejde se nesmát.
„Počkej, jako vážně jsi mu hodil pavouka do postele?" Zeptala jsem se mezi smíchem.
„Jak říkám, měla jsi vidět jak řval... jak malá holka," utřel si Dylan slzu ze smíchu. „Chudák Payton."
„Taky jsem mu to dal pěkně sežrat," ozval se najednou vedle mě Payton a posadil se vedle mě na židli. Dylan se zamračil a Payton se na něj přeslazeně usmál. Tikala jsem očima mezi těma dvěma, ale odpovědi se mi nedostalo.
„Každopádně Isabel," otočil se na mě Payton. „Zapsal jsem tě na zpívání," řekl nevině.
„COŽE JSI?!" Vykřikla jsem na něj nevěřícně a popadala dech.
„Vždyť umíš zpívat!"
„A jak to můžeš vědět?!"
„Vždyť já vím všechno!" Brání se.
Myslela jsem že ho za chvíli zabiju.

Time skip

Stojím na podiu, které je v sále postaveně a nervózně koukám na dav pode mnou. Já mám zpívat před... stovkami lidí?
Okej, tohle dám. Jenom klid. Štěstí je, že jsem si mohla sama vybrat vlastní písničku. Proto jsem vybrala moji nejoblíbenější Lost on you.
Písnička začala hrát a já jsem celá NERVÓZNÍ začala zpívat. Celou tu dobu jsem koukala Paytonovi do očí. Ta písnička vlastně tak trošku byla pro něj.

Ahooj lidi, jsem zpět, ale mám pro vás takové menší info.

Ehhh kde začít... okej, tak trošku nevím jak v tomhle příběhu pokračovat. Vlastně jsem Paytona ne úplně přestala mít ráda, ale nejsem jím už posedlá, tudíž nemám nápady na pokračování.

Místo toho chci začít psát knihy s postavy z anime. ANO JSEM ÚCHYL DO ANIME.
Každopádně se chci zeptat, jestli mám tu knížku tady nechat a někdy ji dokončit. Nebo ji mám smazat (archivovat)
Je to na vás :)

MOC SE OMLOUVÁM, NEMŮŽU ZA TO!!!!

Anett