Say it!

~ 13 ~

„To bylo úžasný, Bell!" Vykřikl na mě Dylan, když jsem dozpívala písničku a přišla ke zpátky je stolu. Děkovně jsem se na něj usmála.
„Kde je Payton?" Zeptala jsem se, když jsem ho nikde neviděla.
„Hned co jsi dozpívala někam odešel.. zkus zahradu," mrkl na mě Jaden a já se hned vydala na zahradu jak říkal. Všude se mi pletli lidi, až mě to začalo vytáčet. „Ježiš UHNĚTE!" Zařvu rozčíleně na jeden pár, který se tam baví a ignorují moje "s dovolením".
„Co si to dovolujete?" Otočí se na mě ta nána a já mám co dělat abych ji nezabila. „Zatím nic, ale pokud okamžitě neuhnete, tak si asi něco dovolím!"
Nic na to už neřekli a nafoukaně odešli. Já jsem se konečně dostala na zahradu a nadechla se čerstvého vzduchu. Pár lidí tady také bylo. „Paytone!" Zakřičím jeho jméno ale žádná odezva. Spíše se na mě lidé otočili. NEČUMTE NA MĚ!
Vydala jsem se po zahradě dál, kde stál takový menší altánek a s překvapením tam byl Payton a koukal na hvězdy.
„Paytone?" Oslovila jsem ho, když jsem k němu přišla. On mě jen chytl kolem pasu a dál se díval na hvězdy.
Dívala jsem se na jeho tvář, kterou ozařoval měsíc. Byl úplněk.  Usmála jsem se.
„Jsi jiná než ostatní, Bell," promluvil po chvilce Payton a já se zarazila.
„Dříve jsem unášel holky, protože jsem si chtěl jenom užít, ale když jsem potkal tebe... chtěl jsem prostě něco víc, byla jsi taková jiná.." pokračoval a stále se díval na hvězdy a trošku se usmíval.
„Až dneska večer jsem si uvědomil, že jsi mě fakt změnila.. kdybych chtěl, tak tě kdekoliv ohnu a vymrdal bych tě ale nemůžu ti to udělat." Vykulila jsem na něj oči a trochu zčervenala.
„Paytone, co to tady říkáš?"
Payton se ke mě konečně otočil a zářivě se na mě usmál.
„Já se zamiloval, Bell," přiznal se.
„Ale.. já myslela že už jsi do mě zamilovaný byl, když jsi nutil mě," vykoktala jsem ze sebe a on se zasmál.
„Ne, byla to výzva i pro mě.. a mně stačilo pár dní, abych se do tebe zamiloval," řekne a chytne mě za ruce. Já na něj stále koukám a nemám slov. Nevím co říct. Nevím co mám dělat, jak mám reagovat. Nevím nic.
„Paytone, já-"
„V pořádku, Bell. Máš pořád 11 měsíců na to, aby ses do mě zamilovala," usmál se na mě a políbil mě na čelo. „A já klidně počkám," zašeptal mi do ucha a vydal se zpátky dovnitř. I když, barák byl celkem dál do altánku, tak 50 metrů.
Já tam stála jak přikovaná a nevěděla co dělat. Payton se právě přiznal, že mě miluje. A já jeho asi taky. Vlastně ani nevím jestli jo nebo ne. Ano poslední dobou se chová hezky a jako je fakt sexy. Ale stále musím myslet na to, že mě unesl a já jsem už měsíc neviděla svojí tetu, sestru a nejlepšího kamaráda. Nevím ani jak se mají, jak to zvládají.
Payton mi však dal i tady pocit domova. A Dylan se stará o zábavu. Mám se tady dobře i když si to nechci přiznat.
Ah, seru na to.
„Paytone!" Zakřičím a rozeběhnu se za ním. On se zastaví na místě a otočí se na mě. Doběhnu k němu a skočím mu kolem krku. On trochu zavrávorá, ale ustojí to a obejme mě.
„Já nepotřebuju 11 měsíců," zamumlám mu do krku a odtáhnu se od něj.
„Já tě taky miluju, Paytone," řeknu mu a z očí mi steče pár slz. On mi je palcem setře a usměje se na mě.
„Můžu?"
„Můžeš," přikývnu a hned jak to dořeknu se ke mně Payton nakloní a vášnivě spojí naše rty.