Say it!

~ 16 ~

Připadá mi to jako celá věcnost, co koukám na prázdnou celu, kde měla být Bell. Moje Bell. Jak to, že tady není. Vyjdu opět na chodbu a rozrazím jiné dveře. Třeba jsem se jenom spletl.
Jakmile ale rozrazím poslední dveře, moje naděje zmizí. Není tady. Ten kretén.
Otočím se směrem zpět a z opasku si vytáhnu zbraň. Za tohle zaplatí.

Přiběhnu doprostřed střílečky a zjistím, že máme navrh.
„Všechny zabijte!" Zakřičím na moje kluky, a vydám se k Joshovi, který leží na zemi a stále se nesebral z těch ran, co jsem mu zasadil do obličeje. Obkročmo si na něj kleknu a položím mu zbraň k hlavě.
„Okamžitě mi řekni, kde ji máš a možná se ti nic nestane," procedím skrz zuby a zatlačím na zbraň. Josh se zasměje zakrvácenou pusou a klidně se na mě podívá.
„Tu tvoji krasotinku už dost možná zabili moji chlapy z toho jak tvrdě jí to dělali." Jako by se do mě zabodlo několik nožů naráz. Můj žaludek se sevřel nad tou představou.
„Kde je!" Vykřiknu z plných plic ovládaný mým vztekem. Kolem mě se seskupí moji kluci a míří zbraněmi na Johnyho s nenávistí jako já. Na Bell jim záleží.
„Kurva svoje prachy máš, tak mi koukej říct, kde ji máš!" Z hluboka dýchám a zbraň doslova drtím v rukou. Dává mi to úsilí, abych ho okamžitě nezabil, ale potom bych se nedozvěděl, kde drží moji Bell.
„Jsem tady," ozve se odněkud tichý hlas a já se okamžitě otočím k chodbě, kde stojí Bell. Při pohledu na ni se zděsím. Je celá špinavá, rozcuchané vlasy a na místech i pořezaná. Dokonce nemá ani tričko. Stojí tam v podprsence a kalhotech.
„Bell," zašeptám nevěřícně, rychle se zvednu a utíkám k ní. Stihnu to jen tak tak, protože se mi Bell skácí k zemi. Položím si její drobné tělo do klína a odhrnu ji vlasy z obličeje. Její dřív krásnou hladkou pleť teď tvoří modřiny a krev.
„Co ti to provedli."

Pohled Bell

Slyším ho. Slyším Paytona, jak prohledává každou celu, ale mě nemá šanci najít. Když John zjistil, že dorazil Payton s prachama, přemístil mě do tajné místnosti, kterou člověk, který o ní neví nemá šanci najít. Je v podstatě neviditelná.
„Paytone!" Snažím se řvát z plných plic ale přes šátek v puse to jde těžce.
„Buď ticho ty couro!" Přijde ke mně jeden z chlapů a jednu mi vrazí. Do očí mi okamžitě vyhrknou slzy a toho chlapa to rozesměje.
„Nejsi taková drsňačka, co?" chytne vršek mého trička a jedním trhnutím ho roztrhne.
„Ne prosím," zamumlám přes šátek a naplno se rozbrečím. Ne, tohle se nestane.
„Hej, kdo říkal, že budeš první, kdo ji ohne?" Přijde k nám druhý chlap a následně i třetí.
Začnou se mezi sebou dohadovat a já toho využiju. Povede se mi rozvázat uzel na laně, kterým mě svázali k židli. Tak jo, teď nebo nikdy.
Rychle se zvednu a než stačí cokoliv udělat, chytnu židli do rukou a rozbiju ji o hlavu jednoho chlapa, který se okamžitě skácí k zemi. Seberu nohu židle, která se utrhla a použiju ji jako zbraň.
„Polož to krasotinko, proti nám nemáš šanci," usměje se na mě slizoun a vytáhne si z opasku nůž, stejně jako ten druhý.
„Tak to pojďte zkusit," řeknu rozhodně a chlapi neváhají ani chvilku. Oba dva se proti mě rozeběhnou. Jakmile jsou u mě, rychle se skrčím a podkopnu jim nohy. Jeden chlap se nešikovně napíchne na dřevěný hrot, který vyčníval ze židle. Au.
Moje nepozornosti využije poslední chlap a rychlostí blesku mě natlačí na stěnu. Nůž mi drží těsně u krku a vítězně se usmívá. Já vyhoupnu moji nohu a kopnu ho do citlivého místa. Chlap mě pustí a já se rozeběhnu ke dveřím. Daleko nedojdu, protože ke mně přiběhne a bodne mě do boku. Skácím se bolestí na zem a pohledem zavadím o blýskavou věc.
Ten chlap si na mě obkročmo sedne a sladce se usměje.
„Poslední slova?"
„Chcípni v pekle," procedím skrz zuby, chytnu nůž, který leží kus ode mě a vrazím mu ho do spánku. Jeho tělo se okamžitě skácí na mě a já se rozbrečím. Je po všem.
Malátně se seberu ze země, chytnu si ránu na boku, ze které vytéká hodně krve a vydám se ke dveřím.
Ocitnu se na chodbě a nemám absolutní tušení, na jakou stranu mám jít.
„Kde je!" Ozve se odněkud a já hned osobu, které tenhle hlas patří.
„Paytone," vydám se za tím zvukem a po chvilce se ocitnu ve velké vlhké opuštěné hale.
„Kurva svoje prachy máš, tak mi koukej říct, kde ji máš!"
„Jsem tady," zašeptám z mých posledních sil a Payton se ke mně okamžitě rozeběhne. Já se dále neudržím na nohou a skácím se k zemi. Payton mě však včas chytne. Je tady. Je u mě. To jsou poslední myšlenky, než upadnu do bezvědomí.