Say it!

~ 6 ~

„OKAMŽITĚ MĚ ODTUD PUSŤ VEN!!" Zařvu znova z plných plic a kopnu do dveří.
„Až se uklidníš," zopakuje Payton už asi po padesáté a já se ještě víc naštvu. „Já JSEM KLIDNÁ!"
„Nevypadá to tak," uchechtne se a já zařvu. „Jo a taky čekám omluvu," ozve se znova a já se zamračím. „A za co panebože?"
„Za to, co jsi udělala tak před 15 minutama.."

Před 15 minutama

„Paytone?"
„Ahoj Bell," usměje se na mě a já mám pocit že mi vypadnou oči jak moc je mám vykulený. „No to si ze mě někdo dělá srandu že jo," povzdechnu si a Payton se zasměje. Čemu se sakra směje. Ať je radši ticho nebo ho kopnu.
„Až tohle zjistí moje sestřička tak asi ztratíš jednu fanynku," podívám se na něj "smutně" a on protočí očima. „Jedna fanynka mě nezabije a navíc se to nikdy nedozví."
„Jak to můžeš sakra vědět?" Zamračím se na něj.
„Nooo...možná proto že ji už nikdy neuvidíš," pokrčí rameny a já se na něj podruhé vykuleně podívám. „Poslyš ty jsi psychopat nebo.."
„Jsem úplně normální." Zamračí se na mě a já radši nic neříkám.
„Hele, můžeš mi rozvázat ty ruce prosím? Ten provaz začíná bolet," podívám se na něj prosebně a on se ke mně skloní.
„A slibuješ že se nepokusíš utéct?" Zašeptá mi do ucha a já silně polknu. „Slibuju."
„Fajn," narovná se a vezme do ruky nůž, kterým mi rozřízne provaz. Promnu si zápěstí a podívám se na Paytona. Usměje se na mě a já na něj.
Teď je moje chvíle.
Rychle se zvednu z postele a běžím ke dveřím. Payton mě ale chytí kolem pasu a přitiskne k sobě. „Pusť mě!" Začnu sebou házet ale on má silný stisk. Rozhlédnu se kolem sebe a spatřím na stole ten nůž. Rychle se pro něj nahnu a čapnu ho. Payton to zjistí a než stačí cokoliv udělat, tak ho říznu do ruky. Sykne a okamžitě mě pustí. Chytí si ruku, ze které mu teče krev a podívá se na mě vražedným pohledem. Sakra. Rychle se ke mě rozejde a chytí mě silně za ruku a strčí do koupelny v pokoji a zamkne mě.

Přítomnost

„Zasloužil sis to," zařvu přes dveře a Payton si nahlas povzdychne. „Poslyš Bell-" „Pro tebe pořád Isabella," přeruším ho.
„Fajn Isabelle, já ti nechci ublížit, vážně ne," řekne klidným hlasem a já se trošku uklidním.
„Tak proč jsi mě sakra unesl?"
„Protože...se mi hrozně líbíš," řekne a já se asi za chvilku zebliju.
„Dám ti půl roku na to, aby jsi se do mě zamilovala." Pokračuje.
„A co když se nezamiluju?"
„Tak tě pustím a budeš volná," řekne a ve mě se vytvoří trošička radosti.
„Fajn," řeknu a po chvilce uslyším, jak Payton odemkl. Otevřu dveře a vyjdu ven. Payton tam stojí a pořád si drží ruku. Celá jeho ruka je od krve.
„Máš tady někde lékárničku?" Zeptám se ho.
„Támhle v té skříňce," ukáže někam a já se tam dojdu podívat. Otevřu dvířka a uvidím tam krabičku s lékama, obvazy atd. Vezmu ji do ruky a vrátím se za Paytonem. „Sedni si," přikážu mu a on si sedne na postel. Sundá ruku z té rány a já se na to podívám. Naštěstí jsem to neudělala moc hluboko. Ale určitě to muselo bolet.
„Promiň," omluvím se mu a on se usměje. „To je v pořádku."
Vezmu do ruky desinfekci a trošku mu ji dám. Payton sebou cukne ale nic neřekne. Poté mu otřu krev okolo a zavážu mu ruku obvazem.
„Dik," poděkuje vstane z postele.
Stojí přímo naproti mě a celkem blízko. Nebudu lhát, pořád se ho trošku bojím.
„Chceš poznat zbytek party?" Zeptá se a já po chvilce kývnu.

Payton se vydá po schodech dolů a já jdu za ním. Nejspíš jde do obývacího pokoje. Vejdeme tam a já uvidím 4 kluky sedět na pohovce, kteří hrají nějaký hry na Playstationu. Payton si odkašle a všichni se na nás podívají.
„To je ona?" Zeptá se Dylan a podívá se na mě. Trochu se pod jeho pohledem ošiju. Musím ale uznat že vypadá přátelsky a mile.
„Jo to je ona...Isabelle, tohle jsou Jackson, Dylan, Jaden a Jafari," představí je všechny a kluci mě pozdraví.
„Ahoj," řeknu trošku nervózně a Dylan za mnou dojde. „Nemusíš se nás bát," usměje se na mě „chceš si zahrát?" Ukáže na ovladač a já se konečně taky usměju. „Jo proč ne," Dylan mě chytí za ruku a posadí mě na gauč mezi Jadena, kterého znám a mezi Jafariho myslím. Vypadá celkem děsivě.
„Mimochodem Paytone, co se ti stalo s rukou?" Zeptá se Jackson Paytona a já se potichu zasměju.
„Ta malá mrška mě řízla nožem," odpoví a všichni se zasmějou z plných plic.
„Je to divoška."