Say it!

~4~

„Už jdeš domů?" Zeptá se mě Jaden, když se objevím u stolu a vezmu si do ruky můj kabát. „Jo, ta děvka mě už nudila, navíc ani tak dobrá nebyla."
„Udělal jsi se?" Zasměje se Jackson.
„Ne," zamumlám a všichni kluci dostanou záchvat smíchu. Idioti. „Je vám jasný, že když teď odejdu, tak musíte jít pěšky domů?" Pozvednu obočí a všichni okamžitě ztichnou. Vítězně se usměju a vydám se k autu. Ti úchylové jdou za mnou jak ovečky. Zapomněl jsem asi zmínit že v naší skupině jsem tak trochu kápo já.
„Hele, Paytone, jak to chceš vlastně udělat s tou tvojí holkou?" Zeptá se mě v autě Jaden a já se zamyslím. Nevím jak to udělám. Vždycky, když jsem si našel nějakou oběť, tak jsem o ni věděl všechno. Kde bydlí, jméno rodičů, kam chodí na školu, jestli má sourozence a tak dále. Tady u ní vím jen jméno a že má sestru, která je do mě ujetá. Sladký.
„Nemám nejmenší tušení," povzdychnu si a bouchnu do volantu.
„Hele kamo mám kámoše, který najde a vystalkuje všechny, můžu ho požádat o pomoc, jestli chceš," vloží se do toho Dylan.
„Nekecej, ty máš jiný kamarády než nás?" Zasměje se Jafari. „Drž hubu."
„Dylane to je geniální, kdyby jsi mohl, tak mu prosím zavolej!" Usměju se od ucha k uchu.
„Jasný, zavolám mu zítra, pochybuju že ve 3 ráno to vezme."

ISABEL POV

„Sakra Isabelo, vstávej už!" Zařve na mě někdo ze zdola a já protočím očima. Říkala jsem, že dříve jak ve 13:00 nevstanu. Je 14:00 no bože, to je toho. Líně se zvednu z postele a došoupám se do koupelny, kde si udělám teď už odpolední hygienu. Obléknu se do šedých tepláků a volného crop-topu. Sejdu dolů do obýváku, která je spojená s kuchyní. Na gauči se válí Steph a čumí na nějaký film a teta stojí za kuchyňskou linkou. „Dobré ráno," zamumlám a teta se na mě okamžitě otočí. „No dobré odpoledne slečno, víš kolik je hodin?" Zařve na mě ale já vím že si dělá srandu. Vidím jak jí cukají koutky. „Promiň, ale víš jak byl včera ten koncert unavující?" Zasměju se a teta se mnou. „Isabelo, přestaň!" Zařve na mě moje sestra a nasraně se na mě podívá. „Payton byl skvělej!" Zařve a já na ni pouze mrknu. Miluju když je nasraná. Vždycky zrudne jak rajče.
„Isabel, potřebuju aby jsi dneska skočila na nákup," koukne na mě teta prosebně a já se na ni usměju. „Jo jasný, stejně jsem se chtěla jít projít."

Krám, kam většinou teta chodí je tak 15 minut od baráku, takže to je pohoda. Vzala jsem si na sebe krátký šortky a tílko s výstřihem. Venku je hrozný horko. Cestou si poslouchám písničky a tiše si prozpěvuju. Jako malá jsem zpívala, ale potom jsem to nějak zavrhla. Ani nevím proč, baví mě zpívat. Neříkám že to umím dokonale, ale nejhorší taky nejsem.
Cesta vede parkem, kam nikdo moc nechodí, protože je to tady hrozně moc zarostlý, nikdo se o to nestará. Jsem tak zabraná do písničky, že si ani nevšímám člověka, co jde za mnou už nějakou dobu. Najednou mě někdo chytne a zatáhne mě za nějakou boudu, co tady je. Vykřiknu a začnu sebou házet. „Ššš," řekne někdo a položí mi ruku na pusu. Podívám se na toho člověka vyděšeně a koukám mu upřeně do očí. Stojí tam nějaký chlap tak ve věku 30ti let. „Co po mě chceš?" Začnu se celá klepat a on se na mě usměje. „Já od tebe nic, ale někdo jiný jo," koukne za mě a kývne hlavou. Já se otočím ale nic nestihnu zahlídnout , protože mi někdo přetáhne pytel přes hlavu. „Nenene, pusť te mě!" Začnu řvát a házet sebou ale nemá to cenu. Někdo k pytli přiloží něco hrozně zapáchajícího a po chvilce nic nevnímám.