Icy Love

1✔️

Christian

,,Šéfe... Máme problém. Musíte přijít do sklepa, ihned," ozval se drsný hlas z telefonu, který jsem držel u ucha.

"Už jdu," odpověděl jsem svému kamarádovi a mé právé ruce. Nelíbil se mi jeho tón. Řeklo mi to, že je něco opravdu špatně. Jeho nervozita mě znervózňovala. Alexander byl drsný chlap, a pokud ho něco tak naštvalo, pak to bylo něco velkého. Něco, co by se mi opravdu nemělo líbit.

Vstal jsem ze židle a vyšel z pokoje. Viděl jsem několik svých mužů na chodbě, a když jsem procházel kolem, uctivě sklonili hlavu. I když to byli moji muži, budil jsem u nich respekt. Když jsem vešel do temné chodby, která vedla do sklepa, cítil jsem, jak se mé tělo napjalo.

Vzduch kolem mě byl strnulý a moje kroky byly hlasité oproti tichu. Když jsem otevřel dveře, první, koho jsem si všiml, byl Alex. Opíral se o zeď, hlavu měl poraženě skloněnou. Vypadal oddaně a byl tak hluboko ve svých myšlenkách, že mě ani neslyšel vstoupit. Odkašlal jsem si a on rychle pohled vzhlédl.

Jeho tvář byla plná hrůzy a znechucení.

"Šéfe, je to špatné," řekl Alex a ukázal směrem k místnosti. Cítil jsem, jak se mi napjalo celé tělo a přikývl jsem. Začal jsem sám kráčet směrem k místnosti, zatímco Alex šel hned oddaně za mnou.

Vstoupil jsem dovnitř, abych našel pohmožděného a zakrváceného muže připoutaného k židli, která byla umístěna uprostřed prázdné místnosti. Kolem něj stálo pět mých mužů, všechny jsem velmi dobře poznal. Byli to moji muži, kterým jsem nejvíce věřil

Nepoznal jsem zajatce, ale když na mě vzhlédl, jeho oči byly plné hrůzy. Když jsem se přiblížil, jeho již tak bledá tvář se zkřivila bolestí. Zavrtěl se na židli, když jsem se před ním zastavil.

"Co se sakra děje?" můj hlas duněl po místnosti. Nespustil jsem z toho muže oči, ale když jsem uviděl, jak bolestí vykřikl, tělem mi projela spokojenost. Ten hajzl by měl raději zkamenět, jinak mu ustřelím palici tady na místě.

Alex mě obešel tak, že stál za mužem. Popadl zajatce za vlasy a prudce zatáhl dozadu, až mu krk bolestivě praskl. Muž vykřikl a začal sebou neskutečně šít.

Zvedl jsem oči od zbitého zajatce, abych se setkal s Alexovým znechuceným pohledem.

"Ten hajzl nás zradil. Slyšel jsem, jak sype informace po telefonu nepříteli. Ti zasraní Italové. Pracuje pro ně," zavrčel Alexander.

Podíval jsem se na toho muže a jeho oči byly zavřené, odmítal se na mě, byť jen podívat. Hněv, který se zmocnil mého těla, byl nepopsatelný. On mě zradil. Mě ŠÉFA RUSKÉ MAFIE.

Nikdo mě nezradil, a když už, nikdy mu to neprošlo bez následků. Vždy jsem to zjistil. Věřil jsem všem svým mužům. Byli moje rodina, ale když mě někdo z mých zradil, zaplatil jediným možným způsobem, který byl přijatelný. Smrt a to hodně dlouhá, velmi bolestivá smrt.

Zhluboka jsem se nadechl a prokřupnul si prsty a udělal krok od připoutaného muže.

"Přines mi židli," zakřičel jsem. Viděl jsem, jak jeden z mých mužů hned běžel a dělal, co jsem přikázal.

"Tady to máte, šéfe," řekl Maksim o minutu později. Položil židli za mě a sklonil hlavu, když odstupoval.

Posadil jsem se a čelil tomu hajzlovi. Otevřel oči a podíval se přímo na mě. Moje chtíč ho zabít vzplanula. Naklonil jsem se dopředu a zavrčel jsem mu do obličeje. "Proč?"

Začal se třást, ale odmítl odpovědět. Vzhlédl jsem a naznačil Alexovi. Nechal muže být a šel ke stolu v zadní části místnosti. Vrátil se s nožem v ruce.