Icy Love

26✔️

Maya

Když pokračoval, podívala jsem se na něj. "Prosím jez. Nesmíš se cítit slabá. Řeknu Victorii, že zítra nepůjdeš do práce. Potřebuješ odpočinek."

Přikývla jsem, stále se mu dívala do očí a snažila se najít nějakou známku podvodu nebo lsti. Ale viděla jsem jen upřímné pocity. Opravdu se cítil provinile.

Stále zmatená novým vývojem událostí jsem zůstala beze slov. Christian si povzdechl, když jsem nic neřekla. Odstoupil, vstal a zíral na mě.

"Dobrou noc," řekl stejným jemným hlasem.

Jeho výraz byl smutný a sklíčený. Téměř truchlivý.

Srdce se mi sevřelo a obočí se mi zmateně svraštilo. Proč mi za něj bylo smutno? Zasloužil si cítit vinu a žal kvůli tomu, že mi způsobil zbytečnou bolest. Ale proč jsem z jeho pocitů sama cítila smutek?

Když jsem se snažila porozumět svým vlastním pocitům z celé téhle zkoušky, věnoval mi poslední pohled a otočil se. Christian, aniž by cokoli dalšího řekl, vyšel z mé ložnice a zavřel za sebou dveře.

Zůstala jsem ležet na posteli, oněmělá a zmatená.

Kdo byl ten nový Christian?

Podívala jsem se na tác s jídlem a zakručelo mi v žaludku.

Ale pak jsem se ohlédla na zavřené dveře a srdce se mi rozbušilo, když jsem očekávala, že Christian vtrhne dovnitř a odtáhne mě zpátky do sklepa.

Když se nic z toho nestalo, opřela jsem se o čelo postele a podívala se na své obvázané zápěstí.

Obvázal mi zápěstí, přinesl mi jídlo a omluvil se. Moje zmatené pocity byly všude kolem. Bála jsem se, ale jeho laskavost mě zahřála u srdce. Bylo to skutečný?

Bože, v to doufám.

Mnula jsem si palec na zápěstí a myslela jsem na to, jak mě na ně jemně políbil, skoro jako by se bál, že mi ublíží. Nikdy jsem si nemyslela, že by byl schopen být jemný, ale dokázal mi, že jsem se mýlila.

V jeho očích byla vidět vina a lítost. Při pohledu zpět na dveře se mi sevřelo srdce.

Buď svou omluvu myslel vážně, nebo byl opravdu dobrý herec.

Hlavou se mi honilo tolik nejistot a žádná mi nepomohla. Všechny vedly ke stejnému závěru.

Christian byl nepředvídatelný.

Nemohla jsem mu věřit, ne po tom, jak se ke mně choval. Ne, když jsem věděla, jaký typ muže je. Cítila jsem se zranitelná a někdy jsem mohla být důvěřivá, ale nebyla jsem tak hloupá.

Ale prozatím jsem byla stále naživu. A to bylo vše, na čem záleželo.

Zavřela jsem oči, zhluboka jsem se nadechla a cítila, jak se mi uvolňují svaly.

Byla jsem hladová, bolavá a unavená. Můj pohled sjel na tác a znovu mi zakručelo v břiše. Naklonila jsem se a přenesla si tác na klín. Moje svaly protestovaly s pohybem a já zasténala.

Jedla jsem tak dlouho, až jsem měla pocit, že mi praskne žaludek. Vejce, rýže s kari, ovoce.

Povzdechla jsem si, spokojeně. Někdy mi tento nový život připadal lepší než ten starý život – život s Dmitrim. Poté, co jsem tác vrátila na původní místo, přetáhla jsem přes sebe přikrývky a přitulila se hlouběji do měkkosti mé postele.

Zírala jsem na dveře a několikrát jsem zamrkala, když se mi zamlžil zrak.

Ospalost ovládla mé tělo a neměla jsem chuť s tím bojovat. Mé tělo bylo ochablé a oči se mi zavíraly. Už jsem  je nemohla držet otevřené. Naposledy jsem se podívala na dveře a pak zavřela oči a pomalu se uvolňovala. Než jsem podlehla temnotě, hlavou mi proběhla zvláštní myšlenka.

Nepropadni mu.

Ale neměla jsem příležitost nad tím přemýšlet. Spánek už ovládl mé tělo.

Dmitri

"Ještě jsme ji nenašli."

"Do prdele!" zařval jsem, než jsem hodil telefon přes místnost.

Odstrčil jsem židli od stolu, vstal a přecházel po kanceláři. Ta svině.

Týden. Týden je to od té doby, co ta kurva utekla.

Týden od chvíle, kdy všechny podvedla a odešla. A celou tu dobu jsem ji hledal. Hledali ji desítky mých mužů. Dny i noci. Ale zatím ji nikdo nenašel.

Kde sakra mohla být?

Zuřivě jsem udeřil do zdi a cítil jsem, jak se pomalu přestávám ovládat.

Zaplatí za to, že mě opustila.

Byla moje, jen moje.

Patřila mně. Její místo bylo v mé posteli, s roztaženýma nohama a jediný úkol, čekat na mě.

Od jejích sedmi let se její osud propletl s mým. Když jsem ji viděl poprvé, věděl jsem, že ji musím mít. Byla určena pro mě.

Ale odešla.

A nechal bych ji krvácet za to, že mě opustila. Litovala by, že kdy vykročila z mého panství.

Když se dveře otevřely, otočil jsem se a uviděl vcházet Pheopea.

"Už ji našli?" zeptal se.

Zavrtěl jsem hlavou, opřel se zády o zeď a sledoval, jak přechází sem a tam.

„Kde by mohla být? Jak je možné, že ji nikdo z našich mužů ještě nenašel? Jsou to nejlepší stopaři, které máme," zavrčel a prohrábl si rukou vlasy.

...

Za chvíli vánoce, těšíte se zlatíčka moji, nebo jako já vánoce úplně nesnášíte..