Icy Love

15✔️

Maya

Byla jsem přesně to, co Christian řekl. Byla jsem jen pouhá děvka. Co je to za ženu, kterou vzrušuje cizí muž, který jí šeptá tak vulgární slova? Byla jsem opakovaně znásilňována svým snoubencem. A teď jsem se cítila, že mě vzrušuje monstrum přesně stejný jako byl on.

"Co když to nechci?" zeptala jsem se a snažila jsem se zůstat soudržná, když jsem cítila, jak se mi začínají podlamovat kolena.

Christian se usmál. "Ach, kotě. Chceš mě. Právě tě teď vzrušuju, že? Vidím to." Byl plný sebevědomí a arogance. Nenáviděla jsem ho za to a nenáviděla jsem v téhle situaci i mě.

Znovu mi olízl krk a pak se zakousl. Zasténala jsem, když sál mou jemnou kůži na krku.

"Slyším to," zamumlal proti mé kůži. Zatřásla jsem hlavou a pokusila jsem se odstoupit, ale nebylo to k ničemu. "Cítím to." Nepustil by mě. Točila se mi hlava a točil se mi celý pokoj. Bylo to neskutečné.

Chtěla jsem ho, ale zároveň jsem se chtěla potopit a brečet.

Mírně ustoupil, ale ne příliš, stále mi zaplňoval můj osobní prostor.

"Nikdy si nevezmu ženu proti její vůli," řekl, když se mi zadíval do očí. Po jeho slovech se mé srdce začalo uklidňovat. "Ale kotě, ty mě chceš. Já to vím a ty to víš. Nebudu tě šukat, dokud mě o to nepoprosíš poslušně na kolenou ." Jeho vulgární slova mi projela tělem a já se otřásla.

Christian se znovu naklonil, aby mi byl blíže. Cítila jsem jeho dech na svých rtech. "Dlužíš mi, kotě. A nezapomeň. Vlastním tě. Uděláš, co ti řeknu. Takže je to jednoduché. Chceš mě?"

Začala jsem říkat ne, ale on mi přiložil prst na rty. „A ani ať tě nenapadne lhát. Lhaní tě akorát dostane do dalších problémů."

Těžce jsem polkla a srdce mi silně bušilo o hrudní koš a dlaně se mi začaly potit. Můj dech byl nepravidelný a měla jsem pocit, že se dusím. Christianovo modré oči byly upřeny zase na ty mé.

Modrá a zelená, zase ta kombinace.

Zírali jsme na sebe, každý s jinou směsí emocí. Touha, Chtíč, vzrušení, strach a očekávání.

Bože, do čeho jsem se to zase dostala?

Když jsem tam stála, uvězněná v jeho náručí, oněměla jsem. co bych měla tak říct?

Ano mlčení znamená podřídit se mu. Znamenalo by to, že jsem připravená stát se jeho děvkou. Když jsem utekla od Dmitriho, slíbila jsem si, že už nikdy nebudu vydána na milost a nemilost jinému muži.

Přesto jsem tu byla, zahnána do kouta Christianem a nedokázala jsem ani říci to blbý ne.

Několik sekund na mě zíral a jeho pohled byl intenzivní, když čekal na mou odpověď. Ale vzdorovitě jsem zůstala zticha, sevřela rty k sobě a odmítala odpovědět. Neodpovědět bylo lepší než odpovědět, že?

To jsem si myslela. Ale mýlila jsem se.

Christian mi věnoval další ze svých ďábelských úšklebků a já ztěžka polkla proti knedlíku v krku.

Ten úsměv nevypadal hezky. Rozhodně to nebyl ten dobrý úsměv.

Naklonil se a jeho rty mi lehce přejel přes ucho. "Ráda mě pokoušíš kotě, že?"

Moje tělo se třáslo. Ale i pod vrstvami strachu a hněvu na něj moje tělo reagovalo jinak. Jeho hrubý, tvrdý hlas mi projel tělem jako mráz. Odmítala jsem si přiznat, co cítím. To je špatné. Neměla jsem se tak cítit.

Ale jakkoli jsem chtěla působit silně, cítila jsem se slabá.

Dmitriho hlas se mi ozýval v hlavě, když jsem zíral na Christianovu tvrdou hruď.

Slabá. Tak žalostná. Podívej se na sebe. Úplně rozbitá. Nejsi nic jiného než nízká, špinavá kurva.

Staré vzpomínky se se skřípěním zastavily, když jsem ucítila na bradě ruku, která mi zvedla hlavu. Otevřela jsem oči a podívala jsem se na Christiana.

Jeho prsty byly pevně na mé bradě a držely mou hlavu nehybně, začal se přibližoval, dokud naše těla nebyla přilepena na sobě. Byl tak blízko, že by mezi nás nebylo možné vtlačit ani tenký papír.

Jeho teplo obklopilo mé tělo a už mi nebyla zima. Srdce mi bušilo v hrudi a byla jsem si jistá, že to cítí.

Hrubý polštářek jeho palce se otřel o mé plné měkké rty a já jsem zalapala po dechu při tom pocitu. Jeho dotek prošel až dolů k mému tělu a já přitiskla nohy k sobě.

Proč? Proč jsem se s ním tak cítila?

Zoufale jsem se nadechla, oddálila jsem oči od jeho, dívala jsem se všude, jen ne na něj. Moje oči se zoufale pohybovaly po místnosti a snažily se najít něco, co by mě udrželo při zemi.

Mysli, Mayo. Zapoj ten svůj mozek a mysli.

Cítila jsem, jak se jeho košile pohybovala na mé citlivé pokožce, a kousla jsem se do rtů ve snaze skrýt další sténání.

Objal mě kolem pasu a připevnil mě ke svému tělu, zatímco druhou ruku pomalu posouval dolů.

"Takže, máme dohodu?" zeptal se. Christian mi vrazil koleno mezi nohy a lehce je od sebe odtlačil.

Představa, že by si mě vzal, byla tak ponižující, ale i přes mé znechucení, i když pro mě bylo těžké to přiznat, i dost chtivá. Rychle jsem tuto myšlenku považovala za velmi nezbednou. Ale mé myšlenky vyrušil kdo jiný než Christian.