Icy Love

29✔️

Maya

Všechno kolem mě ztichlo a jediná slova, která mi neustále zněla v uších, byla: Alfredo zabil Christianovu matku. Můj otec zabil Christianovu těhotnou matku.

Připadalo mi, jako bych se potopila hluboko pod vodu, a dusila se, i když jsem se zoufale snažila nabrat vzduch do plic, ale ty stále  hořely narůstajícím tlakem.

Položila jsem si třesoucí se ruce na stehna, silně jsem je stiskla a přinutila se zůstat v klidu a poslouchat zbytek.

„Byla v pátém měsíci těhotenství. Larrin a Maria byli tak šťastní. Čekali dívku. Vše ale té noci skončilo. A chudák Christian," pokračovala Viktorie chraplavým hlasem a její slova mi trhala srdce.

"Christian viděl všechno. Schovával se pod postelí. Chudák chlapec, bylo mu pouhých sedm a viděl před jeho očima vraždu své matky. Nic nebylo potom jako dřív. Dům naplnila tma. Maria, byla naše světlo a pak byla pryč. Byla to naše královna. Všem to zlomilo srdce. Nakonec jsme se všichni naučili, jak jít zase dál. Ale Larrin a Christian už nikdy nebyli stejní."

Tváře jsem měla mokré od mých slz. Srdce se mi sevřelo bolestí a hruď se mi nafoukla žalem, který mě stravoval.

Jak mohl být můj otec tak bezcitný?

Moje mysl se zamlžila a cítila jsem, jak se mi chvějí rty, jak jsem se snažila nebrečet nahlas. Bylo toho příliš. Příliš velká bolest mi naplnila hruď.

Byla jsem opravdu nepřítel.

Nikdy nepřežiju, pokud zjistí pravdu.

"Christian tři roky nemluvil," řekla Viktorie.

"Neprojevoval žádné emoce a Larrin se úplně vypnul. Když Christian konečně znovu promluvil, jeho první slova byla: ‚Pomstím svou matku.' Od té doby to jw jeho cílem. Přísahal, že zabije každého Sopravvissuto. Aby všichni zaplatili za smrt jeho matky." Dusila se slzami a zabořila obličej do dlaní, hruď se jí téměř bolestivě zvedala silou jejích výkřiků.

"Mio, tvůj otec tehdy také zemřel. Zemřel, když se snažil Marii chránit. Ten den jsem neztratila jen svého nejlepšího přítele, ale také manžela."

V kuchyni bylo několik minut ticho, pokoj naplňovalo jen naše popotahování a pláč. Zavřela jsem oči a přiložila si ruku k ústům, jak jsem plakala, tělo se mi třáslo. Na kůži mi naskočila husí kůže a zatajil se mi dech.

"Doufám, že je Christian donutí všechny zaplatit," řekla Viktorie a zvedla hlavu a otřela si slzy. "Všichni si zaslouží zemřít, každý z nich do posledního."

Její slova mi uštědřila další ránu a já na okamžik ztuhla a zatajila dech. Přiložila jsem si ruku na břicho, jemně jsem si ho třela ve snaze zbavit se nevolnosti. Viktoria a Mia mě pozorovaly, pravděpodobně si myslely, že jsem blázen.

Cítila jsem se jako blázen a začala jsem ztrácet rozum.

Dýchej, Mayo, dýchej.

Můj hrudník byl sevřený, bolestivě sevřený. Pevně ​​jsem zatnula pěsti a zalapala po dechu, když jsem se dostala do plného záchvatu paniky.

Oči jsem měla rozšířené hrůzou, když jsem klopýtala o pár kroků zpět.

"Mayo?" zeptala se Viktorie a její hlas byl plný obav, když vstala. Mé tělo bylo chladné.

Mayo. Vzduch. Dýchej. Dělej.

Silně jsem si přitiskla ruku na hořící hruď, rychle jsem se otočila a vyběhla z kuchyně. Ale než jsem stačila utéct, narazil jsem na hruď tvrdou jako kámen.

Odrazila jsem se a klopýtla, když mě za paži sevřela silná ruka a znovu mě vytáhla přímo nahoru. Vidění se mi rozmazalo závratí a cítila jsem, jak se mi hlava mírně stáčí dozadu.

Zvedla jsem hlavu a setkala jsem se s chladnýma namodralýma ocelovýma očima. Pouze jeden člověk měl tyto krásné podmanivé oči. Christian.

Když jsem se mu dívala do očí, Viktoriina slova mi zněla v uších a způsobila, že jsem kňučela strachem a bolestí.

Přísahal, že zabije každého Sopravvissuto.

A já byla Sopravvissuto.

Christian

Alex šel vedle mě, když jsme zamířili do mé kanceláře.

Když jsme dorazili, Cessar, Roman a Maksim už čekali. Při pohledu na mě vstali a kývli na pozdrav. Počkali, až si sednu jako první, a pak se posadili na svá místa.

"Dmitri nám poslal další varování," oznámil jsem.

„Jde po našem klubu a je mu jedno, koho cestou zabije. Chce bordel jako jeho. Chci tam alespoň tucet mužů, kteří to místo ochrání."

Neříkali nic, soustředili se na mě, když jsem mluvil, v hlase mi zněla autorita.

Maksim přikývl. "Zařídím to."

"Ti zasraní Italové neustupují. Myslím, že jsme příliš dlouho mlčeli," dodal Roman skrz zaťaté zuby a oči mu praskaly hněvem.

Posadil jsem se zpět na židli a zkřížil pravý kotník přes levé koleno. Pohlédl jsem na Romana a mluvil hladce. Můj hlas byl pomalý a tichý, opředený hrozbou. "Italové se mohou snažit, jak chtějí, ale mé impérium nezničí."

Vydal jsem drsný smích. "Zkoušeli to roky, bez úspěchu."