Icy Love

28✔️

Maya

"To je v pořádku. Mimochodem, máma se o tebe velmi bojí. Christian jí řekl, že dnes nebudeš pracovat. Poslala mě, abych tě zkontrolovala a přinesla snídani," vysvětlila Mia.

Odstrčila jsem přikrývku, s námahou vstala z postele. "Chci jí vidět."

Nemohla jsem snést pomyšlení, že by se o mě Viktoria bála.

Během krátké doby se pro mě stala druhou matkou. Nikdy mě nikdo nedržel, když jsem brečela. A co je nejdůležitější, nikdo se o mě nikdy nebál.

Ale Viktoria, to jediné co jsem chtěla, bylo obejmout ji. Potřebovala jsem její uklidňující dotek a jemné úsměvy. Cítila jsem se jako dítě, které zoufale hledá svou matku.

"Dobře," řekla Mia a já se vrátila do přítomnosti. Ohlédla jsem se a viděla, jak vstává a upravuje si černé šaty.

"Uvidíme se dole." Rychle mě objala a pak odešla z mého pokoje a zavřela za sebou dveře.

Převlékla jsem se do svých černých šatů. Poté, co jsem si vyčistila zuby a upravila si vlasy do pevného culíku, sešla jsem dolů. Jakmile jsem vešla do kuchyně, Viktorie zalapala po dechu.

"Ó můj bože. Moje milé dítě. Měla jsem takové obavy!" Přitiskla mé tělo ke svému a pevně mě držela.

"Viktorie, nemůžu dýchat," podařilo se mi říct. Okamžitě povolila sevření a o krok ustoupila.

"Nech mě se na tebe podívat." Než jsem stačila cokoliv říct, Viktoria sevřela můj obličej do dlaní a otočila ho doleva a pak doprava, aby zkontrolovala, jestli nemám modřiny. Když žádné nenašla, o krok ustoupila a prohlédla si mě od hlavy až k patě.

"Viktorio, jsem v pořádku," zamumlala jsem a knedlík v krku se mi sevřel. Myslela jsem, že ji má slova uklidní, ale když viděla moje ovázaná zápěstí, oči se jí rozbouřily.

"Tvrdohlavý muž," zasyčela. "Řekla jsem mu, že jsi nevinná. Trvalo mu dost dlouho, než si uvědomil svou chybu." Její rty se stáhly do smutného zamračení.

Přistoupila jsem o krok blíž a objala ji. Zhluboka jsem se nadechla, její levandulový parfém mi naplnil nos a okamžitě mě uklidnil.

"Dokud věří, že nejsem zrádce, pak se nemám čeho bát," řekla jsem.

Viktorie mlčela, a tak jsem dodala uklidňujícím tónem: „Jsem v pořádku. Opravdu." Po několika sekundách konečně přikývla a otočila se.

"Sedni si. Mia a já jsme téměř hotovy s obědem," řekla a ukázala na stoličky u baru. Když jsem se usadil na stoličce, Mia mi přinesla talíř toastu, vajec a šunky.

"Děkuji," řekla jsem, pak jsem mlčky jedla, zatímco jsem sledovala, jak Mia a Viktorie pracují v kuchyni.

Když Mia promluvila, pomalu jsem usrkávala šťávu a z jejích slov se mi zatajil dec.

"Mami, proč se Slomannyy a Sopravvissuto tak nenávidí? Vím, že to sahá hlouběji než jen boj dvou mafiánských skupin. Ale nikdy jsem se nezeptala proč."

Málem jsem se udusila svou šťávou.

S kašlem jsem položila sklenici na pult a přiložila si roztřesenou ruku k ústům. Mia a Viktorie se ke mně otočily a vypadaly znepokojeně. Jen jsem je uklidnila švihnutím zápěstí a dala jim najevo, že jsem v pořádku.

Vlastně jsem nebyla v pořádku. Sotva jsem mohla dýchat.

"Ach bože, to je dlouhý příběh," řekla Viktorie a povzdechla si.

Narovnala jsem si ramena a okamžitě jsem se vzchopila. Věděla jsem, že se naše rodiny nenáviděly s divokou vášní, ale nevěděla jsem proč. Několikrát jsem slyšela Dmitryho mluvit o Slomannyy a o tom, jak by zničili Sopravvissuto, kdyby měli šanci.

Odkašlala jsem si a řekla: "Taky mě to zajímá." Když se na mě Viktorie divně podívala, rychle jsem se omluvila. "Chci říct, že když si Christian myslel, že jsem špión pro Sopravvissuto, byl opravdu naštvaný. Tak mě zajímalo proč."

"Opravdu je nenávidí." Otřela si ruku do zástěry, přešla k baru a posadila se na stoličku. Mia a já jsme si sedli po obou jejích stranách.

"Mio, byla jsi ještě dítě. Takže si nic nepamatuješ. Mezi oběma rodinami došlo k velkému boji. Vždycky to byli nepřátelé, ale po té noci..." Viktoria se odmlčela a smutně zavrtěla hlavou. "Alfredo napadl panství. Larrin, Christianův otec, nebyl doma." Z Viktoriina oka unikla slza. "Byl to celý zatracený nepořádek. Té noci zemřelo tolik mužů. A chudák Maria, Christianova matka též. Byla zabita. Alfredo ji zabil a pak na jejím těle nechal vzkaz. Stálo tam: Vidíš kam až jsem schopen zajít. Maria byla těhotná." Viktoria se odmlčela a začala plakat, její vzlyky naplnily místnost.

Vytřeštila jsem oči a měla pocit, že mi každou chvíli pukne srdce. Žaludek se mi zkroutil tak bolestivě, že jsem myslela, že budu zvracet. Mé tělo brnělo. Měla jsem pocit, jako bych byl nacpána do malé krabičky.

Proplouvala mnou otupělost.

Moje rodina, co to udělala.

...

Přeji krásné Vánoční svátky všem mým zlatíčkům..