Icy Love

5✔️

Maya

"Kdo sakra jsi a proč jsi tady?" zavrčel hluboce, jeho hlas byl tichý, ale tón byl nebezpečný a naštvaný. Ten tón jsem znala.

Dmitry ho vždycky použil, když se chystal někoho zabít, nebo když se mě snažil zneužít. Když si mě vzal proti mé vůli... pořád dokola, každičkou noc.

Třásla jsem se hrůzou, ve tváři bylo vidět mé utrpení. Cítila jsem, jak mi tep bije v uších a blokuje všechny ostatní zvuky kromě dechu, který se mi v pravidelných intervalech trhaně pohyboval dovnitř a ven z úst.

Jak mi barva z obličeje vyprchala, cítila jsem, jak chladnu. Jeho oči pronikaly do mých a musela jsem se přemáhat, abych neudělala krok vzad. Věděla jsem, že mě bez rozmyslu zastřelí, pokud se pohnu.

Došel na pohovku, posadil se a zkřížil pravou nohu na levém koleni. Pistole mi stále mířila na hruď.

"Já...já jsem...moje..." koktala jsem a bylo pro mě těžké mluvit. Ztrácela jsem se ve svých slovech. Kdo byl tento muž? Mohla bych mu říct pravdu? Dmitry a můj otec měli mnoho nepřátel. Co když byl jedním z nich?

"Nebudu se opakovat. Tak začni raději mluvit. Máš třicet sekund," zavrčel znovu ten muž. Ztrácel trpělivost. Bylo to vidět na tom, jak se jeho tvář při každém slovu vztekle zkroutila.

"Maya. Jmenuji se Maya" řekla jsem rychle a můj hlas byl chraplavý.

"Maya," zašeptal hrubě, moje jméno se mu vyvalilo z jazyka, jako by moje jméno bylo nějaký sprostý slovo. Jeho hlas byl hluboký a vibroval mi po celém těle.

"Maya" řekl znovu. Nerada jsem to přiznávala, ale líbilo se mi, jak moje jméno znělo, když bylo řečeno od něj. Rozhodně se mi líbilo, jak řekl moje jméno.

Zatřásla jsem hlavou a v duchu jsem si vynadala. Dej se dohromady, Mayo. Tento muž se tě chystá zastřelit a ty přemýšlíš o tom, jak od něj zní tvoje jméno. Hloupá Maya. Hloupá. Soustřeď se.

"Jaké je tvé příjmení, Mayo? A proč jsi tady?" zeptal se, tentokrát pomalu, zatímco na mě dál zíral.

Zhluboka jsem se nadechla, kolik bych mu toho měla říct. Kolik mu toho můžu o sobě povědět. Jeho pohled zatím ani na chvilku neopustil ten můj, a když jsem neodpověděla dostatečně rychle, naštvaně se posadil blíže.

"Ty Mayo. Máš velké štěstí, že jsem trpělivý. Ale nebudu se ptát znovu." Rychle jsem přikývla, ale on pokračoval.

"Dovol mi, abych se představil. Jsem si jistý, že jsi mé jméno slyšela."

" Jsem Christian Běljajev, " řekl muž tichým tónem.

Při tom jménu mi ztuhlo tělo. Zírala jsem na muže, který seděl přede mnou, beze slova, protože moje tělo začalo být otupělé. Ne. To nemůže být.

Srdce vynechalo úder, když jsem hleděla do jeho nehybných studánkových očí. Bože, prosím ne. To nemůže být on.

"Ruský mafiánský boss, pokud ti to nedockvaklo" skončil.

Bolestně se mi zkroutil žaludek a cítila jsem, jak se mi začíná točit hlava. Viděla jsem rozmazaně a cítila jsem, jak klopýtam vpřed. Rychle jsem natáhla ruku a narovnala se včas, než se můj obličej mohl střetnout s podlahou.

Oh, to není možný. Zděšení a jen zděšení naplnilo mé tělo. Myslela jsem, že jsem utekla před nebezpečnými muži, ale tento muž sedící přede mnou byl nebezpečnější než kdokoli jiný. Všichni se ho báli.

Ale co je nejdůležitější, byla jsem v pasti. V pasti, protože jsem byla jeho největší nepřítel. Moje rodina byla jeho největším nepřítelem. Italové. Sopravvissuto.

Rusové a Italové byli po staletí nepřáteli. Ale mezi Slomannyy a Sopravvissuto, nepřátelství bylo velmi hluboké. A právě teď jsem stála před šéfem Slomannyy. Šéf, který by mě rád nemilosrdně zabil, kdyby zjistil, že jsem Sopravvissuto

Zírala jsem na toho muže - do Christiánových očí. Utekla jsem před svou největší hrůzou a nyní jsem zírala na ještě horší. Smrtelnější a nebezpečnější.

Zavřela jsem oči a snažila se uklidnit svůj dech. Mysli. Mysli, Mayo. Od jednoho jsi utekla. Můžeš to udělat znovu.

Otevřela jsem oči a podívala se do studených modrých očí Christiana. S tělem, které se stále třáslo strachem, jsem se postavila rovněji.

"Maya Lextra. Jmenuji se Maya Lextra," řekla jsem pomalu. Nebyla jsem připravena zemřít. Utekla jsem, protože jsem chtěla lepší život. Život, kde bych mohla být konečně sama sebou. Nenechám tohoto muže, aby mi vzal moji nově nalezenou svobodu.

Tak jsem lhala.

Těžce jsem polkla a pokračovala. "Už několik měsíců žiju na ulici a našli mě nějací muži a chtěli, abych pracovala v stripbaru. Utekla jsem a schovala se ve vašem autě. Když mě vaši strážci našli, zpanikařila jsem, takže jsem se schovala pod vaší postel." Lhala jsem dál.

Lež ze mě bez námahy vypadla. Srdce mi bušilo rychle a tvrdě o můj hrudní koš. Vzala jsem na sebe velké riziko a doufala jsem... modlila se... aby mi věřil.

Christian se opřel a zkřížil si nohy.

"Hmmm..." řekl a stále ode mě neodtrhl pohled.

Oba jsme několik minut mlčeli a moje tělo se každou vteřinou víc a víc napínalo. Svaly jsem měla pevně sevřené a břicho se mi svíralo strachem.

Christian se znovu pohnul vpřed, až měl lokty na kolenou a prsty zkřížené. Tehdy jsem si všimla, že už u sebe nemá zbraň. Mé oči se přesunuly k jeho bokům a viděly, že jeho zbraň je vedle jeho boku na gauči. Pohlédla jsem mu do tváře a viděla jsem, že na mě stále zírá, ale jeho pohled byl čím dál více intenzivnější.

Věřil mi? Co teď bude dělat? Ruský mafiánský boss byl muž s mnoha tajemstvími. Temnými tajemstvími. Byl to také muž, který byl velmi nepředvídatelný. Takže jsem nepocítila žádnou úlevu, když jsem viděla jeho zbraň položenou na gauči.

"Mám pro tebe nabídku," řekl náhle Christian.

"Máš tři možnosti," pokračoval, když jsem stála před ním a třásla se.

"Zaprvé. Budeš pro mě pracovat," řekl jednoduše. Jeho hlas byl monotónní, takže bylo těžší přijít na to, co má v plánu.

"Zadruhé. Můžeš se vrátit zpět do ulic, ale říkám ti, že to bude nebezpečný" Christian se odmlčel a mé tělo ztuhlo.

"Zatřetí. Tě zastřelím za přestupek," dokončil.

Když přestal mluvit, vydechla jsem všechen svůj dech. Christianovo rty se zvedly v drobném úšklebku, když čekal na mou odpověď.

Moje oči se rozšířily, když jsem se snažila přemýšlet. Přiložila jsem si roztřesenou ruku ke krku a jemně jsem si ho promnula, gesto nervozity a nepohodlí.

Možnost 3, nepřicházela v úvahu. Ani jsem to nebrala v úvahu. Možnost 2 znamenala být bezdomovec, bez peněz, v nebezpečí na ulici a pro Dmitryho muže by bylo velmi snadné mě najít. Možnost 1 znamenala, že budu mít peníze a pravděpodobně i bydlení. Ale byl tu jen jeden problém. Byl to můj nepřítel. A určitě by mě zabil, kdyby někdy zjistil, kdo jsem.

S očima stále upřenýma na jeho tvář jsem přemýšlela o svých možnostech. Ale hlavně jsem přemýšlela o nejlepší možnosti, která by mi pomohla s přežitím. A jen jedna možnost mi mohla pomoci.

"Jedna" zašeptala jsem chraptivě, když jsem zírala do Christiánovo modrých očí. Jeho oči se překvapením rozšířily, ale pak se jeho rty roztáhly do plného úsměvu.

Touto odpovědí jsem jsem mu právě oddala celý můj život. Už jsem nebyla sama. Patřila jsem k němu. Jenže bylo to dobré rozhodnutí?