Icy Love

20✔️

Maya

Christian mě nechal stát v šoku a odešel z mého pokoje, aniž by mě ušetřil dalšího pohledu.

Co to bylo?

Moje prsty se stále dotýkaly mých oteklých, mravenčících rtů. Cítili se osaměle.

Nikdy jsem nebyla tak políbena.

Ach, rozhodně mě Dmitri už políbil, ale s Christianem to bylo jiné. I když byl polibek majetnický a tvrdý, působil něžně. Nepolíbil mě, jako by mi chtěl ublížit. Christian mě políbil, jako by chtěl, abych ho cítila, jako by chtěl, abych si to užila. Bylo to sexy a cítila jsem se mimo kontrolu.

Byla jsem zadýchaná a nechápala jsem proč. Proč mi to nepřišlo odpudivé?

Bez dechu jsem se rozhlédla po svém pokoji. Snažila jsem se najít něco, cokoliv, co by mě uzemnilo a pomohlo mi pochopit, co se děje. Moje mysl byla uspěchaná a moje tělo brnělo z jeho doteků.

Účinek, který na mě měl, byl nebezpečný. Klidně bych se v něm mohla ztratit. Nedokázala jsem blízko něj čistě přemýšlet.

Byl ctižádostivý a náročný.

Bezohledný, a přesto jemný.

Christian byl nebezpečný muž, ale když se mě dotkl, moje tělo reagovalo beze strachu.

Strach byl neustálou emocí žijící ve mně. Pomalu jsem začala cítit jen strach. Ale u Christiana mě jeho dotek toho strachu zbavil. Donutil mě zapomenout, proč bych se měla bát.

Pomalu jsem klesla na podlahu a přitáhla si kolena k hrudi a založila si přes ně paže ochranným způsobem. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla.

Bez ohledu na to, jak moc jsem se mu snažila vyhýbat, vždy si mě našel.

Nemohla jsem to dopustit, ale nemohla jsem ho ani zastavit. Kdyby si se mnou hrál dál, jako doposud, pomalu bych se v sobě samý ztrácela, až by že mě nic nezbylo. Zůstala by jenom slabá schránka bez emocí a citů.

Otevřela jsem oči a zavrtěla hlavou.

Ne. To jsem nemohla dopustit.

Vstala jsem a rychle jsem si oblékla černou košili a modré džíny, které mi Viktorie koupila. Když jsem se rozhlédla po svém pokoji, pocítila jsem smutek.

Myslela jsem na Viktorii a cítila jsem, jak se mi do očí derou horké slzy. Chyběla by mi. Byla to malé světlo v mém temném světě. A též taky Mia. Ale neměla jsem jinou možnost. Byl čas jít dál. Nemohla jsem déle zůstat v sídle. Není to tady tak bezpečný, jak jsem si myslela.

Christian byl novým nebezpečím. Jeho dotek, jeho hlas, jeho ovládající pohled.

Než mohl rozbít vše, co ve mně zbylo, musela jsem se zachránit.

Christian

"Co?" zavrčel jsem na Cessarovo prohlášení.

Alex přikývl a udělal krok vpřed.

"To dává smysl. Maya je outsider. Nemyslíš si, že je velká náhoda, že jakmile se usadila, Italové o nás začali získávat informace?"

Alex vypadal trochu rozporuplně a pak zavrtěl hlavou a jeho výraz znovu ztvrdl.

"Nemůžeme o ní nic najít. Nemáme tušení, kdo to je."

Na vteřinu se mi chtělo odmítavě křičet. Nechtěl jsem věřit, že by Maya mohla být špionka, ale když mi Alexova slova začala pronikat do mysli, dávalo to smysl.

On měl pravdu. O Maye jsme nic nevěděli a byla příliš velká náhoda, že mě našla a rozhodla se schovat se v mém autě. A o pár dní později ti zasraní Italové dostávali informace o mých plánech.

"Do prdele!" Křičel jsem, když jsem udeřil pěstí do stolu. Prohrábnul jsem si bolavou rukou vlasy a pevně  je sevřel, když mi tělem projel vztek.

"Ta svině!"

Roman si odkašlal a viděl jsem, jak pokrčil rameny.

"Je těžké tomu uvěřit."

Chci říct, že vypadá tak nevinně, ale někdy může být i ten nejnevinnější člověk tak zlomyslný. Obvykle je to ten plachý, kdo je zmije

"Prostě to dobře skrývala," dodal Maksim.

Všichni čtyři moji muži vypadali zmateně, jako by nemohli uvěřit, že by Maya mohla být špionkou.

Otočil jsem se. Díval jsem se ven svými velkými okny a nechal své myšlenky bloudit. Ani jsem tomu nechtěl věřit, ale pokud byla možná podezřelá, nemohl jsem to přehlédnout.

Když se v místnosti rozhostilo ticho, můj hněv se začal zmenšovat, ale mé napjaté svaly se odmítaly uvolnit. Malé kotě si mě úspěšně omotalo kolem prstu. Myslel jsem si, že jsem mistr, ale ona mě zjevně obehrála.

Najednou jsem ucítil, jak mi v kapse vibruje telefon. Frustrovaně jsem vydechl a nadechl.

"Co sakra chceš?" Zařval jsem do telefonu.

"Šéfe, Maya uniká oknem."

Moje oči se rozšířily a vztek byl zpět, v plné síle.

"Nesmí uniknout," nařídil jsem tvrdě, než jsem zavěsil a čelil svým mužům.

"Maya uniká," řekl jsem jim přes zaťaté zuby.

"Chci, abys šel za ní," řekl jsem Alexovi.

"Půjdu sním," navrhl Maksim. Přikývl jsem na něj a oni začali konat svojí práci. Ale než mohli zavřít dveře, dodal jsem: "Dostaňte ji do sklepa." Můj hlas byl hluboký a plný jedu.

Viděl jsem, jak si Alex povzdechl a v jeho očích se na vteřinu blýskla lítost, ale ta se rychle rozplynula. Podíval jsem se na Cessara a můj pohled byl neústupný, když jsem mu přikázal odejít z místnosti.