Icy Love

57

Maya

Bylo to pouto, které jsme sdíleli v našem nejtemnějším a nejslabším místě.

"Už jsme skoro tam," řekl Christian.

Zabručela jsem spokojeně.

Konečně jsme se vymanili z lesa.

Pustila jsem jeho ruku, pak jsem se zastavila před potokem a klekla si do trávy. Naklonila jsem se vpřed a moje ruce se několik sekund vznášely nad tekoucí vodou, než jsem ponořila prsty do proudu.

Voda byla studená, ale uklidňující. Nakreslila jsem do vody kruhy a nějaké podivné vzory. Byla jsem úplně ztracená v tom okamžiku.

"Není ta voda studená?" zeptal se Christian a postavil se za mě.

"Není to tak špatné." Nabrala jsem do dlaní trochu vody a vstala. "Tady," řekla jsem a přistoupila k němu.

Jeho pohled spadl na vodu v mých rukou. "Není to špatné," zašeptal, když ucítil teplotu. Nechala jsem vodu protéct mezi prsty.

Pak jsem vzhlédla, Christian byl náhle blízko u mě.

Chystala jsem se ustoupit o krok, snažila jsem se mezi námi udělat určitou vzdálenost, ale Christian mě objal kolem pasu a pevně si mě přitáhl ke svému pevnému tělu.

Můj šokovaný dech se nesl kolem nás a na jeho rtech se objevil malý úsměv, ukazující prohlubeň jeho dolíčku na tváři. Rozplynula jsem se v jeho objetí, kolena se mi podlomila, když na mě dál zíral stejně intenzivně svýma modrýma kukadlama.

Christian zvedl ruku, vzal pramen mých dlouhých hnědých vlasů a volně si je omotal kolem svého ukazováčku. "Takhle se mi líbí tvoje vlasy. Když jsou rozpuštěné."

Jeho hlas byl jemný. Při jeho slovech jsem se snažila potlačit úsměv na mých rtech.

Jeho slova byla sladká a jednoduchá, ale tahala za nitky mého zlomeného srdce. On přinesl život mému zlomenému srdci. Taková prostá pravda.

S každým dnem Christian pomalu vracel rozbité kousky mého srdce zpátky na své místo. Pouze jemným něžným pohlazením a sladkými slovy do mě vdechl život.

"Měla bys je rozpouštět častěji," pokračoval a prsty mi jemně přejel po čelisti.

"Dobře." V tu chvíli jsem byla připravena udělat cokoliv, o co mě požádal.

Christian pomalu sklonil hlavu, až jeho čelo spočívalo na mém, jeho rty byly jen kousek od mých. Stačilo se lehce pohnout dopředu a naše rty se dotkly.

Ale neudělala jsem to.

"Christiane," zašeptala jsem.

"Ano?"

"Co je to?" zeptala jsem se a nakonec sebrala odvahu.

Christian zmateně svraštil obočí a odtáhl čelo, ale rukama mě stále pevně objímal. "Co?"

"Tohle, mezi námi. Co to je. A jak to bude fungovat?"

Zatímco byl pryč, tytéž otázky mě pronásledovaly dnem i nocí. Christian trápil mé myšlenky i srdce. Byl vše, na co jsem dokázala myslet, ale také jsem se bála. Nejistota mě pomalu přestávala ovládat.

Potřebovala jsem vědět, co vlastně chce.

Christian mi zíral do očí a tvářil se na vteřinu netečně. Můj žaludek se stáhl do prázdné jámy při výrazu jeho tváře.

Srdce mi zakoktalo. Cítila jsem slzy vzadu v očích, ale pak jeho oči změkly a jeho rty se roztáhly do úsměvu a znovu mi ukázal svůj důlek.

"Nevím," zašeptal. Vytřeštila jsem oči, ale on mluvil dál. „Nevím, co to je. Nemohu to pojmenovat, protože neexistuje žádný název, který by to popisoval. Vím jen, že tě chci a nemůžu tě nechat jít. I když jsem se snažil, nemohl jsem."