Princess of mafia

-6-

Vyšla jsem ze školy a rozhlédla se. Nemusela jsem Nicolase hledat dlouho, protože nebylo těžké ho v tom davu najít. Kolem něho stála partička holek a on se něčem smál. Zakoulela jsem očima a vydala se k němu. "Můžeme jet?" Ozvala jsem se. Všichni včetně Nicolase se na mě podívali. Ignorovala jsem tu nenávist v očích všech spolužaček, které tu byly. "Protože pokud si dobře vzpomínám, máme něco na práci." 

"Samozřejmě," zazubil se a nasadil si sluneční brýle. Potom se obrátil ke svým obdivovatelkám. "Je mi líto, ale budu muset jít. Doufám, že se ještě potkáme." Věnoval jim okouzlující úsměv a jedna z nich-myslím, že byla třeťačka-mu vložila papírek do kapsy u kalhot.

"Kdyby si mi chtěl zavolat." Zašeptala mu do ucha. Ale ne tak potichu, abych to já neslyšela. Naštvaně jsem hodila svoji tašku na sedadlo spolujezdce a došla k Nicolasovi. Stoupla jsem si přímo před něho a on se na mě zvědavě a plný očekáváním díval. Moje ruka vklouzla do kapsy a papírek vytáhla. Potom jsem se otočila na tu holku.

"Myslím, že to nebude potřebovat." Papírek jsem hodila na zem a zašlápla ho. 

"Ty mrcho." Zavrčela a chtěla po mě skočit, ale Nicolas se postavil mezi nás.

"Je mi líto, květinko, ale pokud se to Mii nelíbí, tak jí poslechnu." Potom se obrátil na mě. "A ty už radši pojď, než se tady ještě něco stane." Nasedla jsem do jeho auta a on nastartoval. Vyjel ze školního parkoviště.

"Kam vlastně jdeme?" Zeptala jsem se.

"Na jedno místo, kde se ti určitě bude líbit." Mrkl na mě a já to ignorovala. Sledovala jsem obchody, které jsme míjely a trošku se zarazila, když zastavil před tělocvičnou. 

"Co tady děláme?" Nadzvedla jsem jedno obočí.

"Myslel jsem si, že by si chtěla jít na místo, kde by si mohla nakopat prdel." Pokrčil rameny. "Je mi totiž jasný, že nejsi tak křehká jak vypadáš. Vždyť jsi princezna New Yorku." Nicola vystoupil a já ho chvíli pozorovala. Potom jsem vystoupila a založila si ruce na hrudi.

"Nemám věci."  Řekla jsem a Nicolas jen zvedl tašku, kterou vytáhl z kufru. "Něco jsem ti vzal. Neboj v pokoji jsem se ti nehrabal." Řekl dřív než jsem se na něho stačila obořit. "Tak jdeme? Vím, že tě to láká." A měl pravdu. Lákala mě představa, že si do něho párkrát praštím.

"Fajn." Přikývla jsem. "Ale potom chci na jídlo." 

Znovu jsem do Nicolase udeřila a on zavrávoral. "Zdá se mi to nebo si to užíváš?" Zeptal se pobaveně.

"To teda užívám," přikývla jsem a vykopla jsem nohu. Nicolas, ale byl rychlejší a chytl mě za kotník. Ztratila jsem rovnováhu a spadla na zem. Sykla jsem bolestí, když jsem zadkem narazila o tvrdou zem. Nicolas se rozesmál.

"1:1, lásko." Zazubil se.

"Neříkej mi tak," zamračila jsem se a postavila se. Podívala jsem se na hodiny. Byli jsme tu už dvě hodiny. "Můžeme už jít? Mám hlad." 

"Fajn. Dáme si sprchu nebo si to necháme na doma?" 

"Nechala bych to na doma. Vyzvedla bych jídlo a jela s ním domů. Můžeme si pustit film." Navrhla jsem a byla sama sebou překvapená. 

"Jak chceš." Souhlasil Nicolas. Posbírali jsme si věci a nasedli do jeho auta. Vyzvedli jsme jídlo a rozjeli se do našeho bytu. Stoupala jsem k našemu bytu jako první a už jsem vytahovala klíčky, když jsem si něčeho všimla.

"Ty jsi nezavřel?" Otočila jsem se na Nicolase.

"Samozřejmě, že jsem zavřel, proč se-" Nicolas viděl pootevřené dveře a zarazil se. "Mio zůstaň tady." Proklouzl kolem mě a pomalu otevřel dveře. Všimla jsem si jak si vytahuje zbraň, kterou měl za opaskem kalhot. 

"Mio zůstaň tady," zopakovala jsem otráveně a vydala se za ním. Celý byt byl rozházený. Těch pár věcí, které jsme si přivezli nebyli na svém místě a další váza, která tu byla ležela rozbitá na zemi. "Mio neříkal jsem ti ať tam zůstaneš?" Sykl na mě potichu. 

"Vypadám jako někdo, kdo tě bude poslouchat?" Mluvila jsem stejně jako on. "A stejně to vypadá, že už tu nikdo-" dřív než jsem stihla doříct větu z mé ložnice vyběhl neznámý člověk. Na hlavě měl kapuci černé mikiny, takže jsem mu neviděla do obličeje. V té rychlosti, kterou kolem mě proběhl mě shodil na zem. Upustila jsem jídlo a praštila se hlavou o konferenční stolek. "Sakra. Asi jsem se zmýlila." Nicolas vypadal, že neví, jestli ho má pronásledovat nebo se postarat o mě. Nakonec jsem vyhrála já.

"Mio," rychle si ke mě klekl. "Bože krvácíš." 

"To nic není," zamumlala jsem a pokusila se postavit, ale zavrávorala jsem. Nicolas mě chytil. "Jejda." 

"Pojď. Vezmu tě do nemocnice."