"To ti řekl?" Vykřikla překvapeně Gwenny. Rychle jsem se rozhlédla, jestli nás někdo neslyší a přikývla. "Idiot." Od doby, co jsem měla s Nicolasem rozhovor, uběhli už dvě hodiny. Když nás představili jako nový pár, jsem se mu úspěšně vyhýbala. "Co budeš dělat?"
"Nic," pokrčila jsem rameny. "Nemůžu nic dělat, Gwenny. Musím ho nějak zvládnout."
"Můžete mi věnovat pozornost!" Mathiasův hlas se rozlehl sálem. "Je načase, abychom vám představili naše snoubence a aby můj syn předal jeho nádherné snoubence náš rodinný prsten. Mio. Nicolasi. Mohu vás poprosit, abyste ke mně přišli?" Podívala jsem se na Gwenny, která se na mě usmála.
Pomalu jsem se vydala za Mathiasem, který stál na podiu. U schodů nahoru jsem se setkala s Nicolasem. Nabídl mi ruku, aby mi pomohl nahoru. Měla jsem sto chutí říct, ať si tu ruku strčí někam, ale věděla jsem, že nemůžu. Nasadila jsem falešný úsměv a přijala jeho ruku. Vystoupala jsem těch pár schodů a ocitla se před zraky všech. Měli ode mě velké očekávání. Vyhledala jsem pohledem tátu, který stál vedle Ginny a usmíval se. Nemohla jsem ho zklamat.
"Přátelé představují vám mého syna a nádhernou Miu, která je dcera mého dobrého přítele Marcuse." Ozval se hlasitý potlesk. "Synu je tvůj čas." Zasmál se Mathias a poplácal Nicolase po rameni. Podívala jsem se na Nicolase, který z kapsy vytáhl krabičku, kterou přede mnou otevřel. Nevěděla jsem přesně, jaký prsten čekat, ale rozhodně jsem byla překvapená. Nevěděla jsem, že uprostřed bude jeden z kamenů, které mám ráda. Na krajích byly malé diamanty a uprostřed byl-
"To je-"
"Safír," dokončil za mě Nicolas. "Safír je v naší rodině tradice. Doufám, že se ti prsten líbí."
"Je nádherný." Odpověděla jsem upřímně a podívala se mu do očí, které mi najednou připomínali safír než moře. Pokud všichni muži v jeho rodině měli oči jako on, tak safír chápu. Nicolas prsten vytáhl a navlékl mi ho na prst. Sálem se ozval potlesk.
"Na naše snoubence!" Zvolal Mathias a pozvedl skleničku se šampaňským. Nicolas mě objal okolo pasu.
"Stojím si za tím, co jsem řekl." Zašeptal mi Nicolas do ucha a já měla co dělat, abych mu znovu nešlápla na nohu.
Když jsem konečně byla v mém pokoji, převlečená v pyžamu a zachumlaná v posteli, cítila jsem se spokojeně. Snažila jsem se žít s tím, že se nic nezměnilo, ale kdykoliv jsem se podívala na svoji ruku, kde jsem spatřila prsten věděla jsem, že můj život už nikdy nebude stejný. Někdo zaklepal na dveře.
"Dále." Dveře se otevřeli a v nich se objevila Gwenny.
"Můžu?" Zeptala se. Bez odpovědi jsem odhrnula peřinu a posunula se. Gwenny vešla do pokoje a zavřela za sebou. Potom skočila vedle mě do postele a zakryla se. Obě jsme se otočili na bok, abychom na sebe viděli. "Jak se cítíš?"
"Nevím," odpověděla jsem popravdě. "Doufala jsem, že na tohle jsem připravená. Vždyť už od dětství jsem věděla, že na mě někde Nicolas čeká. Ale vždycky jsem si přála, že se budu brát z lásky. Místo toho si beru idiota, který mi doslova řekl, že si bude užívat i jinde a nemám se starat o to, co vlastně dělá."
"Ale prsten je nádherný." Gwenny mi zvedla ruku, aby se na prsten znovu podívala. "Ten safír je modrý jako jeho-"
"Oči," dokončila jsem za ní. "Ano už mě to taky napadlo. Gwenny dnes tam bylo tolik lidí a já se bála, že je všechny zklamu. Hlavně tátu. A pořád se bojím. Co když to nezvládnu? Co když pořád budu mít to nutkání utéct daleko?"
"Nikoho a hlavně tátu by si nezklamala, Mio," Gwenny mě vzala za ruku a zadívala se mi do očí. "pokud chceš utéct, uteču s tebou."
"Ty víš, že nemůžeme," zašeptala jsem. "Tátu by to zlomilo. Potom, co byla zabita máma.. Má jenom nás. Chce pro nás bezpečí a myslí si, že Nicolas pro mě vytvoří bezpečí. A já věřím, že ano.. jen mě nikdy nebude milovat."
"Co?" Zasmála se pobaveně Gwenny. "Mio. Tebe nejde nemilovat. Pokud tě nemiluje teď, tak nebude trvat dlouho a zamiluje se."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
