Princess of mafia

-7-

Naštěstí to nebylo nic vážného. Trochu šití to spravilo a já mohla jet domů. Když jsem se s Nicolasem vrátili, překvapil mě v našem obýváku táta, Mathias a Gwenny. "Mio." Gwenny mi vletěla do náruče a já poznala, že plakala.

"Volal jsi jim?" Obrátila jsem se naštvaně na Nicolase.

"Jo. Protože se k nám někdo vloupal, Mio, a my nevíme proč." Odpověděl a zavřel za sebou dveře bytu. 

"Třeba to nemá nic společného s naší rodinou," řekla jsem a sledovala Gwenny jak si sedá na gauč. "Třeba to byl jen nějaký zoufalec, který chtěl nějaké peníze. Jsme v New Yorku." Připomněla jsem.

"To bychom si taky mysleli, kdyby jsme nenašli vzkaz v tvé ložnici," povzdychl si táta, který vypadal ustaraně. Překvapeně jsem zamrkala a vydala se chodbou k sobě. Můj pohled padl na zeď, kde červeným písmem bylo napsáno: Hra začíná.

"Hra začíná." Přečetla jsem nahlas. "Co to znamená?" Otočila jsem se na Nicolase, který se objevil za mnou. "Proč teď? Proč až teď, když jsme zasnoubeni? Do téhle chvíle po nás nikdo nešel. Nebo to nedal najevo." 

Vrátila jsem se s Nicolasem za ostatními. "Měla by ses posadit." Pomalu mě za ruku odvedl ke křeslu a já ani nic nenamítala. Posadila jsem se a sledovala jak se postavil vedle svého otce. Až teď jsem si všimla podoby, kterou mezi sebou měli. Krom pár šedých vlasů, které měl Mathias Nicolas vypadal stejně.

"Mio dokud to nevyřešíme, dostaneš ochranku. Ty i Gwenny. A váš byt taky pořád někdo bude hlídat." Promluvil táta.

"Takže žádné soukromí." Zamumlala jsem. 

"Ano," přikývl. "Je mi to líto, ale tady jde o vaše bezpečí." 

Koukala jsem na nápis na zdi a přála si, aby to byl jen zlý sen. Ale někdo tady byl. V našem bytě. "Tady nemůžeš spát," Nicolas se objevil ve dveřích do mého pokoje. "Aspoň do doby než ten nápis přemalujeme." 

"Vyspím se na gauči." Přikývla jsem.

"V žádném případě. Vezmeš si moji postel a já si vezmu gauč." Chtěla jsem něco namítnout, ale věděla jsem, že to nemá cenu. Za těch pár dní, co jsem Nicolase znala jsem věděla, že je tvrdohlavý. Už převlečená do věcí na spaní jsem se vydala do jeho pokoje. Krom poházených věcí, které tu rozházel náš nezvaný návštěvník tu měl uklizeno. "Nestihl jsem to ještě posbírat." Prohlásil, když si všiml mého pohledu.

"V pohodě," vklouzla jsem do jeho postele a zakryla se. 

"Tak jo. Nechám tě spát. Musíš být unavená." Nicolas zhasl světlo a chystal se zavřít, ale zastavila jsem ho.

"Nicolasi? Děkuji. Za postel i za to, že jsi mě vzal do nemocnice." 

"To je samozřejmost, Mio. Jsme zasnoubeni." I přes tmu jsem cítila, že se usmál. "Dobrou."

"Dobrou." Dveře se zavřeli a já se ještě více zabořila do peřin. Ucítila jsem Nicolasovu vůni a zhluboka se nadechla. Nevím jak mě to napadla, ale první myšlenka byla ta, že se cítím v bezpečí. A na kratičký moment než jsem usnula jsem myslela na to, že ta svatba možná nebude takový průšvih jak jsem si myslela.

Ráno jsem se probudila a cítila nádhernou vůni. Zvedla jsem se z postele a zastudila mě studená zem. Potom jsem zamířila do kuchyně. Nicolas stál u sporáku a něco chystal. "Co se to tady děje?" Zeptala jsem se. Nicolas se prudce otočil a v ruce držel vařečku.

"Dělám ti vajíčka, takže se posaď." Kývl ke stolu. "S tvým tátou jsem se domluvil, že dnes nepůjdeš do školy a zůstaneme spolu doma." 

"Spolu? Nemusíš do práce? Kde vlastně pracuješ? Krom podniku s tvým tátou?" 

"Musíš každou větu ukončit otázníkem?" Zasmál se. "Na všechno ti odpovím klidně po snídani. Musíš mít hlad." Posadila jsem se ke stolu tak jak mi řekl a za malý moment jsem před sebou měla vajíčka s toustem. "Nevěděl jsem, jestli by jsi radši chtěla kávu, čaj nebo džus takže máš všechno." Ukázala na hrnky a sklenici přede mnou.

"Děkuji," odpověděla jsem a dala se do jídla. Do té chvíle jsem nevěděla jaký hlad vlastně mám. Když jsem vajíčka dojedla, zvedla jsem se, abych umyla talíř, ale Nicolas mi vytrhl nádobí z ruky. "Co?" 

"Dneska máš za úkol jen odpočívat." 

"Chtěla jsem to dát jen do myčky," řekla jsem. "Neumírám ani nic takového. Jen jsem se trochu praštila do hlavy." 

"No právě," zazubil se a schoval talíř do myčky. Potom mě popostrčil do obýváku. "Lehni." 

"Nejsem pes," zavrčela jsem, ale poslechla. Lehla jsem si na gauč a Nicolas odněkud vytáhl deku a přehodil ji přese mě.

"Půjdu si dát sprchu. Takže do té doby vyber film na jaký se budeme koukat. Klidně víc filmů." Sledovala jsem jak mizí v koupelně. Dobře, tohle bude dlouhý den.