Princess of mafia

-33-

"Mysleli jste, že mě dostanete. Ale spletli jste se," Benjamin pokračoval a začal přecházet po skladišti. Stále jsem ho sledovala s namířenou zbraní. "Mysleli jste se, že přijedu sám, protože budu mít strach, že ztratím Beatrice. Ale na Beatrice mi nezáleželo, takže mi bylo jedno, jestli jí zabijete vy nebo já. Takže jsem samozřejmě nepřijel sám. A mezitím, co jsem tady byl s tebou.. moji muži dostali Nicolase, tvého otce a muže, kteří tu byli s vámi."

"Kde jsou? Co s nimi udělali?" Snažila jsem skrýt paniku v mém hlase.

"Zatím nic," pokrčil Benjamin rameny. "Dereku!" Křikl a z postranních dveří, kde byl schovaný Nicolas s tátou, vyšli dva muži, kteří před sebou postrkovali Nicolase s tátou. Oba vypadali omámeně a sotva na nohou. Přišli až k nám a oba shodili na kolena. Nicolas zvládl zvednout hlavu a podívat se na mě. Chtěla jsem se k nim rozběhnout, ale oba muži vytáhli zbraň a přiložili ji oběma ke spánku. 

"Asi se ptáš, co bude teď." Pokračoval Benjamin. "Víš ta bomba byl nesmysl. Nedokázal jsem dohlédnout na to, že oba skutečně zemřeli. Takže tohle bude lepší. Ale, abych byl milosrdný, můžeš si vybrat." 

"O čem to mluvíš?" Zeptala jsem se a nespouštěla pohled s Nicolase. 

"Jeden může přežít. A je na tobě, kdo to bude." Pokrčil rameny. "Jestli tvůj manžel nebo tvůj otec." 

"To neudělám," zakroutila jsem hlavou. "Nebudu si vybírat, kdo umře." 

"Pokud si nevybereš, umřou oba." Benjamin se usmál a přešel k tátovi. Sklonil se, aby se mu zadíval do obličeje. Potom se přiblížil k jeho uchu a něco mu zašeptal. Táta zvedl pohled a zadíval se mu do očí. Zkusil po něm vystartovat, ale muž který stál za ním ho praštil do obličeje.

"Tati!" Vykřikla jsem. 

"Jsem v pořádku," zamumlal a odplivl na zem krev. "Vybírá si Nicolase." 

"Ne," zakroutila jsem hlavou. "Ne," zopakovala jsem. Snažila jsem se v hlavě přijít na řešení. Na něco, co by zachránilo oba. 

"Je to v pořádku, Mio." Táta se pokusil o úsměv. Kroutila jsem hlavou a myslela na to, že nic není v pořádku. Všechno se pokazilo. Benjamin byl zase o krok před námi. A v tom se mi v hlavě zrodil plán. Nebezpečný plán. Plán, který by nemusel vyjít a umřeli bychom všichni. 

"Nevybírám si ani jednoho," řekla jsem a Benjamin vypadal na sekundu překvapeně. "Ale chci, aby tvoji muži odešli. Chci je aspoň zabít sama. Nechci, aby umřeli jinou rukou než mojí." 

"Tak tohle jsem nečekal," Benjamin nadšeně zatleskal a rozesmál se. Potom mávl na své muže, kteří začali odcházet. Benjamin přiložil svoji zbraň na tátův spánek. "Jen pro jistotu, kdyby sis to rozmyslela." Olízla jsem si suché rty a zhluboka se nadechla. Potom jsem přešla k Nicolasovi, který neměl žádnou sílu něco udělat. Klekla jsem si před něho a vzala jeho obličej do dlaní. Přitiskla jsem rty na jeho, jaky kdyby to byl poslední polibek. Když jsem se odtáhla, přiblížila jsem se rty k jeho uchu.

"Musíš mi věřit." Zašeptala jsem, aby to slyšel jenom on. Věděla jsem, že to co teď udělám ohrozí hlavně mě a mé dítě. Ale musela jsem doufat, že mi to povede. Zvedla jsem se a pomalu přešla k tátovi. 

"Mio co to děláš?" Táta byl na rozdíl od Nicolase více při smyslech. A to byl důvod, proč jsem věřila, že by to mohlo vyjít. 

"Mám tě ráda, tati." Zašeptala jsem a namířila zbraň přímo doprostřed jeho čela. V ten moment Benjamin odstoupil a sklonil zbraň k zemi. A já věděla, že je to teď nebo nikdy. Chvilka nepozornosti a já měla jedinečnou možnost. Moje zbraň namířil na Benjamina, který zareagovat, ale táta byl rychlejší. Sice měl svázané ruce, ale dokázal ramenem narazit do Benjamina, který to nečekal a upustil zbraň na zem. 

"Myslím, že teď jsem to já, kdo přišel s plánem," řekla jsem.

"Ty mrcho," zavrčel a skočil po mě. Shodil mě na zem a já cítila jak se mi vyrazil dech. Benjamin přesunul ruce k mému krku a začal mě škrtit. Otočila jsem hlavu a snažila se najít zbraň. Byla jen kousek ode mě a kdybych jen trochu - konečně jsem ji nahmatala. Uchopila jsem jí pevně do ruky a přiložila k jeho spánku. 

"Uvidíme se v pekle," zasípala jsem a vystřelila. Cítila jsem jak jeho ruce povolili a já mohla znovu dýchat. Jeho tělo se zhroutilo na mé a jeho krev mi stékala po obličeji. Rychle jsem ho ze sebe shodila a spěchala k tátovi a Nicolasovi. Vytáhla jsem nuž, který jsem měla schovaný v botě a rozřízla tátův provaz. Pak jsem si klekla před Nicolase a udělala to stejné. Jeho tělo se mi zhroutilo do náruče. 

"Jsi v pořádku." Zašeptal.

"Oba jsme v pořádku." Přikývla jsem s úsměvem a políbila ho. 

"Pane," jeden s našich mužů vletěl do skladiště. "Situaci máme zase pod kontrolou. Zavolali jsme sanitku pro pana Nicolase."

"Pojďte," táta mi pomohl dostat Nicolase na nohy. "Počkáme venku." Snažila jsem se na Benjamina nepodívat, ale nedokázala jsem to. Můj pohled sklouzl na muže, který mi toho tolik vzal. A já si na oplátku vzala jeho život.